Sexmisia

Futurizmus z obdobia komunizmu. Nápad to bol celkom zaujímavý. Takisto to podanie žien bolo srandovné, ale mne sa tento film nepáčil. Oceňujem akurát vyvrcholenie filmu. Dosť som sa pri ňom nudil a neprišlo mi to vtipné. Oblečenia a miestnosti boli dosť zvláštne spracované, dej a scény tiež. Podľa mňa to nemuselo byť ani tak zdĺhavé. (23.01.2012)

Úžasná polská komedie, od které jsem dostal mnohem více než jsem očekával. Samotný nápad je perfektní, ale nejvíce mne dostal konec! Na ten v životě nezapomenu. Nejvíc jsem si oblíbil Jerzyho Stuhra, kterému jsem se smál snad pokaždé. kdy se jen objevil na plátně. Určitě jeden z filmů, který by měl každý správný filmový fanda vidět....... (29.03.2009)

Sexmise do našich kin zavítala ještě před nástupem Gorbačova k moci a dlouho předtím, než jeho perestrojka pomohla uvolnit kulturní atmosféru i u nás. K povolování otěží docházelo totiž dosti váhavě a ze strany státní moci s krajní nechutí a významnější změny přišly až v posledních dvou letech existence režimu. Dnes už se dá jen těžko vysvětlit, jaké oživení v programu českých film Sexmise svého času představovala. V tehdejší oficiální prudérii byla decentní nahota polských krásek přímo gejzírem erotiky, což se v dnešní době zdá úsměvné. Především ale obecenstvo snadno dešifrovalo filmový scénář jako podobenství diktatury reálného socialismu. Získat lístky na Sexmisi byl v polovině 80. let hodně velký oříšek a kdo ji neviděl, jako by nebyl. Kdo je dnes zlákaný titulem slibujícím pikantní podívanou, bude zklamaný, ale jako komedie nic neztratila na svém půvabu a dá se považovat za jízlivou satiru na radikální feminismus. Jerzy Stuhr v roli plebejského mužského šovinisty si získal u českého publika obrovskou popularitu a nejinak tomu bylo i v Polsku. Celkový dojem: 90 %. (17.01.2014)

Bonus: pár hlášek z filmu. Samec je nepřítel žen! Stále svěží polská komedie, s hláškami a dobovými politickými narážkami, které tenkrát rychle zlidověly i u nás. „Vy mne svlékáte? Co to děláte, vždyť jsem funkcionářka!“ nebo dramatickým: „Vzdejte se! Kchh, kchhrrr...“ „Ááá, děvence došel kyslík.“ Stáří této komedie se sice nebezpečně začíná blížit počtu let, které oba naši samci prospali v hibernaci, ale přesto stále pobaví. I díky vhodně zvolené nesourodé dvojici hlavních hrdinů, úspěšně prezentujících ty špatné mužské vlastnosti, bez kterých by na světě bylo tak smutno a prázdno. A já spolu s těmito „falokraty“ odhodlaně volám: „No jasně, zbláznily jste se, protože jste už dlouho neměly chlapa! Potřebujete chlapa! Pryč s partenogenezí! Ať žijou chlapi! “ ... „Au! Nechte mě! Ne, tam ne! Au!“ „Pomoc! Ženský mě bijou!“ (07.06.2013)

Jistá "infekce atavismy" a vyčpělostí se příhodám dvou nedobrovolných sexmisionářů pochopitelně nevyhnula, ale jejich dekadence je i po letech hibernace v kolektivní kultovní paměti (a v mé filmotéce) docela příjemná. Někdy to však je souboj doslova na nože (viz šílená campová estetika či závěrečná mrtvolka). (09.05.2009)