Druhá šanca

Není to příjemný film. Ale to jsme věděli dopředu, protože dánská dramata už taková bývají. Obzvlášť když je píše taková kapacita jako Anders Thomas Jensen, který má popis sžíravého zmaru v malíku. Rozjezd se tentokrát mírně vleče, sledujeme rodinné štěstí ústředního protagonisty, policejního detektiva Andrease, do toho problikává osud rodiny feťáka a násilníka a my čekáme, kdy to konečně bouchne. A ono to spíše jen tak bezútěšně prskne. Najednou se rozjede kolečko podivných náhod a rozhodnutí a my jen nevěřícně přihlížíme a kroutíme u toho hlavou. Ale pár silných momentů tam přeci jenom je. Nenápadně bující psychóza Andreasovy manželky je mrazivě uvěřitelná a scéna z pitevny, kde se detektiv od soudní lékařky dozvídá celou pravdu, je opravdu velmi těžce stravitelná a je vidět, že tohle už hrdina jen tak nerozchodí. Závěrečná tečka v obchoďáku je už jen takovým formálním zadostiučiněním, což ve výsledku jen podtrhává nápadně schematický dějový oblouk. Moc z toho trčí ta snaha šokovat za každou cenu a nějak se při tom pozapomnělo na ten syrovější a osobnější přístup, který by měl diváka emocionálně zavraždit. Ale furt lepší šokující Bierová v hrsti než sebeparodující Trier na střeše. A teď by to zase chtělo nějakého toho deprimujícího Vinterberga. (12.02.2016)

To si dám zas na dlouhou dobu od dramat pokoj. Né vážně. Na Druhou šanci jsem se těšil a čekal jsem skvělý drama thriller. Navíc jsem zjistil, že tyhle severské filmy jsou skutečně dobré. Každopádně musím říct, že v rámci dramat, v rámci depresivních dramat, byste se letos nedočkali lepšího snímku. Na tomhle snímku je vidět, jak je tenká linie mezi dobrem a zlem. Detektiv Andreas (Nikolaj Coster-Waldau) je možná hodný člověk a dobrý policista, ale když se mu ze dne na den zhroutí svět, tak nezbývá než dělat rozhodnutí za rámec morálních hodnot. Film má tísnivou atmosféru od začátku do konce a přichází zvraty, které jsou skutečně nečekané. Nikolaj po vzoru Lovců hlav (2011) hraje opět parádně. Deprimovaného a zničeného člověka mu v určitých scénách věříte stoprocentně. Především ty, co se odehrávají v autě. Skvělý dramatický výkon. Začínám mít tohodle dána hodně rád. Film je jako drama tak silné, že stačí vidět pouze jednou. Ne proto, že by bylo špatné, ale protože je skutečně silné. [Viděno v originálním znění] (79 %) (19.03.2016)

Susanne Bier natočila film s celou dánskou hereckou špičkou, že by sa skôr hodilo, keby to bol seriál. Kľudne to mohli byť tri časti po päťdesiat minút a trochu viac rozvinuté. Viacej namotávok, viac napätia, trochu nejakej tej paranoje a kecov okolo a moli byť kvalitné štyri hviezdičky.Takto som mal pocit, že to všetko bolo natlačené dokopy, len aby to bolo... (23.06.2015)

2. kousek od týhle režisérky a i na podruhý plnej počet (1.Bird box). Tohle je tak strašně mrazivej film, že už sem dlouho (jestli vůbec někdy) nic takovýho neviděl. Jako téma - smrt nemluvněte, to je fakt strašně silný kafe, obzvlášť pro rodiče. Tady je to navíc podtržený perfektními hereckými výkony. Příběhově je to perfektně zamotaný a graduje to, konec je fakt masakrální. Kdo by to byl řekl, že ti co chlastaj jako "dáni" uměj natočit takovýhle drááámata. Vrhnu se pod čepici týhle rejžisérky, páč to vypadá na slušnej matroš :o) (26.08.2020)

Susanne Bier vztahové drama natočit prostě umí, což dokázala již v předchozích filmech. Snad každému rodiči, ale jistě více matkám, z tohohle filmu muselo být hrozně zle. Neskutečně zkrušující a tvrdě depresivní film o složitosti rodičovské morálky, lítostivých chyb, hrozných ztrát a o tom, jak tenoučká je čára mezi správným a špatným. Kdykoliv se film jakžtakž usadil, přišel šílený úder a já to snad ani nechtěl dokoukat. Taky vychovávám malé dítě a upřímně, nikdy v životě nechci tohle zažít. Každopádně tahle další dánská thrillerová supertrefa do černého, se starými známými Kaasem, Thomsenem a Nikolaj Coster-Waldauem vykouzlila srdcervoucí příběh s emocionálně vyčerpávajícím koncem. Třemi hvězdičkami zřejmě hodnotí zdejší bezdětní, já v tom i přes menší chybičky vidím nejvyšší hodnocení. (02.07.2015)