Moje noc s Maud

Ako som mohol čakať niečo iné. ČB francúzsky snímok zo 60. rokov a v hlavnej úlohe Jean-Louis Trintignant. Takže konverzačka jak bejk, kde sa riešia všakové existenčné kecy od politiky až po vieru a vzťahové problémy. Toto odporučiť naozaj iba intelektuálom, ktorým výraz zábava pripomína 2 hodiny sedieť na kávičke a tlachať nezmysli. (11.03.2019)

Rohmerův čtvrtý příspěvek do cyklu Šesti morálních povídek je hodně osobní – zaměřuje se na analyzování pocitů v celé své šíři. Do hlavní role režisér obsadil známého Jeana Lousie Trintignanta, muže, ocitajícího se mezi dvěma ženami. Každá je naprosto jiná, ale jsou to právě ony, kdo drží emocionální pouto příběhu. Trojúhelník postav je proložen i trojúhelníkem základních témat – křesťanství, filosofie, vztahy. Časté „intelektuální“ rozmluvy by mohly začít nudit, ale v tomto případě tomu tak není. Hrdina balancuje mezi přesvědčením (i pocity), své chování se snaží ospravedlnit. Se ženami vzájemně analyzuje niterné prožívání, názory, vše prostřednictvím dialogů. Volba, tak dlouho odkládaná, není volbou mezi dobrem a zlem, jedná se o rozhodnutí mezi dvěma zcela odlišnými osobami. Stručně a jasně: krásný film o lásce podaný zcela jinou metodou. (18.11.2003)

Jestli nějaký mezilidský kontakt dokáže člověku nastavit zrcadlo stejně bezprostředně jako rozhovor s nejlepším přítelem, je to noční dialog se ženou, kterou jsme právě poznali a která pro tyto chvíle zosobní všechna moře světa. S každou pronesenou větou sestupujeme hlouběji a hlouběji do oceánských modří, zelení a černí, a když se včas nevynoříme, utoneme navždycky. V poslední chvíli se ode dna odpoutává i ústřední hrdina Rohmerova filmu, dokonale zahraný Jeanem-Louisem Trintignantem, když se odtrhuje od Maudiných rtů, aby se pak ještě jednou pokusil ztratit rozum tváří v tvář (!) její nahotě, která však již nic nepřislibuje. Když druhého dne stráví noc s dívkou, kterou miluje, sestupuje obezřetněji a zároveň se sám snaží proměnit v Maud, tedy nabídnout půvabnému mládí alespoň svou vlastní mělčinu zkušeného dospělého života. Opatrnost, za níž lze zaslechnout již svatební zvony (které jsou v mimořádně zdařile vyjádřeném znění snímku zastoupeny ranními dětskými hlasy), je však i na straně Françoise. Spontaneita předešlého nočního logu tedy u obou zcela ustupuje praktické divadelnosti – a v této režii probíhá i další – již milenecké (či snoubenecké) sdílení (se) obou, ve snímku zastoupené především odhalováním (a zahalováním) minulosti, které osnuje tragikomickou spleť všech dotčených lidských životů, kterou s jemnou ironií (ne)doslovuje epilog. – Málokdy se mi stává, že pociťuji nutnost bezprostředně shlédnout film podruhé. Nanejvýš se vracím k nějakému gestu, které vtělí nejen celý snímek, ale celý život – ale když musím znovu projít prošlapanou cestou, pak vím, že jsem zabloudil. Jako kolikrát, když se smrákalo a když jsem pospíchal do neznámé vesnice na poslední autobus. Jednou mě tam přivedla cesta mrtvým lesem, běžel jsem asi půl hodiny v kuse a čekal a prochládal v té říjnové Rabyni asi deset minut. Dnes jsem cítil v zádech totéž ticho, a tak jsem nedělní ráno strávil – jako to nejhorší z Jean-Louise – s Maud… (12.04.2020)

Spoilery: Po částečném prospání prvních 15 minut (mše v kostele a rozhovor dvou přátel o Pascalovi a matematice byly pro mě v podstatě nestravitelné) a mému ambivalentnímu vztahu k francouzské nové vlně, se mi film vlastně docela líbil. Když přestanete poslouchat ty řeči o matematice, filosofii a náboženství, objeví se před vámi roztomilá moralitka. I přestože se dva lidi k sobě přitahují jako magnety, v cestě jim stojí "pouze" rozdílný pohled na život a jejich cesty se nakonec rozejdou. Jako ze života. (FNŘ 2010) (08.08.2010)

„Práve neprítomnosť Boha vo viditeľnom vesmíre núti človeka, trápeného nezmyselnosťou vlastnej existencie, aby ho hľadal.“ - Blaise Pascal. • Kresťansky založený inžiniersky protagonista Jean-Louis [Trintignant], zaujímajúci sa o matematiku, síce konkrétne strávil jednu noc s mimoriadne atraktívnou, čiernovlasou fajčiarkou Maud v podaní Françoise Fabianovej, pričom svojimi vnútornými myšlienkami a pocitmi bol úplne niekde inde vzdialený, o čom v podstate obkročmo vypovedal zrovna i tento pomerne dosť artový, čiernobiely titul s obzvlášť dlhou líniou dialógov, a to v samotnej nadväznosti na sakramentsky dlhé [miestami i statické] detailné zábery tvárí hereckých predstaviteľov, čiže by sa dalo vskutku teraz najmä podotknúť aj to, že kinematografický počin, ako celok; určite [za]pôsobil strašne ukecaným dojmom, čo mimochodom skrátka musel menej známy predstaviteľ [francúzskej] novej vlny - Éric Rohmer - stopercentne vedieť, a s ktorým som sa ako nepoľúbený divák stretol vôbec po prvýkrát až kdesi uprostred, čo sa teda celkovo týkalo daného cyklusu v podobe »šiestich morálnych rozprávok«, ktorá vznikla až po štvrtej morálnej rozprávke La Collectionneuse, a tak by ma snáď naprosto automaticky zaujímalo sa dovzdelať v tom prozaickom zmysle, že vlastne, ktoré intelektuálne ladené rozprávky tomu nielenže priamo predchádzali, ale zároveň aj ktoré následne potom nasledovali, keďže som skutočne začal až s III. pokračovaním v titulnom tvare: Ma nuit chez Maud, čo podľa môjho názoru predstavovalo hlavne vhodný začiatok. • Možno samotný cyklista/autor, akosi ani nijako extra zvlášť predsa napokon nebol v «poprednom pelotóne» popri naozaj popredných cyklistoch - typov - Truffauta & Godarda, no i napriek tomu som znovu zvedavý i na ďalšie etapové ["filmové"] preteky,  à la „Tour de France - La Nouvelle Vague.” (31.03.2024)