Pilotova žena aneb Nelze myslet na nic
La Femme de l'aviateur
The Aviator's Wife
Réžia:
Eric RohmerScenár:
Eric RohmerKamera:
Bernard LuticHrajú:
Philippe Marlaud, Marie Rivière, Anne-Laure Meury, Mathieu Carrière, Philippe Caroit, Fabrice Luchini, Rosette, María Luisa García, Mary Stephen (viac)Obsahy(1)
I nadále bude na kanálu Cinemax pokračovat cyklus snímků vynikajícího francouzského režiséra a jednoho z pilířů francouzské nové vlny Erica Rohmera. A stane se tak i skrze komediální drama Pilotova žena aneb Nelze myslet na nic, první ze série „Komedie a přísloví“, které natočil v roce 1981 s Philippem Marlaudem a Marií Rivierovou v hlavních rolích. V jádře jeho příběhu stojí pár, François a Anne, který by mohl být idylický... ale prostě není. François sice Anne miluje, ale je to mladý student a musí si přivydělávat jako noční pošťák, čímž značně trpí jeho nejen milostný, ale celkově partnerský život. A Anne je oproti němu zkušená starší žena, která ví, co chce. Proto se nejde divit, že když ji François jednou zahlédne ve společnosti jejího bývalého přítele, pilota Christiana v podání Matthieu Carriera, zrodí se v mladíkovi žárlivost jako trám. A vůbec ho nezajímá, že je Christian šťastně ženatý - prostě se rozhodne ho sledovat a prokázat nevěru stůj co stůj. A díky tomu se jednou v parku potká také s dospívající Lucií, jež se rozhodne ztřeštěnému a nešťastnému mládenci hodně osobitě pomoci. Tohle pařížské bulváry asi ještě nikdy nezažily. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (1)
Recenzie (17)
Líbí se mi, co o Rohmerovych postavách píše lupuscanis "... potkáváme je někde uprostřed jejich cesty, a jen o malý kousek dál je opouštíme... posmutněly, neudělaly nejšťastnější rozhodnutí, ale pak je stejně někde na samým konci stopáže něco pohltí a odnese..." Během i po sledování žiju jejich vnitřní životy. Malá dramata. Pilotova žena navíc disponuje napínavou "pátrací" zápletkou a neodolatelnou vedlejší postavou v podání Anne-Laure Meury. ()
Akákoľvek analýza je zbytočná. Je to o ničom a zároveň o tom najpodstatnejšom - ľudskej povahe. Rohmer dokáže 1. natočiť film o čomkoľvek a 2. udrží diváka 2 hodiny tak sústredeného, aby si z dialógového balastu mohol vybrať jednu vec, za ktorú filmu udelí vavrínový veniec - tou vecou bude pre každého niečo iné. ()
Od Rohmera je to 4.kousek, co jsem zkusil (za každou dekádu jeden): Za 60. a 70.léta na mě vyšly lehce nudné, ale pořád ještě docela zajímavé filmy (Sběratelka, Klářino koleno), za 90.léta pěkný a neustále gradující Letní příběh. Zástupce pro 80.léta jsem si vybíral podle zdejšího hodnocení (suverénně nejlepší Pilotova žena: 89%). No a to jsem neměl dělat. Začátek je nuda, konec se zase pro změnu vleče. Prostřední pasáž v parku je sice skvělá (zásluha scénáře a okouzlující Anne-Laure Meury - viz galerie), ale na film přes 100 minut je to málo. Celkově je to můj nejslabší Rohmer. Ten jeho "civilismus" mi je sympatický, ale příště si pořádně rozmyslím, jestli ještě někdy nějakého dám. ______________ Dodatek: Rozmyšleno. :) Dal jsem ještě Pauline na pláži (****) a Podzimní příběh (*****) a uznávám, že Rohmer má něco do sebe. Jen na něj musí mít člověk štěstí. ()
Inteligentní a intelektuální komedie náhod. Cíle protagonisty se proměňují podle jeho nálady a postav, které v průběhu dne potkává, což vyprávění činí příjemně nepředvídatelným. Postoj sympatických a srozumitelně jednajících hrdinů (nejvíc mne okouzlila Anne-Laure Meury coby Lucie) se mnohdy vyvíjí během jednoho dlouhého dialogu, někdy dokonce v rámci jednoho záběru. O dynamiku zápletky se tak nestará pohyb kamery a změny prostředí (velká část děje se odehrává ve třech prostředích - v parku, v kavárně a v bytě), ale brilantně napsané dialogy, hladce přecházející od konkrétního k obecnému, a nuancované herecké výkony. Pilotova žena díky tomu více než jiné Rohmerovy filmy připomíná Linklaterovu trilogii Before, ve které jsou nositelem příběhu rovněž především slova. 80% ()
Veľmi chytľavá dráma, dokonale zobrazujúca výsek z normálneho mileneckého vzťahu jednej normálnej a obyčajnej parížskej dvojice, z pohľadu mužskej polovičky. Ústredný motív filmu nie je ničím iným, ako dať divákovi najavo, že bežné vzťahy, problémy, pochybnosti a prekážky, ktoré v nich treba zdolávať sú súčasťou každého života a že aj keď hollywoodska limonáda v nich nemá priestor, tak sú krásne a oplatí sa ich prežívať. Rohmerov štýl rozprávania v jednotlivých scénach je nesmierne poddajný a pružný, v dialógoch stále a s ľahkosťou odmieňa témy a predmet konverzácie a záverečná scéna je jedným z vrcholov tvorcovskej kreativity. Ešte trošku ubrať sentiment a pridať v rozvláčnom úvode a bolo by to skvelé. 80%. ()
Reklama