Hana a jej sestry

Woody Allen tak, jak ho mám nejraději - v poloze konverzační tragikomedie rozpitvávající rodinné a milostné vztahy. Píše a točí o lásce, žárlivosti, rivalitě, nevěře, ambicích, výčitkách a o spoustě dalších pocitů a jevů, které nás obklopují. Opírá se o výborné herce, kterým vkládá do úst hodnověrné a přitom velmi kvalitní dialogy. Jeho postavy nešustí papírem, jsou to lidé z masa a krve, kteří dokážou udržet divákův zájem až do konce. Scénář je odlehčen dlouhou řadou vtípků, Allen tradičně zhazuje všechny možné autority a hodnoty ("Nemůžeme to pustit na obrazovku. A proč?, Pedofilie je už dneska banalita, ostatně nikoho jsem nejmenoval, papež není jméno jenom funkce."). Nešetří ani svou osobu, jeho hypochondrický televizní režisér Mickey je dokonalou parodií sebe sama. Důležité je pozitivní vyznění snímku - jeho hrdinové přes všechny průšvihy k sobě nacházejí cestu a dokážou rodinu udržet a rozšiřovat i bez záplavy patosu, laciného sentimentu a mravoučných řečí tak častých v amerických rodinných filmech. Na první pohled nenápadný, ale o to působivější snímek o lidech a jejich životních hodnotách. Jako už několikrát, i tady rozdělil Allen svůj film na řadu kapitol, které oddělil nadpisy. A stejně jako jindy si neodpustil do filmu zarámovat své dvě velké lásky - jazz a New York. Celkový dojem : 95 %. (17.08.2008)

Allenovo filozofické rozjímanie nad bežnými spoločenskými a osobnými problémami ako aj úvahy o láske, smrti, umení a zmyslu života. Podobné ako Annie Hall, avšak tu divákovi ponecháva väčšiu slobodu a nezachádza až do morku kostí. Skrátka ide o divácky prístupnejšie Allenovo psychologické majstrovstvo. Povzbudivý film, z ktorého sála (hlavne ku koncu) aj istá dávka optimizmu, čo zase u tohto Pána režiséra nie je až tak často. 85/100 (25.08.2015)

Milý a uklidňující romantický film s prvky komedie. Woody Allen rozehrává mozaiku několika příběhů tří sester - křehké Hany (Mia Farrowová), energické Lee (Barbara Hersheyová) a April (Carrie Fisherová), která si "dá" občas kokain a jejich manželů - notorického hypochondra Mickeyho (Woody Allen), záletnického elegána Elliota (Michael Cane) a podivínského malíře Fredericka (Max Von Sydow). Příběhy spolu sdánlivě nesouvisí, ale nakonec se protnou a vrcholí šťastným koncem. Zárukou zábavy jsou opět dobré hlášky ("kašle jak Dáma s kaméliemi"..."tahle běhá se sádlem, měla by si na něj vzít kolec"..."není tvoje neplodnost z masturbace? - nešahej mi na moje koníčky"). (26.11.2005)

Pozitivně naladěný Woody Allen nám tentokrát předkládá existencionální vztahové drama s místy vážným, ale samozřejmě i nevyhnutelně vtipným přemítáním nad láskou, nerozhodností a životní filozofií. Postavy jsou decentní intelektuálové, které pohání trocha "živočišné" touhy, ale ještě více brzdí přílišná korektnost a sociální odstup. Přesto si ale, stejně jako celý film, udržují nadhled a uzavřou své etapy optimisticky... Scénář nemá daleko ke genialitě (výborné dialogy i vtipné vnitřní monology) a celkově film je příjemný i vhodný k letmému zamyšlení. 8/10 (21.02.2008)

Je zajímavé, jak jsou 40 let vztahové vzorce stále platné i v současnosti. Film mě zastihl v naprosto příznačném rozpoložení a myslím, že nejsem jediný, kdo ve filmu našel sám sebe nebo někoho blízkého. Mohu říci, že jsem si nemohl vybrat lepší film na výroční 9000. hodnocení, i když volba padla celkem náhodou (nejlépe hodnocený film na HBO MAX, který jsem ještě neviděl). (15.12.2023)