Kam sa podela siedma rota?

Sedmá rota je nejspíše jedna z nejlepších komedií z období druhé světové války. Naprosto fantastické obsazení herců, kteří už v těch uniformách vypadají komicky. Charaktery jednotlivých postav jsou geniální. Ve filmu snad není jediná nudná pasáž a film proto probíhá plynule a nenudíte se u něj. U spousty scén dostane bránice pořádně zabrat. Film sice není dokonalý, dělá si srandu z hlouposti Němců, ze zbabělosti Francouzů za 2. světové války, ale jako film na dokonalé odreagování rozhodně poslouží. Moje hodnocení 80% (19.04.2011)

První a nejlepší z trilogie zábavných Francouzských válečných komedií. Neodolatená trojice vojáků, telefonista Pithivier, seržant Chaudart a kulometčík Tassin jsou vysláni na výzvědy. Mezitím, je jejich rota obklíčena Německým vojskem a vzána do zajetí. A oni tři, spolu se sestřeleným poručíkem Duvauchelem se jim vydávají na pomoc. Samozřejmě, že se ve filmu nešetří typickou Francouzskou zábavou a dobrými fóry (šéf musí do vody, to kolo nemá brzdy, teď jsem si vzpoměl že jsem zapomněl říct šéfovi o tom psovi, nákup s pancéřovým vozem...). Co se týče Francouzských válečných komedií, předčí ji už jen "Velký flám" s Louisem de Funésem. (05.11.2005)

Najprv som sa vskutku dôkladne zoznámil s dvomi [ne]obyčajnými francúzskymi [jeden ale s talianskymi koreňmi] rádovými vojakmi: Pithivierom v podaní Jeana Lefebvrea a konkrétne i s Tassinom v podaní Alda Maccionea, na ktorých v podstate i [ne]priamo dohliadal hlavný seržant [v civile ako povedzme vedúci železiarstva] Chaudard v podaní Pierre Mondyho, a snáď až následne potom sa im do cesty ["konečne"] prikmotril aj istý poručík / letec: Duvauchel v podaní akéhosi Érika Colina, kedy zrovna toto »vtipné kvarteto«, sa nachádzalo nielen na akejsi križovatke pred nemeckým Wehrmachtom, ale zároveň sa taktiež i vehementne pokúšalo s touto nepriaznivou situáciou aj niečo patričné urobiť; skrátka: 7. rota zo 106. spojovacieho pluku, sa teda i čochvíľa hneď ocitne v absolútnom nemeckom zovretí, a k tomu i pomerne dosť rýchlom zajatí, keď práve týchto troch, resp. štyroch protagonistov, môžeme kľudne považovať za jedných zo šťastnejších, ktorí sa i napriek tomu častejšie ocitali v hodne nezávideniahodných situáciách s mimoriadne pozoruhodným nadhľadom. • A síce sa predsaže niektorý herec z tohto vydareného [francúzskeho] obsadenia [neprezradím ale ktorý presne], napokon akosi príliš nepohodol s ústredným režisérom: Robertom Lamoureuxeom; dokonca stelesňujúci i jednu z ozaj maličkých úloh [plukovníka Blancheta] v tomto komediálne ladenom titule, odohrávajúcom sa v roku 1940, a nakrútenom v roku 1973 [premiéra prebehla 13. decembra], čo je vlastne už pred rovným polstoročím + takmer tromi týždňami ako extra naviac, čím som chcel totižto maximálne iba podotknúť, že to medzi nimi ani nebolo prílišne poznať [rozbroje pred kamerou sa zrejme museli i na chvíľu zase odložiť!] , pričom v druhom dieli sa už tento predstaviteľ bohužiaľ neobjavil, čomu sa ani nečudujem, keďže si tentoraz nejako zvlášť ne[po]rozumel s «hlavným vedúcim». • Túto skutočnosť som sa mimochodom dozvedel až po mojej osobnej projekcii s tým, že mňa táto sympatická jazda priveľmi [po]bavila a nič podstatné ma na nej ani ne[vy]rušilo, t.j. užíval som si množstvo trefných gagov zo strán hereckých predstaviteľov, najmä prostredníctvom J. Lefebvrea, ktorý takpovediac úplne zatienil celý zvyšný ansámbel, ale napríklad už medzitým spomínaný Talian: A. Maccione, mu zvyčajne veľmi zručne sekundoval. • Moje očakávania, priznám sa, boli spočiatku nadmieru mizivé, no každou ďalšou uplynutou scénou, ma táto atmosféra čoraz intenzívnejšie pohlcovala, až by som normálne povedal, že ani nechýbalo nadmieru veľa k maximálnemu hodnoteniu! (03.01.2024)

Po Velkém flámu nejlepší francouzská válečná komedie. Ústřední trojice hrdinů je skvěle sehraná, brzdí je pouze poručík Dubochel. Tassina si v tomto díle zahrál Aldo Maccione, který byl později neobratně nahrazen Henrim Guybetem. V Čechách se vyskytuje dvojí dabing filmu: v obou dabuje Jeana Lefebvra Stanislav Fišer a Pierra Tornadea Soběslav Sejk, který v porevolučním dabingu dabuje ještě další dvě postavy. V předrevolučním dabingu mluví Choudarda František Vicena a Tassina Josef Langmiler a Dubochela Petr Štěpánek, po revoluci je Choudard Jan Přeučil, Tassin Jiří Plachý a Dubochel Otakar Brousek ml. stejně jako v dalších dvou dílech, které sem přišly až po revoluci. (16.02.2006)

Něco mezi 3-4 hvězdičkami. Typická francouzská válečná komedie. Situačního humoru zde moc nenajdete, jakoby režisér chtěl více skloubit komiku s realitou války. Přesto se tu nějaké gagy najdou a nejsou špatné. V paměti mi utkvěla pasáž, kdy hrdinové prosí ve vesnici (kolaborujícího) živnostníka o jídlo ze svého krámu. Také bych rád upozornil na Aldo Maccioneho, známého z komedie "Zvíře" představujícího tam šviháckého režiséra. (02.10.2004)