Svéráz národního rybolovu

Poprvé jsem to dal v češtině a trochu to mé dojmy kazí. Dosud to ale byl pro mě nejlepší díl z prvních tří. Fantastická návštěva Finska, úžasné lov, ale oproti jedničce málo vodky. Scénu s krávou tu dobrodružství s ponorkou asi také nedokázalo překonat. Možná mi ale jen scházely titulky, když dobře se bavící společnost některé vtipy zakecala. (26.04.2015)

"Pouť po nekonečných prostorách ruské duše prostřednictvím vodky a rybalki" by se podle mne jednou větou dalo vyjádřit, oč zde kráčí. Vždycky jsem si myslel, že tvrzení o vztahu rusů k alkoholu jsou přehnaná, ovšem jen do doby, kdy jsem se pracovně kontaktoval s partnery na ukrajině. Po třech dnech pijatiky, aniž se cokoliv udělalo, jsem nechápal, jak je možné, že celý ten ruský aparátský moloch může vykazovat vůbec nějaké pozitivní výsledky. Nemá to sice logiku, ale musel jsem uznat, že vývojem situace a vinou mnoha omylů a pokřivení se kýžený výsledek, kupodivu často pozitivní, nějak dostaví a cestu si najde. Pro někoho je to možná tragédie, pro někoho životní filosofie, ale plukovník říká v jednom se svých proslovů v přeneseném slova smyslu obrovskou pravdu v tom, že vodka, ač je ve své podstatě zhoubou národa, jej také stmeluje. Snažit se tedy v rusku zrušit vodku by bylo z krátkodobého hlediska asi to samé, jak se pokoušet přesvědčit indy, aby žrali krávy, když nemají co do huby. No a o tom to všechno je. (05.06.2008)

„Tento způsob (rybo)lovu, zdá se mi poněkud“....dál už si dosaďte každý sám resp. to své. Takhle nějak by (možná) vypadalo Rozmarné léto, kdyby se V.Vančura resp. J.Menzel narodili a vyrostli v Rusku. Krásně poeticky (kdo chce, najde si ji tam), se sympatickým nadhledem a (sebe)ironií převyprávěný příběh o síle čistého přátelství, oslavě přírody, vlasteneckého Ruska a .... vodky, která nejen, že „utužuje“ charaktery a sbližuje („před bohem a chlastem jsou jsi všichni rovni“), ale dokazuje, že nejen ve vínu je pravda a v které se mj., průzračně (obrazně i doslova) zrcadlí duch resp. duše tamějších lidiček. Nebo třeba taky o tom, jak je někdy(e) důležité, dávát si sakra dobrý pozor na rozmáchlá gesta či, že čerstvé dvoudenní strniště se vám dokáže postarat o (ne)jeden nekončící maraton, který dokáže pořádně znavit. Ostatně své o tom (čerstvě) ví i aligátor z Vysočiny. Nabízí se příměr: „co jste chtěli, to (i) máte“. Karel se zřejmě nestačil divit a teď nemám rozhodně na mysli pana knížete. Počítám, že se to odehrálo (na ruské ambasádě) dnes nějak následovně?: B.M. Zdravím Miloši, tak jak jde panování? M.Z.: „Borisi Michajloviči, je to hrůza, samá práce, žádnej oddech- žádnej piknik pod korunou lípy s Dostojevskim v (levé) ruce a becherovkou v pravé (ruce), jsem totálně vyždímanej a navíc se o mě pokouší viróza (škrábe mě v krčku) a to mám před polednem odemykat Korunní komoru ve Svatovítské katedrále. B.M.: „Miloši, klid, lék už se nese!.....Tak „do pravý, do levý, .....brzdi, Borisi, brzdi, nejsem stonožka“. Jenom ty přípitky můžeme pouze tipovat.... na intelekt, za vlast, na porozumění, na spojenectví, či na mlčení? Možná došlo i na slib, že až se uvidí příště, v soukromí, musí si pořádně zarybařit. Who knows.... (10.05.2013)

Druhý diel sa vydaril omnoho viac ako jednotka no niekedy mi pripadal oproti jednotke už menej originálny námet, kedže sa zase všetko točilo okolo okolo ruského národného nápoja. Niektoré zo scén stáli naozaj zato no film ako celok nezabavil až do takej mieri aby som bol ochotný uvažovať nad 4*. Rogozhgin tu načrtáva aj základný pilier na, ktorom je posatvený jeho nasledujúci vinikajúci snímok Kukuska, ktorá je minimálne o jednu triedu kvalitnejšia. Vo všeobecnosti si ale viem predstaviť, že na nejakej akcii kde sa budú prítomný oddávať podobným hobby ako hlavný hrdinovia bude pozeranie tochto snímku vrcholom večera.:) (08.07.2006)

,,Vodka. Vodka je unikátní vynález našeho lidu. To není destilát jako každý jiný. To je národnost." O čem ten film asi bude? No můžu vám napovědět, že o vodě ne. A vlastně ani ne moc o tom rybaření, alespoň ne o takovém jaké je známo ve střední Evropě. Rusové jsou poněkud jiný národ a to se úžasně odráží v jejich filmové tvorbě. A rozhodně to není špatně. Ruské komedie (jak nové tak i o pár let starší jako tato) mají specifické kouzlo i vlastní humor, který se těžko s něčím srovnává. A mě to baví. Sice je to místy poměrně absurdní, ale po celkem dlouhé době jsem se u filmu zasmál a nebýt několika hluchých míst a trochu slabšího scénáře, hodnotil bych plným počtem. (27.10.2012)