Mesto 44

Poláci se chopili hodně drsného tématu, které je, podle mě, pro ně stejně tak zásadní, jako pro nás Lidice. A první půl hodina vypadala opravdu dost ultimátně. Postavy uvěřitelné, atmosféra absolutně válečná, akce na úrovni. Takřka nic tomuto filmu nechybělo. Pak ale přišla romantická pusa ve zpomalené bullet-time scéně jak vystřižené ze hryMaxe Payneho, která tento zpomalovací efekt vymyslela. K tomu muzika, která do takového příběhu vůbec nepatří a celá ta nadějná atmosféra se v tu chvíli ztratila do prázdna. Pak se rozjel další klasický postup a celé se to jevilo hodně solidně, jenže v tu pravou chvíli opět přispěchala zpomalená scéna a do ní pro změnu pustili dubstep. To už jsem nedal a měl problém to dokoukat. Druhá světová není akční film. Druhá světová je pojem, při kterém umíralo mnoho lidí a právě proto by se příběhy z ní měly točit s úctou k těm lidem, kteří v ní padli. Tady to asi někdo nepochopil. A musím říct, že mě to hrozně mrzí. Město 44 by za jiných okolností aspiroval na významný film z druhé světové války, který by si zasloužil dalekosáhlejší rozbory, než jen dvouhodinovku na plátně. (19.04.2016)

Film plný kontrastů. V jedné chvíli strašně silné scény, výborná válečná atmosféra, skvělá hudba a v druhé nesmyslné zpomalené záběry s mimózním hudebním doprovodem, u kterých jsem si vzpomněl na indické akčňárny, ve kterých náhle začnou hlavní hrdinové zpívat a tančit. U těch jsem nechápavě valil oči úplně stejně, jako tady. Nepotěší ani příběh a už vůbec ne výběr herců do rolí hlavních hrdinů. Ti, když zrovna nestřílejí, otravují vzduch psychotickými pohledy na hraně hysterie. Hodně jsem se těšil, takže na konci převládalo zklamání, ale za jedno podívání to stojí. 50% (29.01.2015)

S tohoto filmu jsem trochu zklamán. Město 44 mohl být solidním válečným filmem. Měl všechny nezbytné ingredience, respektive všechny hlavní a velmi solidní výpravu. Poláci umí točit filmy a zejména se jim v poslední době daří házet na celuloid velké válečné momenty svého národa. Jsou patrioti a dávají to znát i ve filmech. V Polsku se také nenašel nikdo, kdo by protestoval s průjezdem americké kolony. To jen v Čechách se stále najdou bolševický sráči, kterým je líto, že na hradě není Dr. Husák, nebo rovnou Kléma. V tomhle jsme daleko, daleko za ni ma... Jenže ohledně tohoto filmu se věc až tak nepodařila...- Bohužel nám povstání tvůrci předložili odvyprávěné na osudech party mladých lidí , kteří si do povstání (ač za války) žili celkem spokojeným životem a prožívali první s planutí a lásku. Válečné hrůzy jsou zde šíleně vyobrazeny - déšť lidské krve a masa. Nejhorší byly umělecké scény - zpomalené létající nerealistické. (25.09.2015)

Tak takový audiovizuální nářez bych od polské kinematografie nečekal. Miasto 44 rozhodně není klasický "zaprděný" válečný film plný patosu a slz. Tedy on už ten film ze své podstaty (válka, smrt, strach a tak) takový je, ale je dost výrazně šmrncnutý moderními klipovitými sekvencemi a efektními až artovými zpomalovačkami. Člověk by si pomyslel, že tyhle zdánlivě laciné triky budou působit směšně, ale opak je pravdou. Využity jsou šikovně, nejsou prvoplánové (klaustrofobická část v kanálech například) a vždycky mají svůj účel. Audiovizuálu a způsobu nasnímání není prakticky co vytknout, film se v tomhle ohledu může směle rovnat tříáčkovým americkým blockbusterům. Na druhý pohled je Miasto 44 film až nečekaně realistický a ukazuje válku hodně krvavě a špinavě, byť samotná akce je samozřejmě dost přepálená a nahuštěná tak, aby se neustále něco dělo. V rámci náročných válečných snímků svěží vítr. (17.04.2015)

Očividně ambiciózní projekt, těžící hrdinský milník polské historie, nabízí překvapivě dobře natočené akční sekvence i šílený chaos válečných hrůz, drtící bez milosti členy hnutí odporu i civilní obyvatelstvo, nicméně mám s Varšavou 44 jeden menší problém (mdlá expozice) a dva poměrně zásadní. Ten první je, že když scéna bez varování skočí do efektního módu Wanted Timura Bekmambetova, ztrácí to všechno kolem na nějaké naléhavosti, protože se dostáváme do neškodné říše pohádek. Druhý problém úzce souvisí s prvním. Zvolená forma, která měla rozbít stereotypy válečných filmů (v úvodu něco jako Rebelové, jen bez zpívání a z 2. světové války) i obsah s podivným milostným trojúhelníkem byly vyprofilovány pro určitou diváckou skupinu, nicméně ty další svým charakterem zbytečně odradily. Takhle to člověk postaví vedle Polanskeho piana a rázem vidí ten rozdíl v umění hry. Velká škoda, protože to téma je supersilné.. P.S.: Poslední trikový záběr se znovuzrozenou Varšavou dojemně připomenul, jaká je síla života a jak hojivé umí být účinky času.. (12.12.2019)