Lumière & spol.

Naprosto fascinující projekt, který ukázal schopnosti jednotlivých režisérů. Zajímavě vyzněly snímky obou Japonců, pobavil mě příběh holčičky, která se chtěla zvážit a líbil se mi mrzutý a zmatený Odysseus. Nejvíce mě oslovil snímeček romantického snílka Lelouche, dějiny polibku ve filmu. Nesdílím fascinaci Lynchovým úletem, již proto, že jako jediný nedodržel pravidla. Jako všichni Američané je přesvědčen, že pravidla jsou od toho, aby je Amerika stanovovala a ostatní dodržovali. S tímto přístupem mi pan Lynch může tak akorát políbit šos. (03.03.2012)

Čekal jsem poctu bratrům Lumièrovým a tento snímek jí moc nenabízí. Otrávení režiséři odpovídají na otázky, kdy většina má hodnotu minimální stejně jako poutavost konstrukce, jejíž základy jsou velice nestabilní. Jediným kladem tudíž zůstávají samotné záběry natáčené jedním z prvních kinematografů, které ovšem nemají to kouzlo svých předků. (02.05.2010)

Tohle mohli vymyslet jedině francouzi. Snažil jsem se být trpělivej a čekal jsem, jestli se tam objeví něco zajímavýho. V podstatě ne. Je mi jasnej důvod, proč dali Davida Lynche až na konec - protože třeba já bych to tak dlouho jinak nevydržel. A radno říct, že i když byla ta lynchovina blbost, byla aspoň stylově natočená, s klasicky temnou atmoškou a hudbou Angela Badalamentiho. Jediný další, co mě zaujalo, byl Yimou Zhang s příspěvkem na velké čínské zdi. Ale aby bylo jasno: já za sebe v tom nevidím žádnou uměleckou ani jinou hodnotu. Už jen ten výběr režisérů, kteří byli všichni úplně stejně osobnostně šedí, vážní jak hovno, artově intelektuální a podle mě zaměnitelní a s blbejma kecama, mi jasně řekl: tohle je nuda jak cyp. Takže nápad s Lumiérovic kinematografem, navíc omezen asi 50 sekundami a dalšími stupidními pravidly, mě nijak nezaujal. Ale i kdyby zaujal, tak to hlavní je největší průser - že ty jednotlivé kusy byly totální shit, většinou úplně o ničem. Jen tupé záběry někam, někdy i do nikam, většinou se tam nic nestane a když se stane, jakoby se nestalo. Prostě a jednoduše, tohle zas někdo smrknul sopel do trávy a myslel si, že to je umění... (16.04.2017)

Velmi pekna pocta bratom Lumière-ovim...40 reziserikov dostalo zlatych 50sekund a origos Lumiere povodnu cam, z coho vznikol velmi zaujimavy projekt. Najviac sa mi lubla Lynch part...posobive:), ale urcite za pozornost stoja vsetky...!!! Hodnotim to ako projekt,skvely napad,a krasnu poctu...5ka,nazdar (27.03.2008)

Jde určitě o velmi pěkný experimentální počin a nápad s cílem vytvořit k 100. výročí existence filmu mozaiku krátkých půlminutových snímků natočených prastarým kinematografem bratří Lumiérů, v režii slavných i méně proslulých režisérů z různých koutů světa... Výběr režisérů byl skutečně zajímavý a pestrý, jen mě trochu zamrzelo, že tvůrci, kteří sáhli i do exotické Afriky, naopak z neznámého důvodu totálně odignorovali všechny státy bývalého východního bloku, ačkoliv to vznikalo několik let po pádu železné opony (z Československa bych si např. Menzela nebo Švankmajera zde docela uměl představit). Potěšilo vidět známé režiséry v akci, ač musím říct, že dokumentární forma se spoustou reportáží mi ne úplně sedla a asi bych měl z toho větší umělecký zážitek, kdyby ty jednotlivé krátké filmy běžely po sobě bez výraznějšího přerušování a dokumentární část by se celá přesunula na úvod, příp. udělal by se z ní samostatný titul vedle výsledního počinu. Samotné „filmečky“ mě zaujaly logicky některé víc, některé míň, ale s ohledem na to, kolik renomovaných režisérů je tu zastoupeno, jsem čekal víc nápaditých příspěvků a na můj vkus často převažovaly spíše ty průměrné, na jaké člověk snadno brzy zapomene. Rozhodně ale nezapomenu na záběr, který natočil Claude Lelouch – ten se svého oblíbeného tématu vztahu muže a ženy na pozadí dějin dokázal osobitě chopit i v případě tak krátké sekvence a nechal na pozadí dlouhého polibku projíždět zástup kameramanů s filmovými přístrojemi napříč léty. Navíc Lelouch v tom velmi pěknu obsáhl ideu pocty kinematografie a jejího vývoje, která z celého tohoto počinu měla jít. Pobavila mě scénka od Claude Millera s holčičkou a váhou nebo nápad od Merzaka Allouache se záběrem na dvojici, co si prohlíží kinematograf v akci, taky se mi hodně líbil záběr Gabriela Axela, zaujal mě i Francis Girord. Haneke je pak spolu s Lelouchem a ještě Lynchem tím, jehož styl a rukopis spolehlivě poznáte i v pouhé půlminutové sekvenci a zase se nám těmi svými „fragmenty chronologie náhody“ z televizních zpráv snažil něco říct. :o) Totálně mě zhnusil svým fekálním výtvorem Arthur Penn a částečně mě nepotěšili Lynch a Corneau, kteří porušili zadání natočit krátký černobílý snímek na jeden záběr, kdežto Lynch zde využil několik střihů včetně trikových prvků a Corneau si do svého výtvoru přidal barevní efekty. *** Tož jak jsem řekl na začátku: nepochybně pěkný i originální počin, naplněný účastí řady jedinečných režisérů. Ale jak se postupně ukázalo, zdaleka nenaplněn tolika jedinečnými snímky, abych měl dát důvod víc, než 3 hvězdičky. [60%] (23.09.2021)