Boj

Klasická "lindholmovina"; tedy procedurální, minimalistická, herecky utlumená, bez zbytečných keců a o opět o tématu, které by ostatní scenáristé jen stěží pojali bez alespoň špetky melodramatu. Přesto to není v žádném ohledu pomalé, nepřístupné či chladné; pouze se zde emoce nedávají najevo brečením a řvaním z plna hrdla, ale zádumčivým zapálením si cigarety. Nevýhodou je rozdělení na dvě části, jelikož to co nabízí ta první (denní rutina na misi v Afghánistánu a trable rodiny doma) je něco, co bylo k vidění/přečtení v posledních letech vícekrát, byť pravda že zdaleka ne vždy takto kvalitně a civilně. Naopak pasáž se soudním přelíčením je v tomto ohledu bez výhrad a je až neuvěřitelné, jak se daří mezi řádky zprostředkovávat morální dilema hlavní postavy, aniž by kdy cokoli bylo vyřčeno doslovně. Mohly v tom nějakou roli hrát novinářské hyeny, dopady na okolí apod., ale nic takového; intimně se to zaměřuje výhradně na samotné přelíčení a scény z domova (stejně jako v Únosu to bylo čistě o vyjednávání v kanclu a přežívání v jedné kajutě). Ano, lze si nepochybně tentýž námět představit i jako typickou oscarovku, a nemuselo by to být ostatně vůbec špatné (viz právě Únos "versus" Kapitán Phillips), ale Lindholmův přístup je svébytnější i nepoměrně zajímavější. A díky tomu i s větším prvoplánově nevynuceným emocionálním dopadem. (25.01.2016)

Něco přes dva měsíce a je tu opět dánský film o válce a opět jsou u toho Tobias Lindholm (tentokrát i jako režisér) a Pilou Asbæk. Zatímco 9. duben se zaměřil na rok 1940 a zoufalý odpor dánské armády proti parnímu válci Wehrmachtu, ve Válce jsou Dánové v pozici členů mezinárodní koalice v Afghánistánu. Každodenní patroly, neviditelný nepřítel, cizí prostředí a nedůvěřiví místní civilisté, to je ovšem jiná válka než obrana Jutského poloostrova. Navíc dlouhodobé odloučení neprospívá rodinné pohodě. Každodenní rutina hlídek a občasných telefonů s rodinou je však narušena událostí, která dopadne na hlavního hrdinu i jinak, než hrozbou trestu. Jak už napsal DaViD´82, je skvělé sledovat, jak se Lindholm dokázal popasovat s tématem, které se lehce může zvrhnout v plejádu velkých slov, smyčců na správných místech a dlouhých závěrečných proslovů, zkrátka v to, co si spousta lidí spojí s "velkým tématem". Nic takového "očišťujícího" tu neuvidíme, lidské drama je ale o to uvěřitelnější a mrazivější v tom, že je znát z každého pohledu ústředních postav Clause a jeho manželky. Svědomí, zpytování sebe sama, rozpolcenost mezi odpovědností k rodině a odpovědností za životy lidí, přátelství, všechno důležité sdělené ve strohých větách, pohledech a stiscích rukou. Mimochodem v soudních dramatech jsem viděl jen málo tak silných (a přitom vlastně vtipných) momentů, jako Kennethova "řezníkova" výpověď. Jinak řečeno chtějte mít v průšvihu takového přítele. Pohled prokurátorky byl k nezaplacení, to bylo něco, co nedokázala pochopit. (31.01.2016)

V prvej polovici zaujímavý pohľad na dva druhy odlišného "boja". Kým hlava rodiny riskuje život na ďalekom východe, manželka vychováva trojicu detí, ktoré sú zo dňa na deň menej ovládateľné. Starosti oboch partnerov sa následne spoja v spoločný boj voči systému, v ktorom "rozhoduje" skupina ľudí, riešiaca problém s chladnou hlavou pri horúcej káve. Keď tento snímok (aj keď je témou predsa len odlišný) porovnám s americkým grcom, ako bol napríklad "American sniper", ktorý je rovnako ako mnoho iných filmov z poza mláky, spájaný akurát s propagandou, či doslova odlišne prezentovanou realitou celého priebehu konfliktu, od jeho vzniku až po riešenie nastolenej situácie, toto je jednoznačný víťaz. Rozuzlenie bude zrejme väčšina vnímať košér, ale ... (11.05.2016)

Nominácia na Oscara nebola hlúpou a musím povedať, že vo filme sú veľmi dobré a efektívne momenty. Myslím si, že "boj" sa v tomto filme dá chápať dvojako. Vojna v Afganistane a súčasne tu máme aj boj hlavného hrdinu sám so sebou po tom, ako sa Claus nerozhodne zrovna najlepšie vyriešiť situáciu. Ale zúfalé riešenie zachráni jeho ľudí na bojisku. Film vyzerá veľmi dobré, je v ňom skvelá hudba, pôsobí autenticky a dáva nám neustále najavo psychickú stránku týchto postáv. Neviem čo by som ešte povedal, no musím povedať, že nás skutočne dostane do vojny a prežijeme ju spolu s našimi hrdinami, no súčasne prežívame aj dilemu hlavného hrdinu, ktorý si veľmi dobre uvedomuje celú vážnosť situácie. Podľa mňa je "Krigen" skutočne hodný toho, aby ste si ho pozreli. Hodnotenie: A- (24.04.2016)

Návraty vojáků domů a s tím spojené problémy s jejich zařazením zpět do normálního života, tu máme poměrně často. Tentokrát se podobné látky chopil Tobias Lindholm, který je znám svými psychologickými osobními dramaty a zpracoval tuto látku lehce jinak nežli tomu bývá zvykem. Ve filmu Krigen totiž nejde o zařazení jedince do společnosti, ale spíš morální dilemata, která jsou spojena s válečnými konflikty. Rozpor mezi vojákem a civilistou na zasaženém území a řešení těchto problémů tisíce kilometrů daleko v rodné zemi. Lehké mínus zde vidím v rozvržení děje na část v Afghánistánu a poté část v Dánsku, kdy to důležité je odvyprávěno poměrně rychle a první část se více vleče. Celkově kvalitní a zajímavý snímek. (18.02.2016)