Všetko je ako má byť

Veľmi zaujímavá snímka, ktorá ale stráca dych. Na konci som ani za boha nevedel, či mám dať 3 alebo 4 hviezdy. Ale kedže som milovníkom škandinávskych snímok z obdobia 2.svetovej vojny tak nakoniec za štyri. Ako prvé ma už pri traileri a pri galérií upútala sexi Marika Lagercrantz, ktorá tu hrá zvodnú učiteľku, ktorá rada podrží svojmu neplnoletému žiakovi. Už to je zaujímavý námet na film, dovolím si tvrdiť. Spracovanie je veľmi dobré na to, že je to Švédsko-Dánska snímka navyše z roku 95. Až ma mrzí že som ju neobjavil skôr. Aj keď nieje ničím prevratná a mal som chuť hodnotiť priemerne, mám stále v sebe pocit, že ju ešte aspoň raz chcem vidieť. Rozhodne ak kvôli ničomu inému tak kvôli úžasnému výkonu práve spomínanej Mariky. Rozhodne si vyhľadám viac snímok v ktorých hrala. A tiež by som si to rád pozrel znova kvôli tomu sexuálnemu náboju medzi žiakom a učiteľkou v prvej trištvrte hodine. Komu z nás sa nepáčila nejaká naša učiteľka? Škoda toho strácania tempa v druhej polovici, inak ma to v skutku potešilo. (15.04.2020)

V roce 1943 nebyla Evropa zrovna stabilním místem. Zatímco Německá říše se snažila se střídavými úspěchy rozšířit své území, Itálie kapitulovala. Na pozadí velkých dějinných událostí se však odehrávaly i pro svět méně významné příběhy. Příběhy lidí, jichž se sice válka dotýká, ale nehraje v jejich životech nejvýznamnější roli. A i o tom vypráví Lust och fägring stor. Snímek Bo Widerberga se zaměřuje na nestabilní období v životě člověka, dospívání. Mladý student Stig se poprvé v životě musí potýkat nejen se zvýšeným zájmem o osoby druhého pohlaví, ale i s utvářením vlastního názoru na okolní svět a snášení následků vlastního chování. Nepláče nad svým krutým osudem, ani netouží po osvobození. Jen zpočátku nechává velet své pudy, aby si až později začal uvědomovat, co se vlastně s jeho životem děje a kam směřuje. Widerberg se snaží nikam nespěchat a pracuje s celým materiálem s respektem a citem. Zatímco první polovina se odehrává v pomalém tempu, je sevřenější a plná náznaků a detailů, druhá se soustředí více na dialogovou část, postupně zrychluje, dává více prostoru dalším postavám a dějově se rozevírá. Snímek však pramálo využívá dobové atmosféry a nedaří se mu příliš emocí vykřesat ani ze vztahových peripetií. Přístup, ve kterém se manžel nestává zdrojem napětí, ale překvapivě mentorem, je rozhodně originální, nicméně díky němu postrádá snímek gradaci, ale „jen“ pozvolně pokračuje dál. Problematické je to zejména díky dějově skladbě, která je opakovaně narušována motivy (kino), jejichž podstata je vysvětlena až v závěru snímku a v předchozích fázích tak působí jen jako berličky pro následující děj. Konečný zlom a hořký závěr tak nezapůsobí tak jak by měly, ale příběh pouze dějově postupně dozní. (12.11.2014)

Príbeh je o mladej učiteľky s odlúčeným manželom, ktorá sa zaľúbi do jedného zo svojich žiakov. Film sa zaoberá tabuizáciou lásky a žiadostivosti medzi dospievajúcim a dospelým, čo môže byť pre niektorých divákov priveľa. Ale zaoberá sa aj súrodeneckou láskou medzi bratmi, ako aj cestou z dospievania do dospelosti. 8/10 (10.12.2017)

Doučování po seversku má něco do sebe. Hořkosladká romance se sice odehrává v době, kdy na frontě umírají tisíce mužů, přesto tihle patnáctiletí kluci mají v hormony zatížené hlavě jen nadsazené odhady zásunů nebo zapeklitost skupinového sexu. Jeden z nich v prostoru mezi katedrou a tabulí ucítí něco nepoznaného, až ho oboustranná zvědavost a vzrušení přivedou do její postele. Na tom by nicméně nebylo nic divného, kdyby jeho „vyvolené“ nebylo o hodně let víc a nebyla jeho novou učitelkou. První polibek, první náhodné setkání s manželem, který ujíždí na Čajkovském a na ginu, první krize. Hlavně ale přechod z cudných školáckých let rovnou na vysokou. A známe to, jak je to s tím zakázaným ovocem. Poslední film Švéda Bo Widerberga čerpá částečně z jeho dětské fantazie, kterou prožíval ve školní lavici, motivace jeho hrdiny (part svěřil svému skutečnému synovi) je patrná, u jeho překvapivě náklonné kantorky pak vnímáme snahu restartovat zpackaný život. Tvůrce umně buduje atmosféru, nemoralizuje, kroky jeho hrdinů jsou přirozené a uvěřitelné, stejně jako onen opar, který se vznáší v době, kdy jejich krajané bojují a umírají kdesi daleko, i když zatraceně blízko. Škola není králíkárna. (12.11.2014)

Linie životních období školáka Stiga, učitelky Violy a rezignovaného cesťáka s dámským prádlem, kterého je ženou, se spojí v podivný milostný trojúhelník, ke kterému zpovzdálí doléhá válečná vřava z Evropy prostřednictvím filmových týdeníků, aby se jednoho dne bolestivě zhmotnila a uspíšila tak nevyhnutelnou pomíjivost nerovných vztahů. Bohužel, myšlenky Bo Widerberga šly hodně napřed a když se pak musely vracet, neměly už ten potenciál ... Za mě 40%. (19.03.2013)