Hrdina

Filmová báseň splétající jednotlivé zpěvy, každý trochu jiný než ten předchozí, dohromady obrazem, slovem i hudbou. Bombastické výtvarné pojetí a zajímavý vypravěčský styl, trocha filozofických otázek, síla ducha a přesvědčení, jímavá hudba od Tan Duna, to vše mluví pro Hrdinu. Pro mě ale stále zůstává na vrcholu Tygr A Drak, a těžko říct, zda je to jen tím, že první dojem bývá nejsilnější. I tak ale mám pro Jeta Li, ale především pro Tonyho Leunga a Maggie Cheung plných 100%. (09.03.2006)

Nevidět "Hrdinu" v kině, asi bych alibisticky zůstal na lepších čtyřech hvězdičkách. Dlouho jsem čekal na to, až se mi tenhle film dostane do ruky a dlouho jsem odkládal všechny pokusy ho získat nebo si ho jen půjčit. Ovšem nabídce místního multiplexu se už odolat nedalo...Začnu srovnáním, kterému se tady nevyhnula většina uživatelů - "Tygr a drak" je i v mých očích lepší, nebo lépe řečeno - osobnější. Jenže "Tygr a drak" je naprosto dokonalé dílo a svým filosoficko-poetickým záběrem se vymyká všem podobným snímkům. Přesto ani na "Hrdinu" v životě nezapomenu. A důvod je jednoduchý - "Hrdina" zhmotňuje všechno, co jen film dokáže. Velkolepá, emotivní podívaná, která vás s naprostou samozřejmostí přenese do neomezených končin fantazie a dovolí vám zapomenout na okolní svět. Při návratu z kina mi město připadalo strašně, strašně šedivé a obyčejné...Po formální stránce je "Hrdina" uměleckým dílem - barvy, hudba, zvuk, choreografie, kostýmy - to vše tvoří jednolitý, geniálně promyšlený a úchvatný celek. Navíc se může opřít o propracovaný scénář a rafinovanou strukturu vyprávění. A také skvělé herecké výkony všech zúčastněných...Mimochodem, k té kontroverzi - napadlo vás, že kdyby v Číně nikdy žádný komunistický režim nebyl a Zhang Yimou by "Hrdinu" natočil do detailu stejně jako to udělal, že by byl naopak všemi poplácáván po ramenou, jaké že to morální poselství svým filmem nabídl?! Ale na to klidně zapomeňte - a "Hrdinu" prostě berte s otevřenou myslí. Pak se dočkáte komplexního zážitku. Takhle totiž vypadá filmové umění. (08.11.2006)

Málo příběhu, gravitace a herectví Jeta Li, naproti tomu hodně sytých barev, baletu, šípů, statistů a bohužel taky pestrobarevné nudy. Za hodně juanů krásně namalovaná poštovní schránka, ale uvnitř žádné hezké psaní.. Chtěl bych v rámci domácí produkce vidět něco podobného o Janu Žižkovi (Kanyza?), jak skáče po hladině Vltavy, létá s palcátem v ruce nad vozovou hradbou a přitom kope papežovy hochy do jejich udivených křižáckých ksichtů.. (01.12.2009)

(1001) Každá voda nakonec steče dolů. Ačkoliv zrovna včera jsem se bavila se svým tatínkem, že v jaderné elektrárně mají vodu pod takovým tlakem, že teče sama od sebe a klidně by tekla i do kopce. Ale to odbíhám od tématu. Líbí se mi, jak dokáže být Zhang Yimou sveřepý. Uprostřed vší té stylizované krásy mi totiž stejně přijde tento film zejména surový a divoký. A nebezpečný. 2019: Dnes přišel ten den, kdy snižuji hodnocení z pěti hvězdiček na tři, protože z ideologických důvodů jsem nejednomu filmu napálila odpad či velmi nízké hodnocení a tudíž by pět hvězdiček pro Hrdinu bylo z mého hlediska pokrytectvím. Dospěla jsem definitivně k tomu, že nelze (tento) film hodnotit jen jako umění (pro umění), ale rovněž je třeba vědět/vidět, kde a kdy a komu a o čem pojednává. (18.11.2006)

Uhrančivý snímek, který spojuje poklidně plynoucí (tempem takřka harmonickou) orientální legendu o vzniku jednotné Číny a strhující vizuální styl ala Matrix. Narozdíl od efektní západní produkce jsou však bojové scény pouze jednou z mnoha složek a boj v příběhu má více rovin. Nejedná se o smrtící balet, v němž hrdina potírá zlo, nýbrž o jakýsi druh duchovního dialogu, v němž jsou zbraně jen prostředkem poznání, že nejmocnější zbraň je žádná zbraň. Zhang podal svůj snímek po výtvarné stránce naprosto strhujícím způsobem, emoce se spíše než v myticky strnulých postavách zračí v barvách a živlech (oheň, voda, vzduch i zem jakoby vyadřovaly pocity za hrdiny). Velmi se mi zamlouvá "jing-jangové " ladění příběhu, kdy zlo i dobro jsou neoddělitelně spjaty ve "Svět" a hrdina není tím, kdo ve jménu dobra porazí zlo, ale tím, kdo pochopí Svět a podstoupí oběť. Hrdina svým celkovým laděním a atmosférou sugeruje orientálně vyrovnaného ducha a precizní hrou se symboly se řadí mezi snímky, které nejsou jen záležitostí rychlého meče, ale i záležitostí myšlenky. Škoda, že ta se po přehnaně přímočarém úvodu příliš uzlí v retrospektivách a verzích minulých dějů, ale její pointa přichází přesně včas a vyznívá právě tak, jak vyznít má... Jasně a nepodbízivě. Byť je tedy Hrdina v některých aspektech velice západním filmem (místy možná trochu porušil dobrou míru), celkovým vyzněním je velice exotický a východní... A rád se k němu za čas zase vrátím. (06.04.2004)