Boj

Vynikající válečné drama dánské provenience, u kterého jsem zvažoval i plný počet hvězdiček. Úvodní části mě sice až tak nezaujaly a nejvíce mi utkvěly v hlavě okamžiky, kdy hlavní hrdina telefonoval domů a docházelo tak k jakémusi polidštění vojáků, nebo scéna, v níž se tamní domorodec nechce s rodinou vracet do vesnice a žádá, aby mohl setrvat na vojenské základně, neboť má strach o život svých blízkých (pěkná ukázka toho, že ne každý muslim je terorista), ale se vším všudy mě příběh vtáhl do děje až po incidentu, který vyvolal soudní dohru. Morální dilema hlavního hrdiny či nejasnost, jak vše skončí, to vše mě zaujalo natolik, že opravdu přemýšlím i o páté hvězdičce. (10.04.2017)

Lindholmova názorná lekce z etiky. Krigen (2015) tematizuje potenciální etické rozpory a slabá místa v pravidlech o vedení spravedlivé války, a mě vlastně hrozně baví nad tímto tématem s tímhle filmem přemýšlet (přítomný čas volím proto, že jsem proces přemýšlení nad dilematy, které tento film načrtává, ještě neukončil). Zachránit život informátorovi (kdy nevíte, do jaké míry mu skutečně hrozí nebezpečí), ale přitom potenciálně ohrozit bezpečí a životy vám svěřené vojenské jednotky?? Zabojovat o život člena jednotky s rizikem smrti nevinných civilistů?? Jak se postavit k vlastním selháním, když případný trest by mohl být větším trestem pro vaše okolí než pro vás?? Zatloukat, jak svého času údajně radil doktor Plzák?? Ale dá se utéct před vlastním svědomím?? Jednoduše řečeno, obdivuju tenhle film za otázky, které (si) pokládá. Pátou hvězdičku pak přihazuji za herecky výkon Pilou Asbæka a za to, že krom toho, že snímek je nepochybně výborně napsán, tak je i suverénně zrežírován (hlavně Afghánistán). 85 % (18.01.2024)

Tento případ byl vážně dilema. Zvítězí rodina nebo svědomí? Pořád jsem čekala ... a ono nic. A pak tady mám otázku. Politici tvoří a schvalují zákony. Politici posílají otce od rodin na vražedné okupační mise. Politici tam ale bojovat nejdou, jejich rodiny si žijí v pohodě a v blahobytu. Kdo pak může soudit, co tam ti kluci udělají? Řekla bych, že jen Bůh na nebesích. Jinak film je celkem dobrý, líbily se mi i záběry ze života osamělé manželky se třemi dětmi na krku. A nedivím se jí, že naléhala. (14.04.2017)

Tobias Lindholm je nielen fantastický režisér, ale aj perfektný scenárista. Veď snímky ako Submarino, R alebo Hon hovoria sami za seba. Vždy ide o príbeh, kde nie je potreba veľa slov alebo akcie, emócie plynú k divákovi priamo z konkrétnej ťaživej situácie (v tomto prípade zmes výčitiek a obáv o rodinu) a cez jednotlivé postavy. Takto si predstavujem zvládnutú psychológiu vojnovej drámy. Až po súd s hlavným hrdinom to bolo geniálne, samotné dokazovanie viny a neviny ma až tak nebavilo, v tomto smere sa už snímok priblížil klasickej schéme, ktorú poznáme veľmi dobre aj napr. z americkej produkcie. To predtým však bolo pravé severské a presne podľa môjho gusta. 85/100 (22.02.2016)

Ani přes detailně vylíčeny popis dne v dánské základně v Afaganistanu, si tamější život a boj nedovedu příliš představit. Ale stejně tak ani život a boj v současné dánské rodině. Film zřejmě reflektoval tyto dva do sebe zavinuté dráty. Velitel čety Klaus byl na základě dvojí lži osvobozen. Nyní si bude muset vyřešit otázku, proč a v čem jeho rodina převyšuje tři jiné rodiny roztrhané na kusy v důsledku jeho adrenalinového rozhodnutí. Matematické vyjádření této zprávy zní: život 11 zabitých arabských rodiných příslušníků "znaménko je menší než" 5 živých dánských rodiných příslušníků s mužem ve vězení. Pozn. 1: Proč se na soudu nemluvilo o příběhu rodiny, která byla - zřejmě také v důsledku jeho rozhodnutí - vydána pomstě Talibanu? Pozn. 2: K dekomponování textu filmu je třeba přistoupit ve třech rovinách - Claus + žena + děti (raději odděleně), Claus + spolubojovníci, Claus + cizí státní příslušníci. Ani v jedné z nich se Claus nechoval nestandardně; zřejmě bychom se tak chovali všichni; proto je také vesměs hodnocen jako kladná postava. Pozn. 3: Můj kamarád Jindra (dej mu pámbů nebe) překřtil před dvaceti lety Dánsko na "Zemi privátů" (teď už by se tak mohlo označit i Česko). A opravdu, při cyklistické cestě přes dánský poloostrov a ostrovy jsme chtěli jet přírodou. Nikdy jsme se do ní však nedostali. Každá boční (polní) cesta ze silnice končila na statku, a teprve za ním se větvila do polí a (něco jako) lesů. Objet statek se nám nikdy nepodařilo, kempovali jsme vždy u moře, nebo jsme byli na silnici či v hospodě (ten rok vyhrálo Dánsko ME ve fotbale. (16.03.2018)