Kukuška

Rokožkinovo oblíbené téma možností komunikace napříč jazykovými bariérami, zasazené do scenérie až lyricky nádherné severské přírody a historických kulis druhé světové války. Zprvu nesouvislý a náhodně vznikající trojúhelník Fina, Rusa a mladé Laponky postupně dostává jasné kontury a spěje osudově ke svému rozbití, vnější kauzální řetězec doléhá i na hrdiny tohoto filmu... Lidé tu mluví, aniž by si slovo rozuměli, a přesto se svým způsobem domluví, pro diváka pak vzniká možnost pousmát se nad absurditami monologů odlišných komunikačních vzorců složených do paradoxně fungujících dialogů, převládá intuitivní potřeba dorozumět se a živočišné propojení na základě nejprimitivnějších lidských potřeb (jídlo, sex, nepřátelství, náklonost...) Hlavní hrdina Veiko (dvorní Rogožkinův herec přesvědčivě lidský Ville Haapasalo) zastižen svým Prométheovským osudem bojuje s ,,nepřízní bohů" a pokouší se vyhnout své predestinaci - leč marně, válka a s ní i v těchto ,,božích" místech úzce propojená smrt si ho v závěru filmu přes jeho veškerou snahu nachází... (jeho smrt zapříčiní opět selhání komunikace) Podobný osud sdílí i druhý mužský hrdina - ruský voják Ivan, který je za ,,zradu" v rámci politických čistek uvnitř Rudé armády odsouzen na smrt a jelikož smrt sám přináší (jeho rukou umírá Veiko), nemůže spočinout čistý... Oba dva muži jsou jako ,,kukaččí" vejce zaneseni do hnízda mladé Laponky, která se i přes omezené zdroje svých zásob obou ujímá, Ivanovi zachrání život a s Veikem se pak citově a sexuálně sblíží, udržujíc si však od obou zdravý, životem v pustině poučený odstup. Navíc velmi silný a efektní závěr, kdy mladá Laponka svými šamanskými ústy v intencích svého narativního světa volá umírající Veikovu duši zpět do světa živých a ona její volání zaslechne... Silný a hluboký film, zobrazující střetnutí tří tak odlišných světů. Takhle se i dnes civilizačně a obsahově míjíme s jinými a hlavně vzdálenými kulturami... (30.01.2007)

Na začátku, kde se finský MacGyver dostával z pout na skále, jsem byl filmem nadšený, ale později se snímek ukázal být poněkud statický. Téma znemožněné komunikace se nikam nehýbe, stále stojí na místě, spoutané stejnou nehybnou situací. Pár teenage vtípků o projímadlech a souložích v chýši poetickou atmosféru spíše rozbíjí, než aby jí podporovaly. Závěrečná mystická sekvence už pro mě byla úplně z jiného světa - úplný konec ale hezký. Celkově skutečně milý film, ale nudě jsem se tak nějak neubránil. (09.04.2011)

V skratke je tento film o nadržanej žene, dvoch vojakoch a rečovej bariére. Kukushka je film, v ktorom sa na malom priestore v malej "chatke" stretnú Fín Veiko, o ktorom si myslí Rus Ivan, že je to Nemec a Laponka Anni. Anni žije úzko spätá s prírodou, živý sa plodmi svojej práce. Nadržaná Laponka dlho nemala po svojom boku muža a preto sú rozhovory medzi predstaviteľmi stále vtipnejšie. Hrdinovia filmu si medzi sebou vôbec nerozumejú a to vlastne robí film zaujímavým. Niekedy to vyzerá ako keby sa spolu rozprávali či čítali si myšlienky a inokedy vôbec nie. Každá replika, ktorú nejaká postava povie, ale dáva zmysel a prispieva ku kvalite filmu. Všetci traja hlavný hrdinovia majú svoje potreby a svoje záujmy. Tri hlavné postavy nemohli mať medzi sebou väčšie rozdieli a napriek tomu si v niektorých situáciách dobre rozumejú. Posledné pasáže filmu sú síce trocha zdĺhavé a zakončenie filmu mohlo byť pre mňa lepšie, ale inak je film perfektný. Kedže sa mi film páčil nevyhol som sa najvyššiemu hodnoteniu. (05.08.2015)

Alexandr Rogožkin je u nás znám především coby tvůrce crazy komedií "Svéráz národního lovu" a "Svérázný rybolov". V "Kukačce" zvolil jinou cestu. Cestu vážnější, poetičtější, lyryčtější. Jak se spolu mohou dorozumět laponka Anni, čistě a jen přírodně smýšlející žena, Ruský voják Ivan omámený stalinistickou propagandou a Finský voják Veiko, který nenávidí válku a boj je to poslední co chce? Nijak a o tom to je. Navíc v nádherné přírodě letní sibiřské tajgy za podpory trojice vynikajících a přesvědčivých herců. Minimálně díky Sašovi Rogožkinovi má Ruský film budoucnost. 85%. (03.09.2007)

Jeden s alpským kvítkem na rameni, druhý s rudou hvězdou. Laponská chovatelka sobů, co neměla muže už 4 roky. Teď děkuje bohům, že jí poslali dva najednou. Všichni v jedné chatrči v liduprázdné pustině. Co na tom, že si nerozumějí ani slovo, že pro jednoho bitva skončila, druhý chce zabíjet dál. Vždyť válka je pro velké děti, dospělí dělají úplně jiné věci :-). Krásný a moudrý film. (28.06.2012)