Olive Kitteridgeová

V podstatě velmi obyčejný příběh, který ale díky odzbrojujícím hereckým výkonům a výživné předloze nabízí zcela neopakovatelný zážitek. Frances McDormand září nejen jako hlavní představitelka, ale také jako iniciátorka celého projektu, nakoupila práva, dala dohromady celý herecký tým, přivedla si režisérku, se kterou již dříve spolupracovala - no prostě výkonný producent jak má být! (06.01.2015)

Za čtyři epizody stihl seriál něco úžasného, a to zamilovat si tohle zvláštní manželství, kde si Olive s Henrym nemohli tvořit větší protipól. Jejich manželství se často zdálo skličující, ale přesto jsem cítil, jak se někde hluboko mají rádi. Hlavně Frances McDormand předvedla bolestivý a neuvěřitelně srdečný výkon, který se v podstatě nedá popsat slovy. Láska, ztráta, deprese, a co by bylo kdyby...Nemám slov a těsně po skončení nenacházím negativa. (30.07.2016)

"A PAK SIS VZAL BESTII A MILOVAL JI." Koncentrovaná depka. Horší o to, že to vůbec nevyznívá jako konstrukt, ale prostý záznam několika životních etap obyčejné, protivné, frustrované matky a manželky, mimochodem neuvěřitelně zahrané - výrazně konzistentní výkon, ta ženská je chameleon. Celá série se v podstatě vyhýbá jakékoliv dramatické eskalaci, i když o drama jako takové nouze není. Vše v rámci pravidel obyčejného života, ostentativně ignorující obvyklou scenáristickou licenci. (14.09.2021)

To by nebola Frances, aby s ľahkosťou sebe vlastnou neuhrala konzervatívnu romancu o vzťahoch ako takých. Nečakajte žiadnu hlbokú rozpracovanosť postáv: vlastne sa nikdy nedozvieme, prečo naša hlavná hrdinka je taká, aká je. Napriek tomu však spríbeh nemá zásadnejšiu slabinu, plynie pozvoľne a zrozumiteľne. (22.02.2022)

Mám rád McDormand. Odjakživa. Vydržel jsem se kvůli ní koukat na detektivky i na špatné filmy. Rád se na ni dívám. Mrzí mě, jak zestárla, ale oči tam pořád jsou. Stárne rozhodně s větší grácií, než řada jejích nešťastných vrstevnic (Isabelle Adjani). Tenhle seriál má několik zásadních slabin - jednak je to samotný formát - možná je to můj předsudek, ale seriál jako takový JE pokleslý. Pokud se snaží o Umění, měl by tu pokleslost reflektovat, bojovat s ní - jedno v jaké rovině. V tomhle je naopak příliš cítit snaha o nekonfliktnost - trošku sázka na retro, trošku na prostotu, na krásu kamery (co ji dnes nemá), na digitální efekty, na temnotu. Blockbuster pro citlivější diváky HBO: najděte si a vyberte to své. Nejlíp co nejvíc z vás - takže zase prachy. A pak: dobré filmy nám říkají, kdo jsme. Tenhle seriál nám vtlouká do hlavy - jste neurotizovaní lúzři, ale máte svou hloubku - stejně jako postava Olive synkovi. Ale máme ji? V té snadné slitovnosti s divákem nenacházím moc pohyb vpřed. Co mi ale vadí nejvíc je přítomnost nejméně jedné mrtvoly a několika psychických poruch v každém dílu: v tom spatřuju úlitbu té nejlacinější américké dramaturgii, kterou jsme samo po těch letech všichni prodchnuti (hvězdu za to, že hlavním hrdinou není "policajt a děvka" anebo nějaký hodně sexy vrah anebo upír z fitka do půl těla)... Ono totiž - co by jinak pro konzumenty TV šarád hýbalo dějem, že? Výdobytky evropského kina, kde se nemusí vraždit a stačí pozorovat - třeba i ty staré lidi - to na konzum po práci večer nezavání vzrušením - byť přes sklo obrazovky. A tak si jdu radši zas pustit jako seriál nějakého Rivetta, hehe. (10.01.2015)