Biele noci poštára Alexeja Trjapicyna

Obsahová stránka filmu síce toho moc nerieši, vlastne tu nie je skoro žiaden príbeh ani zápletka (ak si odmyslíme tú krádež motora), no formálna stránka bola dokonalá - mohol som oči nechať na tej nádhere. Precízna a naturálne nasnímaná sondáž do obyčajného života obyčajných ľudí kdesi ďaleko na severe Ruska. Autencititu snímku vo veľkej miere zvyšuje aj účinkovanie nehercov. Na slabší nadpriemer to bohato stačí. 70/100 (16.04.2018)

Tam, kde se zastavil čas, se snoubí poetika s nostalgií a provází nás krajinou krásnou a zároveň drsnou. Tam všude má šeplavý Aljoša své známé, které evidentně nezná dokonale. Dvě nezapomenutelné scény: návštěva rozpadlé školy, v níž doznívaly písně Alexejova mládí, a vzlet rakety. *** Viděno během Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií II. (18.10.2015)

TOCKA - dá se to napsat i na české kávesnici. A myslím, že všichni, kdo tomuto filmu dali pět hvězd, ji cítili (z mých oblíbených hodnotilo 5 a všichni za 5). TOCKA je na jedné straně smířlivou melancholií a na druhé nutkáním k sebevraždě. Jediný akt (třeba nepříliš významný, jako je krádež lodního motoru, muže všechno zvrátit. Jen jde o to, kterým směrem. A tak i počtalón Trjapicyn spatřil "vysokoje slavkovskoje nebe" - a vrátil se tam, kde to mělo smysl. (01.05.2018)

Nuž a takto sme bojovali proti tej prekliatej vodke... Každému je jasné, že vo väčšine prípadov neúspešne. Ale čo už s takým životom, na takom mieste. Príroda krásna, komáre štípu, čas sa takmer nehýbe. Stimulov, prečo otvárať jednu fľašu za druhou, je tu ozaj neúrekom. Asi to veľmi s filmom nesúvisí, ale istý chlapík menom Slava už 13 rokov úplne sám žije na meteorologickej stanici na ďalekom ruskom severe... a ten pokoj v jeho tvári je na nezaplatenie... galéria priložená https://www.theguardian.com/artanddesign/gallery/2015/oct/26/evgenia-arbugaeva-weather-man-the-most-cut-off-man-on-earth-in-pictures (17.04.2018)

Vidím v tom pokračování tradice Tarkovského, zcela samozřejmé, na Tarkovském nezávislé - Končalovskij je generace režisérů cinema verité, není mystik ani mudřec, hovoří o lásce k životu, o nádheře přírody a i pro ošklivost toho, co si okolo sebe budujeme za pasti, nachází porozumění. Oproti Zvjagincevovi není dokonale prokomponovaný, je stará škola, netlačí na pilu, zřejmě už si to odbyl (poslední díly Sibiriády...), všechno je samozřejmě hladké, lehké, mistrovské, nezatěžkané a přesto hluboké a bolavé - bez zbytečných smrtí postav a osudových háčků scénáře. Nedávno jsem viděl Končalovského Asju, která se nevdala a mám pocit, že tohle je jeho návrat k ní - vv barvě a mistrovském gestu. Kenozero je nádhera i bída. Myslím, že to co mělo být řečeno jde z tohoto filmu beze zbytku pochopit. (14.01.2018)