Boj

Dánska blbosť, nuda, či maximálna strata času, áno, škoda môjho drahocenného času, keď večer zavenujem voľnú chvíľku filmu, ktorý mi nič nehovorí, má divný a nezáživný strih, nezaujímavú kameru, hercov, najmä scény jeho manželky s deťmi, sú ubíjajúce !!! V Afganistane, je to celkom výrazné, odtiaľ mieri veliteľ roty do súdnej siene, aby si akože, spytoval svoje SVEDOMIE, za činy a skutky, ktoré spáchal, dal jeden povel, aby sa bombardoval cieľ, v ktorom ale boli civilné obete, on ale konal duchaprítomne, lebo sa snažil zachrániť kolegov, vojakov z neutíchajúcej paľby, ktorá sa na nich valila, ako huby po daždi. Bolo mu u prdele, kto, čo tam je, hlavne, že nezahynuli oni, čo potom, že si to odskákal niekto, za nich ! Nominácia na Oscara, je mimo môjho obliga, úplne zbytočná ! (12.05.2016)

Film zo života, kde s hlavnými postavami ten ich život žijete. Film o boji ... tom skutočnom, ale predovšetkým o boji so samým sebou, s vlastným svedomím a s vlastnými rozhodnutiami. Film o zodpovednosti a priateľstve. Lindholm dal do toho filmu všetko, čo tam malo byť a nič tam nebolo navyše. Skvelá práca. Pilou výborný ako vždy. (11.02.2016)

Nominácia na Oscara nebola hlúpou a musím povedať, že vo filme sú veľmi dobré a efektívne momenty. Myslím si, že "boj" sa v tomto filme dá chápať dvojako. Vojna v Afganistane a súčasne tu máme aj boj hlavného hrdinu sám so sebou po tom, ako sa Claus nerozhodne zrovna najlepšie vyriešiť situáciu. Ale zúfalé riešenie zachráni jeho ľudí na bojisku. Film vyzerá veľmi dobré, je v ňom skvelá hudba, pôsobí autenticky a dáva nám neustále najavo psychickú stránku týchto postáv. Neviem čo by som ešte povedal, no musím povedať, že nás skutočne dostane do vojny a prežijeme ju spolu s našimi hrdinami, no súčasne prežívame aj dilemu hlavného hrdinu, ktorý si veľmi dobre uvedomuje celú vážnosť situácie. Podľa mňa je "Krigen" skutočne hodný toho, aby ste si ho pozreli. Hodnotenie: A- (24.04.2016)

Tobias Lindholm společně s Thomasem Vinterbergem napsal scénář k Vinterbergovu Honu, přičemž se toto dánské drama dostalo širokého mezinárodního uznání a film ve finále zastupoval Dánsko na Oscarech v kategorii Nejlepší zahraniční film. Lindholm se ovšem krom psání scénářů též věnuje režii a v roce 2015 i on realizoval drama, které se Dánsko následně zastupovalo na Oscarech. Dánský Boj poté s Honem pojí nepříjemná atmosféra, místo příběhu o muži obviněného ze zneužívání dětí se ovšem Boj tentokrát věnuje příběhu muže, který v krizové situaci provede válečný zločin. Dělá ovšem provedení válečného zločinu z hlavního hrdiny automaticky špatného člověka?Boj je po Honu dalším působivým a hutným dramatem, kde se opět hlavní postava musí potýkat s reakcemi veřejnosti, která na něj najednou změní pohled. Při vyprávění zápletky to vlastně může snadno znít jako tuctové drama, které po své první polovině už nemá co říct, Lindholm ovšem dokáže mile překvapit a celé se to vydá trochu neočekávaným směrem. Příběhová struktura má možná s Honem spousty styčných ploch a celé to je i přes vydání se jiným než očekáváným směrem přeci jen snadno odhadnutelné, sílu Lindholmova scénáře to ovšem v součtu neshazuje.Lindholm dokázal i v případě Boje napsat postavy z masa a kostí, které se chovají věrohodně lidsky. Pilou Asbæk je dostatečně výrazný protagonista, stejně tak se musí rozhodně ocenit výkon Tuvy Novotne v roli jeho ženy.Lindholmova režie poté možná není nejkreativnější, přesto je ovšem na filmu poznat slušné řemeslo. Jako audiovizuální vypravěč navíc dokáže skutečně gradovat napětí, celý ústřední dějový konflikt nezpracovává černobíle a dokáže naprosto prodat bezvýchodnost situace. Není to přitom film, který by vyloženě divákovi zničil duši a pošramotil jeho pohled na svět. Zanechá v něm ovšem pocit, že život někdy opravdu není procházkou růžovou zahradou a v mnoha momentech může být člověk rád, že je rád.Lindholm je sice ve finiši pořád silnější za scénářem než na režijní židli, jeho uchopení celého tématu je ovšem dostatečně silné. Lindholm na pilu netlačí příliš a přesto v divákovi zanechá dostatečně silné pocity, které ho ještě nějakou dobu po konci úplně nepustí. Je to sice jen velmi solidní řemeslo, kde obsah překonává formu, ta forma je ovšem tak silná, že to v tomhle případě absolutně nevadí...... (03.11.2021)

Silný film se dvěma odlišnými polovinami vzájemně propojenými poměrně intimním pojetím bez zbytečného patosu, kdy většina emocí zůstává zdánlivě skryta pod zamyšlenými tvářemi a pohledy. Části odehrávající se v prostředí afghánské mise mají, také díky kameře zprostředkovávající přímý kontakt s akcí, patřičně hutnou atmosféru nejistoty a strachu, jíž umě odlehčují jen prostřihy na Clausovu rodinu. Scény ze soudní síně se naopak dívají na minulé události s relativně větším odstupem, přičemž ukazují i složitost a nedokonalost celého systému, v němž vlastně nejsou důležité důsledky rozhodnutí, které je souzeno, ale spíše dodržení předepsaného postupu. Vyvstává tak řada morálních otázek, na něž si ale musí každý najít odpověď sám a mezi nimiž se nakonec při pohledu na mapu objeví i náznak té nejzásadnější. 90 % (Pražské filmové léto - Kino Aero) (21.08.2016)