Svéráz národního lovu

Krásně vyklenutý oblouk od relativně příčetného začátku po halucinogenní druhou polovinu, kdy za sebou různé situace následují bez ladu a skladu právě tak, jak se zdá plynout čas polomrtvému účastníkovi několikadenního tahu. Výborně vyportrétovaná poničená duše ruského národa, stále jevící zparchantělé zbytky někdejší velkorysosti. Někde v pozadí je cítit Tolstoj i Tarkovskij (oba v pokročilém stadiu rozkladu). Mnohotvárný humor, od generálových „květnatých“ přípitků, suchých skoro po anglicku, až po lidovější strunu zoofilních nedorozumění, ale nic nepřekračuje hranice vkusu (aspoň mého) a nejeden fór je opravdu zabijácký. Plus tenkrát brzy po převratu docela šok z toho, že si Rusové o sobě dokážou natočit něco takového. Hvězdička dolů jen za těch pár míst, kde už se ztráta vyprávěcího tahu nedá úplně odůvodnit budováním atmosféry a člověk se z chvilkové nudy začne lehce ošívat. (06.03.2011)

Co je účelem ruského lovu? - Nakrmit a napojit zvířata. - Jak humální... :-) Celkem průměrná komedie o vypitých rusácích a jednom finovi, které chybí ucelenější příběh a možná kratší stopáž by neuškodila. Řekl bych tak na tři *, ale za medvídě závislého na vodce, vodku samotnou, která teče opravdu proudem a krávu místo bomby musím *přidat... (09.08.2008)

Tento film podávat pouze s tvrdým alkoholem, nejlépe vodkou. Když se pije ve filmu, pijou i diváci. Postup zaručuje pořádnou opici a i jiná zvířata. Za střízliva viděno pouze jednou, od té doby praktikujeme výše uvedené a i přes několik repríz jsem se vždy skvěle bavil. Postavičky ve filmu jsou jedna lepší než druhá, stejně jako zápletky, které musí mezi přípitky bodří hrdinové prožít, aby mohlo přijít zasloužené střízlivění a odpočinek. Vodka, to je základ, všechno ostatní už vyplyne. (15.10.2013)

"Vokurčička!"¬         Poznámka: Toto opoznámkování i mé (zprůměrované) hodnocení je za všechny díly "Svérázu". Vysvětlení, proč hodnotím více snímků jako celek, lze nalézti na mém profilu v úvodní části "O hodnocení".¬                 Co si budeme povídat, vezmeme-li čtyři díly "Svérázů" za seriál (kterým také ve skutečnosti jsou), nezbude nám toho humoru mnoho. Neustálé opakování primitivních frků spojených s pitím vodky, ochočeným medvědem či záchodovou budkou uspokojí asi pouze týpka stejného založení notně namazaného, který bude vykřikovati do ukazovaných pijatik "vokurčička!"¬                 Výjimkou je druhý díl, "Svéráz národního rybolovu"; ten se jeho režisérovi a zároveň scénáristovi A. Rogožkinovi opravdu povedl: předvádění "ruské duše" je vtipné, opravdu humorné a s nadhledem, děj není zatížen zdržujícími zbytečnostmi, je to opravdu hezké, podařené dílko, ze jména pro toho, kdo "také Slovanem".¬                 První díl, "Svéráz národního lovu", je viditelně slabší dílu druhého, "o rybolovu"; pravý úpadek je ale viděti u dílu třetího, "Svéráz národního lovu v zimě", s natahovaným dějem, opakujícími se vtípky z dílů minulých a novými dosti chabými. O čtvrtém dílu, "Svérázu národní politiky", se ani nebudu rozepisovati, naši přátelé, kteří nás doprovázeli po všechny tři díly v prostředí nádherné severské přírody, vstupují do politiky; tento poslední díl už nerežíroval Rogožkin, ale napsal k němu scénář, snad ještě slabší, než scénář k "Lovu v zimě".¬                 Mé doporučení je tedy takovéto: Začněte u prvního dílu a skončete dílem druhým; tak budete míti zážitek nejlepší a vzpomínku nezakalenou.¬                 Tento první díl hodnotím za 2 *, nejlepší díl "rybolov" za 4 *. (14.06.2018)

Nezaměnitelná a ve své poetice absurdity krásná komedie výrazného ruského režiséra Aleksandra Rogožkina. Trochu podobná těm jihobalkánským, které točí třeba Emir Kusturica, ale oč méně akcentu klade na symbolickou rovinu oproti Kusturicovi, tím více je tu (pseudo)filosofických dialogů a situací vyvěrajících z bodrosti šíré ruské duše, které jsou ze středoevropského pohledu tak absurdní, že jde až hlava kolem a bránice nestačí pracovat... Konfrontace pohledu Západoevropana, v tomto případě finského studenta, který jede v rámci své diplomové práce studovat etiketu legendárního ruského způsobu lovu, a který je ale v praxi konfrontován s hektolitry vypité vodky a gubernátorskými praktikami prominentních lovců, kteří za celou dobu uloví leda tak obyčejnou krávu (ale ještě ji navíc stačí nezapomenutelným způsobem transportovat do jejího chlívku podzvukovým Migem) a většinu času stráví zpíváním (úžasných) ruských dumek a pokuřováním čibuků, s realitou současného ruského způsobu života je dokonalá. Nejlepší na tom celém ale je paradoxní poznání, že finský studentík, zprvu vystrašený a šokovaný, do celé téhle ,,picí" mašinerie a koloběhu absurdit bez problémů zapadne a prolomí všechny, i ty nejhlubší jazykové bariéry (neodolatelně roztomilé rusko-finské dialogy s mou kultovní postavou, s bodře svérázným Kuzmičem). Vždyť vodka (ať už ta finská či ruská) chutná všude na světě stejně... (27.01.2007)