Idioti

Další von Trierova šokovka. Parta intelektuálů si hraje na mentálně postižené a prudí tím své okolí. Je tu několik scén pro opravdu silné žaludky a mimoto scéna sexuálních orgií je natolik odvážná, že ji lze klidně označit za pornografii. Zkrátka Lars von Trier opět s gustem šokuje, ale tentokrát velmi zručně a docela mu to v tomhle případě baštím. (27.08.2002)

Materinský cit je jednou podľa môjho názoru z najsilnejších emócií vôbec. Potreba dieťa ochraňovať a vychovávať je hlboko zakorenená v každej žene. Na začiatku spoznávame ženu o ktorej probléme nevieme vôbec nič. Až ku koncu sa dozvieme že prišla o dieťa a práve kvôli tomu hľadá akýkoľvek únik od reality. V jedne reštaurácií stretáva partu ľudí, ktorý na prvý pohľad pôsobia ako mentálne retardovaní. Až do momentu, keď sa ukáže, že sú to vlastne inteligentný ľudia, ktorý takýmto spôsobom bojujú proti spoločnosti a spoločenským normám, ktorými tak opovrhujú a hlavne sa potrebujú dostať od reality čo najďalej. Preto sa vydávajú za idiotov a pomyselné spoločenské hranice prekračujú a ničia. Trierov film je zvláštnym kúskom v jeho filmografií, ktorý neobsahuje takú silu aká by bola potrebná na to, aby bol divák vtiahnutý do tejto mašinérie vtipov, krikov a plaču a na celovečerný vtip je to príliš dlhé, plné rôznych emócií, ktoré až na pár výnimiek nefungujú tak ako by fungovať mali. Jedná sa rozhodne o zaujímavý snímok. Jeden s tých, ktoré sa netočia tak často a ktoré majú svoju osobitú atmosféru. Kamera má dokumentárny charakter aj keď je príbeh, ktorý zachycuje fiktívny. Nenadchlo ma to tak ako som očakával. Trier má totiž na konte aj lepšie kúsky. (08.10.2011)

Partia slušne zabezpečených dánskych yupíkov opustí na pár týždňov zabehané stereotypy svojich zamestaní, rodín a vzťahov. Nasťahujú sa do vily patriacej strýkovi jedného znich, kde cez deň prebývajú squatovým spôsobom (spánok pod dekou, či spacákom na holej zemi, beznábytkové zariadenie). Cieľom ich zgrupovania je hra na toálnych idiotov- predstierajú debilov, downov, imbecilov, pričom jednému z nich (vždy inému) pripadne úloha sprievodcu. Humorné polohy, sa striedajú s vážnejšími. Anarchistická zábavka dobre zabezpečených intelektuálov, odôvodňujúca sama seba hľadaním "idiota v sebe" odvaha plkajúcich rozumbradov končí na prahu ich rodiny, či práce. Jediný, kto je schopný správanie postihnutého preniesť domov, je niekto, kto sa do komunity nedostal na základe presvedčenia o potrebe prejavenia debilizmu v nás ale v dôsledku silnej psychickej traumy. Veľmi presvedčivé a silné dielo prestriedavané komentármi jednotlivých aktérov z časového odstupu. Film nenudí a zároveň vyvoláva rôzne otázky pri rozvíjaní tých základných - je normálnosť idiociou?, nie je prejavenie idiocie vyjavením slobody v jej nescenzurovanej a od konvencií nezviazanej podobe?,a hlavne: ako ďaleko sme schopní zájsť pri uplatňovaní vlastného názoru? (21.02.2005)

(1001) Ok, Lars sám se možná zbláznil ze svých vnitřních běsů (panebože, ono už je mu šedesát dva let?!), což člověka částečně tlačí k tomu revidovat svoje názory na jeho tvorbu, ale Idioti mi pořád připadají dokonalí. S jednou výjimkou, neboť rámec, kdy jsou "aktéři" zpovídáni "před kamerou", by mi tam asi vůbec nechyběl. Nicméně: z dnešního pohledu bych dokonce řekla, že je to umělecky nejpřesvědčivější/nejvýmluvnější film devadesátých let. -"Responsibility does them good." ♥♥♥ (17.9.2018) (25.11.2008)

Tak jsem se rozhodl, že tomu Trierovi ještě šanci dám, i když už mě dvakrát strašně zklamal. Asi jsem měl sáhnout po něčem jiném, než po Idiotech, každopádně mě z těch mnou neviděných Trierových filmů zaujal nejvíc, už jenom kvůli tomu, že jsem doufal v to, že celé to předstírání idiotů zde bude mít nějakou hlubší myšlenku. Že se na plátně bude zdánlivě dít prd, ale to prd ve skutečnosti bude ve skutečnosti říkat hlubokou myšlenku, která vám úplně změní pohled na ten film (jako se mi stalo u Spring Breakers). Bál jsem se zbytečně, mělo to myšlenku, která bohužel byla naprosto stupidní. Ta je zhruba taková, že skupinka intelektuálů si tu hraje na idioty a díky tomu žijí neomezeně a absolutně svobodně, naprosto odříznutý od svých blízkých, ale žijí si taky naprosto šťastně (což už samo o sobě zní hloupě - to opustíte všechny svoje nejbližší jenom proto, abyste žili úplně svobodně? ten film to tak sám říká). Jenže povinnosti a tlak světa okolo nich jim nedovolí být idioty na věky a tak se musí vrátit do šedé reality. Všichni. Ende. Nezlobte se na mě, ale je to strašně hloupé. Ano, člověk nemůže být úplně svobodný, protože kdyby byl, choval by se, jako ty hovada v tomhle filmu. A že bych je označil za nějaké kladné hrdiny, to fakt ne, naopak, lezli mi strašně na nervy a nenašel jsem si k nim žádné sympatie. Sice je na tom filmu vidět, že Trier ho má promyšleny a že věděl, co chce říct, podle toho taky vedl celý film a kdyby mi myšlenka toho filmu nepřipadala blbá, asi bych byl i spokojený. Ale takhle prostě jinak nemůžu. Nějaký kus filmařiny tam sice byl, i když mě Dogma 95 nikdy neoslovila, tady se na to celkem i dívat dalo, ale ten film je opravdu strašně hloupý a strašně asociální. Triera mi asi nikdy nesedne, asi něčemu ještě šanci dám, ale zatím to je jedno horší jak druhý. Nebo má jenom smůlu při výběru. Slaboulinké 2* a to neslibuju, že to časem neshodím na 1*. (12.10.2019)