Prvý kontakt

Denis Villeneuve je dlhodobo zárukou vysokej kvality bez ohľadu na žáner, tentoraz si dokonca vybral nielen môj obľúbený žáner sci-fi, ale aj tématiku, mimozemskú inváziu a síce to nedopadlo presne podľa mojich predstáv, za čo ale mohli skôr len moje príliš vysoké očakávania, ale aj tak sa to vydarilo. Už úvodná civilná sekvencia má také čaro, že som bol z filmu úplne nadšený, ale predsa len sa musí vydať iným smerom. Poteší, že sa na nič nečaká a tak už po chvíli nastane mimozemská invázia a začne hlavný dej a tu sa tomu ani nemá moc čo vytknúť. V sci-fi žánri nepotrebujem žiadnu akciu, práveže mám rád tieto rozumnejšie žánrovky, ktoré sa na to snažia pozerať vedecky a čo najrealistickejšie. Postaviť film na hľadaní spoločnej komunikácie je síce dosť odvážny nápad, toto má najhlavnejší priestor a na prvý pohľad to ani nepôsobí až tak atraktívne, ale mňa to aj tak dosť bavilo. Je to zaujímavé, s menej výraznou, ale aj tak ideálnou gradáciou, aj keď sa mi v jednom momente zdal ten skok až moc veľký a už sa vedeli dorozumievať celkom slušne, ale hlavne je to podporené perfektnou atmosférou, ktorá si ma podmanila a potešia aj sympatické postavy. Amy Adams je tu výborná, Jeremy Renner sa možno hodí viac na iné typy úloh, ale aj tu mi celkom vyhovoval a vždy poteší aj Forest Whitaker, tentoraz ako rázny dôstojník. Neskôr už dostane priestor aj nejaké to medzinárodné napätie a prejavy násilia, ale všetko len v realistickom prevedení a opäť to hlavne podporuje hlavnú líniu, aby čo najskôr našli spoločnú reč. Finále ma v určitom ohľade možno trochu sklamalo, asi som čakal inú pointu, ale aj tak je to originálne, dejovo zaujímavé, takže postaví film a hlavnú hrdinku do trochu iného svetla a hlavne stále podporené tak úžasnou atmosférou, že sa to nedá kritizovať, ale len vychutnávať si každý záber. Takže Denis Villeneuve tu ani v najmenšom nesklame, vizuálna stránka je jednoducho úžasná a to nielen tie zábery na vesmírnu loď v nádhernom prostredí hôr a hmly, ale aj celkovo a to film nepotrebuje žiadne explózie, ani nič podobné, nemenej perfektná je atmosféra a k tomu ešte tá hudba, nielen tá podporujúca atmosféru, ale hlavne nádherná skladba od Maxa Richtera. Takže plné hodnotenie tomu zatiaľ nedávam, možno som čakal niečo trochu iné, ale to nič nemení na tom, že je to výborný film s množstvom výrazných kladov, kvôli ktorým sa Arrival oplatí pozerať opakovane. S radosťou si to pustím aj viackrát a potom ho možno ohodnotím naplno. 80% (28.02.2017)

Tam, kde Nolan sází do diváka alegorické obrazce, těžce uchopitelné teze, černé díry a to nejlepší z Zimmera, Villeneuve uvolněně a s přehledem precizně skládá jeden záběr za druhým s chirurgickou přesností, není zbytečně pompézní a nikam nespěchá. Zároveň se nesnaží diváka okatě ohromit wow efektem. Proč ? Protože je prostě lepší, chytřejší, sofistikovanější a nemá to zapotřebí. Arrival je nejlepší drama za poslední dobu. Je ucelené, osobitě zpracované, místy hypnotické, s dechberoucím způsobem podanou výpovědní hodnotou. Nolan je na tvůrčím vrcholu teď. Villeneuve se teprve rozcvičuje. V takovémhle obsahovém formátu měl být technicky opulentní Interstellar. (12.11.2016)

Nejlepší film za posledních asi pět let. Strohý, svižný, chytrý a v mnoha ohledech odvážný. Nejlepší na něm je, že ta sci-fi linka je mnohem méně důležitá, než ta osobní. Máloco potřebuji vidět ještě asi tak 3x, abych docenil jedinečnou souhru obraz-zvuk a střihačovi udělil pár zlatých sošek. Po skončení jsem stál v poletujícím sněhu, chtěl udělat spoustu věcí, ale pak jsem seznal, že nejlepší bude se nechat jenom unášet neskutečným závalem všemožných pocitů. Na takový film jsem fakt čekal léta. (12.11.2016)

Ted Chiang, autor předlohy k tomuto filmu, je zároveň autorem možná úplně nejdivnější sci-fi povídky všech dob. Máte-li zájem, zde je její (pravda, ne úplně nejlepší, přesto snad dostatečný) překlad, publikovaný kdysi v časopisu Ikárie: https://uloz.to/!9yzeSiX8m/hell-is-the-absence-of-god-docx (30.12.2016)

Obsahuje spoilery. Třetí admirálův (já vím, shoda jmen, ale snadněji se mi to píše) film, který jsem viděl. Z této trojice nejslabší, což neznamená špatný, protože laťka je nastavená hodně vysoko. Stejně tak to není lepší film než Interstellar, i když hype říká opak. Na to si z dřívějšího filmu až příliš půjčuje. V čem se Arrival zásadně liší od povídky, kterou adaptuje? V první řadě cestou k pochopení heptapodského jazyka. V povídce hlavní hrdinka pochopí mimozemský jazyk tím, že pozorně sleduje tvorbu symbolů a zjistí, že heptapodi začnou psát více znaků najednou, je lhostejné, co zvolí jako začátek a co jako konec, protože teprve celek je důležitý, ne proces vedoucí k jeho vytvoření. A pochopení písma znamená pochopení myšlení a tím pochopení budoucnosti. Ve filmu plného pochopení dosáhne v jakési komoře, kdy se jí dostane jazyk a tím i myšlení mimozemšťanů do hlavy. Jde o zjednodušení proti povídce, dané zdramatizováním děje hrozbou konfliktu (to v povídce není vůbec přítomno). Měl jsem z toho ostatně neodbytný pocit, že moment pochopení jazyka byl až příliš průhledným pokusem napodobit právě Interstellar a zejména scénu v teseraktu. V druhé řadě samotné písmo (tedy heptapodština B), které jsem si představoval dle slovního popisu v povídce jinak. Vyplňovalo celý kruh a důležitý v něm byl sklon jednotlivých částí. V třetí řadě pak účel. Ve filmu jde o snahu o budoucí pomoc heptapodům (opět to nápadně připomíná Interstellar). Naproti tomu nám povídka účel návštěvy zůstává dlužna, jelikož se zabývá především konfrontací dvou velmi odlišných způsobů chápání reality, času a procesů a k čemu to vede z hlediska lidského chápání. To je silná stránka povídky. Na druhou stranu emocionální dopad je ve filmu silnější, zejména nastínění důvodu rozchodu hlavní hrdinky s manželem, stejně jako příčina dceřiny smrti. To mi ve filmu sedlo více, působí to uvěřitelněji. Jako že v povídce ani změněné myšlení by podle mě matce nemělo bránit v zabránění smrti dcery, která nebyla způsobena něčím nevyhnutelným - to mi přišlo příliš podivné. Měl bych některé výhrady, třeba scénu s čínským generálem - hrdinka by v ní neměla být překvapená, protože už ji znala. Tak nebo tak, admirál patří mezi nejlepší režiséry aktuálního Hollywoodu. P. S. Kéž by z Chiangových povídek zfilmovali též vyloženě rouhačskou "Peklo je nepřítomnost boha." (12.11.2016)