Mansfieldske sídlo

60% ... Něco tomu chybí. Charisma, chemie. Celé je to jaksi suše neromantické (obzvlášť závěrečný skok ve vztahu Fanny a Edmunda - ve Wrightově Pýše a předsudku to mezi Elizabeth a Darcym alespoň pořádně jiskřilo). Možná právě proto je zpracování Mansfieldského sídla o to realističtější, ale dle všeho mi takový realismus tak docela nesedí :). A klasicky mám problém s hlavní hrdinkou - Frances O´Connor se mi nelíbí jak vzhledově, tak v hereckém projevu (a ano, když mají scénáristi nutkání zdůraznit v dialozích, jak půvabná hlavní hrdinka je, je dřina osobní antipatie pohřbít). Nejlepší herecký výkon (odpovídající postavám) podle mě podali Embeth Davidtz a Alessandro Nivola v rolích vášnivých sourozenců Crawfordových. (01.03.2011)

Keby som Mansfield Park videla skôr ako Persuasion (2022), povedala by som, že sa jedná o tú najhoršiu adaptáciu Jane Austen! Mansfield Park je teda pre mňa druhé najhoršie sfilmovanie mojej obľúbenej Jane Austen. Možno keby išlo len tak o nejaký film, ohodnotila by som ho ako priemerný, ale ako fanúšik Austen nemôžem. Nie je tu vôbec cítiť dušu a srdce milovanej autorky. Film vo mne nezanechal príjemné pocity. Nefungoval u mňa ako balzam na dušu. Fanny si nedokázala získať moje srdce tak ako iné hlavné predstaviteľky z jej slávnych románov. Knihu Mansfield Park som síce nečítala, ale je mi známy fakt, že veľa vecí bolo buď zmenených alebo pridaných/vynechaných. Vo filme sú situácie, o ktorých by Jane tak otvorene nepísala alebo jednoducho nepísala. Okrem toho mala som pocit, že Mary bola do Fanny zamilovaná! Nie, nie, toto nebola Jane Austen, určite nie. Už teraz chápem, prečo je film na čsfd len v modrej farbe. Celkovo sa mi nepáčil ten štýl a spôsob vyrozprávania príbehu, ten mix "komédie" a drámy, ako aj prihováranie sa Fanny priamo divákom do kamery, rušilo ma to. Dávam len 2*, pretože film ma nezaujal, dokonca ma trochu nudil, všetko ostatné som už povedala, nijako zvlášť sa mi nepáčila ani hudba, ani výprava, ani kostýmy. (08.09.2022)

Výběr castu pro další zpracování knihy podle J.Austen bylo neznáme. Což filmu velmi prospělo. Pokaždé když se vybírá nějaký herecký tým pro nový film je dobré vybírat obezřetně. A pokud se rozhodne, že pro zahraniční diváky zvolí neznámí herci vůbec to neuškodí. Naopak jde potom o příjemnou změnu. Aspoň nemusíme koukat na pořád stejné nebo opakující se tváře. Slušněji řečeno ne pokaždé se asi člověk rád kouká na herce který hraje roli ne moc přesvědčivě (i přesto že mu naopak v jiném filmu role seděla přímo na tělo). V Hollywoodu je dnes plno hvězd, kteří si říkají (myslí) že umí dobře hrát, ale jen někteří z nich jsou opravdovými chameleony. A do doslova. Dokážou zahrát několik odlišných postav a charakterů a to teprve potom máme co dočinění s kvalitním hercem či herečkou. Ale to jsem vybočila úplně od tématu…tak tedy co dodat Mansfieldské sídlo je asi hned po Emmě jedno z průměrných filmů. Je to taková oddechovka a film na relax. (11.01.2011)

Přestože dílo Jane Austen čítá jen šest dokončených románů, každý z nich filmaři adaptovali hned několikrát, ovšem právě Mansfieldské sídlo stálo vždy trochu ve stínu ostatních. Chudé dítě je posláno ke svým bohatým příbuzným, přes všechna příkoří se změní v silnou a nezávislou osobnost s literárním talentem. Třeba Wrightova verze Pýchy a předsudku se sice držela oné tlusté bichle, ovšem tvůrci si našli cestičky, které jsou snesitelné, a vlastně bylo docela příjemné se po nich vydat. Výsledek byl plný spontánnosti, dynamičnosti a temperamentu. Tohle mi tady naopak chybělo, včetně vtipu a ironického odstupu. (20.06.2020)

Původní literární předloha rozhodně patří ke slabším dílům Austenové. Filmové zpracování obohatilo děj o neaustenovské dobové reálie, k nimž kolonialismus a otrokářství nedílně patřily, stejně jako rozkvět kapitalismu. V tomto smyslu je obraz tehdejší světové velmoci rozhodně přesnější, než jak ho známe z autorčiných románů, z mnoha důvodů omezených na shánění mohovitých ženichů pro ne/mohovité slečny a společenskou konverzaci ve venkovských salonech. Vždycky jsem si cenila lehkou ironii, s níž Austenová hleděla na své postavy, a tato ironie je adekvátně obsažena i ve snímku. Film sice nedosahuje úrovně dvou špičkových výpravných podívaných (Rozum a cit, Pýcha a předsudek), avšak určitě jsem se u něj nenudila, zatímco např. u vypulírované, leč upovídané a rozvleklé Emmy jsem často zívala. (18.01.2011)