Himaláje

Nádherný pohlad na "bežný" život, jeho nástrahy a nevyspytateľnosť v pokojnej no zároveň nebezpečnej divokej krajine Hinalájskych veľhôr. Celý čas som sa pýtal či je to natočený film podľa scenáru alebo je to len zostrih dokumentárneho filmu mapajuci pravidelnú púť karavány. Tak dobre a zároveň prirodzene bolo dielo nielen napísané, ale aj sfilmované a zahrané. V podstate dielo ničím špeciálne nevynikalo, ničím sa diváka nesnažili ohúriť, prekvapiť alebo zaskočiť. No aj tak som nevedel svoju pozornosť odthnúť od filmového plátna. V závere mi moje myšlienky vraveli: ,,S radosťou by som s karavánou putoval ďalej." (10.07.2023)

Příběh domorodců žijících v nepálské provincii Dolpo, hluboko v himalájských horách, v místech, kde nerostou stromy a kde život vypadá pořád stejně už několik desítek, možná i stovek let. Je to také příběh režiséra Erica Valliho, který dlouho žil s tímto kmenem, naučil se jejich řeč a spřátelil se především s dvěma lidmi, s Tinlem a Norbouem, kteří hrají hlavní role. Eric Valli je fotograf a je to znát. Záběry na velké masivy, horská jezera a hluboká údolí, to všechno bere dech. Samotný příběh je jednoduchý, ale vůbec to neubírá na požitku. Tento snímek je hlavně o životě místních obyvatel, natolik se lišícího od toho našeho a kdo má rád meditativní věci s hlubokým nádechem exotiky, bude si užívat. Původně jsem film ohodnotil 4 hvězdičkami, ale když jsem si uvědomil, že hlavní melodie mi zní v hlavě už měsíc, musel jsem jít s hodnocením ještě výše, protože se mi to obvykle nestává. Soundtrack jsem si sehnal a je doslova hypnotický. Ten film v žádném případě není dokonalý, spousty lidí nebude ani trochu bavit. Ale pro mě má nepopsatelné osobní kouzlo. (05.07.2005)

Vizuálně nekonečně krásný film s dechberoucími záběry tibetské přírody a prostým a přitom nesmírně hlubokým dějem. Byl jsem uchvácený od začátku až do konce. Fascinující je pohled do tradičního života Tibeťanů - pozorný divák má možnost zblízka dopodrobna zkoumat jejich obydlí, všemožné předměty jejich denní potřeby, oblečení, jejich zvyky a způsob života... Zajímal by mě názor nějakého tibetologa, ale na mě ve filmu tohle všechno působilo naprosto realisticky a nevyumělkovaně, a tenhle dojem umocňovala i hojná účast (skvělých a přirozených) neherců. Dlouho jsem vůbec nevěděl, v jaké době se vlastně příběh odehrává, protože všechny předměty denní potřeby objevující se ve filmu byly buď podomácku vyrobeny, nebo vyrobeny místními řemeslníky, nebyla tam jediná známka naší současné civilizace. Jediný cizorodý předmět, který naznačil že se jedná o dvacáté století, byla (geniálně symbolicky!) lahev s čínskou kořalkou. Schází mi slova k tomu, abych krásu, sílu a hloubku filmu vyzdvihl co nejvýš, pro mě osobně je jeho sledování vždy silný a meditativní zážitek. Také jsou v něm znát peníze francouzské produkce, například kamera je fantastická a některé scény by s nižším rozpočtem vůbec nebylo možné realizovat. Bohužel to mělo i stinnou stránku, protože film byl do zahraničí nabízený i ve francouzské jazykové verzi, po které nepochopitelně hrábl pazourou nějaký náš distributorský ultrazhovadilec, takže z jeho první projekce jsem měl chuť po prvních větách odejít. Důsledně doporučuju pouze originální tibetskou verzi. Můj nejoblíbenější dialog: "Co to je?" "Strom". "Ty jsi ho už někdy viděl?" "Ne." "Tak jak ho můžeš kreslit?" "Můj učitel mě to naučil." Skvostné. (18.04.2013)

-3* Sice je tady hodnocením nejvýše ze skupinky filmů odehrávajících se v Himalajích (Himaláj-Karavana, Samsara, Pohár), ale mě nejvíc uspával. Tím však nechci zpochybňovat kvality filmu. Téměř polodokumentárně nás provází s karavanami cestou necestou a poznáváme běžný život místních obyvatel a konflikt mezi starší a mladší generací. Jako ve všech filmech z této lokace uchvacují záběry do liduprázdné krajiny. [ PŘÍBĚH: 1 /// ATMOSFÉRA: 1 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 2 /// NÁLADA: 1 /// ART: 1 /// STYL: 2 /// CASTING: 1 (3*MAX) ] (09.10.2016)

Vysokohorská vesnice se musí dobře připravit na zimu. Karavana jaků má odnést náklad soli, prodat ji a nazpátek přinést obilí, které pomůže přežít zimu. Je klíčové vyčkat na správný okamžik, kdy karavanu nezastihne bouře. Starý náčelník spoléhá stejně jako generace před ním na tradice a znamení od duchů hor. Jeho mladý syn se chce řídit svým rozumem. Na cestu se tak vydávají odděleně dvě skupiny vesničanů. V horách však není prostor na vlastní umíněnost. Pro společný cíl se musí spojit a stát při sobě. Starý náčelník umírá v jedné sněhové bouři, ale stačí ještě sdělit synovi, že mu věří a že osud výpravy je v dobrých rukou. (15.11.2005)