Most špiónov

První třetinu tvoří soudní, kdy se bojuje za práva a spravedlivý proces cizince ze znepřátelené země. Důstojný Hanks v roli člověka s vysokou profesní etikou odvádí standardně kvalitní výkon. Spielberg vytváří přesvědčivou atmosféru antikomunistické propagandy, strachu z nepřítele, závodů ve zbrojení a mocenských bojů mezi Spojenými státy a Sovětským svazem. Výprava působí velmi autenticky, ať už vidíme dobová auta nebo krátké kravaty z 50. let. Náladotvorná kamera Kamińského sestává z promyšlených, spíše delších záběrů, a výrazné hry se světly a stíny evokující noir filmy (např. scéna v dešti), čímž podtrhává vynikající řemeslné kvality snímku. Slabinou je tak spíše pomalejší tempo, kdy vyprávění bez překvapivých zvratů směřuje k vytyčenému cíli. Absentuje větší napětí v průběhu filmu, což však nemůžeme přičítat tomu, že z historie předem asi víme, jak to s výměnou dopadne. Lincoln stál také na známém výseku z dějin, a přesto byl fascinujícím portrétem jednoho státníka. Donovan je oproti němu charakterově plošší. Zajatý pilot je využit pouze k jedné akční scéně, která je osamoceným momentem napětí, neboť na Most špiónů totiž převládá pozvolné drama o síle slova. Řada scén je tak postavena na Donovanově rétorickém umu, ale i jeho nezkušenosti se světem vysoké politiky, když doráží do Berlína, kde má domluvit výměnu zajatců. Do města nepřijíždí jako oficiální zástupce vlády, takže má ve vyjednávání relativně volnou, ale vždy neozbrojenou ruku. Lehce rušivým elementem filmu jsou humorné vsuvky scenáristického dua bratří Coenů, které někdy až příliš zlehčují potenciálně velmi nebezpečné situace, kdy ve všech vrstvách společnosti rezonuje obava z války. Newmanova hudba je kýčovitá a násilná, Rylance poněkud toporný. Most špiónů coby příběh malého člověka ve velkém světě je však stále vytříbenou podívanou s málem patosu. Poselství filmu, cynicky řečeno, krásně zabijí pozdější výrok kralující 70. let a mění jej na "Obrovský skok pro člověka a malý krok pro lidstvo". Režisér tak možná implicitně komentuje v současnosti velice intenzivní napětí mezi oběma mocnostmi, v němž sebedůležitější čin jedince nehraje žádnou roli v celkovém uspořádání. Největší odměnu/změnu tak Donovan nalézá v individuální rovině, tj. pyšný pohled manželky. [Kino] (02.12.2015)

Stefan stále umí a přijde mi, že (padesátkový) áčkový retrofilm by v dnešní době už nikdo jiný nenatočil (snad ještě Marty a Clint). Je poměrně zřetelně vidět jemné přechody mezi rukopisem Spielbergovým a rukopisem bratří Coenů. Přesto považuji Most špionů s ohledem na jeho nesporné kvality a tematické zaměření za Spielbergův nejméně zábavný a napínavý film od Terminálu (když nepočítám Mnichov, se kterým jsem ještě neměl tu čest). Would it help? (12.12.2015)

Na přeslazený spielbergovský happy end jsem se s hrůzou v očích připravovala už tak od půlky filmu, takže jsem to naštěstí vydýchala bez větších problémů a to oko nad ním přimhouřím. Popravdě jsem se bála, že celý film se bude brát až příliš vážně a patos z něj bude stříkat na všechny strany, což se k mému překvapení nestalo, takže jsem nadmíru spokojená. Tom Hanks odvedl standardně vynikající výkon, ale většinu scén, ve kterých se objevil, si pro sebe jednoznačně ukradl Mark Rylance, jenž mě ohromil už ve Wolf Hall a nominace na Oscara je v jeho případě zcela zasloužená. (23.01.2016)

Přemýšlím, jestli se dá o Mostu špionů říct něco negativního. Vše šlape, jak má, režie film hladce posouvá dál, a oba hlavní protagonisté svůj úděl zvládli bezvadně. Záměr obsadit Toma Hankse do role Toma Hankse a někoho neznámého do role sovětského špiona vyšel bezvadně. Rovněž kvituju nasadit film plný těch pravých hodnot do předvánočního období. (27.12.2015)

Most špiónů aneb Spielbergův úspěšný pokus prodat studenou válku mainstreamovému divákovi. Spielberg se dá bez nadsázky označit za nekorunovaného krále midcultu, a to nemyslím nikterak hanlivě. Jednoduše zvládl schopnost natočit film vysoce profesionálním způsobem a zpracovat jakékoli téma tak, aby ho zpřístupnil běžnému divákovi, nikoliv elitnímu festivalovému okruhu publika. S tím se ale pojí určitá líbivost, pilování hran, schopnost ždímat emoce, dojímat a to ne vždy ve správný okamžik. Ta jímavá hudba mně v Mostu špiónů už místy opravdu lezla krkem. Spielbergovy postavy jsou ve správný moment na tom správném místě a formulují správná slova a správné myšlenky. Historie a události ukazuje Spielberg tak nějak vznešeněji než jak vypadala přízemní realita. V něčem je zkrátka Most špiónů podobný Schindlerovu seznamu, jakkoliv ani vzdáleně nedosahuje účelového zkreslení typického pro tenhle kousek. V kinematografii je mi bližší přístup, který zvolil Polanski ve svém Pianistovi. Pokud ale budu chtít vidět nějaký snímek bez zjemňujících filtrů, musím se poohlédnout jinde než ve Spielbergově dílně. Co se dá ocenit beze zbytku, je vysoká profesionalita, schopnost vytváření krásných a působivých obrazů (50. léta jsou tam živější než ve skutečnosti) a právě zmíněnou schopnost Spielberga vhodně načasovat scénu a pracovat s lidskými emocemi. Spielberg je zkrátka vypravěč příběhů, které si někdy tak trošku pro potřeby efektu a výchovného poselství upravuje. Po herecké stránce je to bez připomínek, Tom Hanks je představitel hollywoodské elity, který se typově do podobné role víc než hodí. Pro zasvěceného diváka pak má Most špiónů ještě jeden negativní rozměr, který je typický pro podobné umělecké rekonstrukce skutečných událostí. Prostě víte, jak to s plukovníkem Abelem a s Powersem ve skutečnosti dopadlo a napětí se zkrátka přes veškerou snahu scénáristů nekoná. Celkový dojem: 80 %. (06.12.2015)