Stepujúca stonožka

Všechny ty Sedmé roty, Bažanti nebo Stepující stonožka jsou vlastně komediemi na jedno brdo. Ačkoli se vztahují k válce, dokáží Francouzi s odstupem třiceti let po jejím skončení vytvořit vděčné komedie postavené na nevraživosti k Němcům. Filmy plné situačního i verbálního humoru a komediálního herectví.  Němci jsou karikováni do směšných figurek neschopných ve střetech s Frantíky zvítězit. "Já nechci plynový kandelábr, já chci Venuši!" Stepující stonožka je v množině těchto komedií spíše slabší, přesto dávám 4*. Je to moje mládí. (29.12.2023)

Ve stínu "Velkého flámu" či trilogie o "Sedmé rotě" se na "Stepující stonožku" trochu zapomíná a byť není tak dobrá, stojí za pozornost. Dost dobrodružná a napínavá komedie s jednoduchou dějovou linkou, spoustou vtipných scén (Čepice, ty blbče!!!), sympatickými hrdiny, krásnými ženami a zajímavou menší rolí nestora Francouzské komedie - Michela Galabrua. 75%. (09.09.2010)

Francouzské komedie mám velmi rád a jelikož je má rád i můj tatá, tak jsem na nich vyrůstal. Společně se slavnějšími komediemi jako je Sedmá rota či Fantomas je tohle další z nich. Bohužel jsem ji naposledy viděl, když mi bylo tak deset a absolutně jsem si nepamatoval herce natož název. Tudíž jsem musel využít zdejší diskuzi - hledám film (Tímto moc děkuji uživateli Šimpy). Není to nejlepší komedie Jeana Giraulta, ale určitě příliš nezostává za svými staršími kousky. Škoda, že Michel Galabru nehrál větší roli :(. Stepující stonožku si opět musím někde sehnat a po dlouhé době zkouknout, protože vím, že mě to tenkrát moc a moc bavilo..... (24.07.2008)

Další z komedií o francouzských (ne)odbojářích. Tentokrát je však vtipu poskrovnu a celé je to takové línější a nucené. Naivita a bezelstnost hrdinů filmu je sice sympatická, ale veškeré situace, které mají být vtipné, jsou spíše křečovité a vyzní do ztracena. U nás se o něco podobného pokusili Miloň Čepelka s Jiřím Šebánkem ve filmu Stůj nebo se netrefím a musím říci, že jejich film byl o poznání svižnější, byť kvalit francouzských majstrštyků taky nedosahuje. Kdyby se to autoři rozhodli natočit jako akční film s komediálními prvky, možná by to dopadlo lépe. (05.02.2017)

Když tuto nenápadnou a zapomenutou komedii srovnám s těmi ostatními francouzskými, které se odehrávají za 2. světové (Sedmá rota, Velký flám, Eso es), vychází mi bohužel Stepující stonožka jako ta nejslabší. Po dějové stránce je všechno v pořádku, problémem je trošku horší herecké obsazení (kromě Michela Galabru) a určitá nedotaženost všech vtipů. Jsou zde zábavné momenty, ale většina komických situací mohla být ještě o třídu vtipnější, kdyby si s nimi scénáristé trochu vyhráli. Všechny ty útěky a převleky prostě nejsou tak vtipné, jako byly třeba v Sedmé rotě. Kdybyste po mně teď, pár minut po zhlédnutí, chtěli napsat nějakou vtipnou hlášku z filmu, tak já si za boha na žádnou nevzpomenu. Zítra si možná ani nevzpomenu, o čem tato komedie byla. Je to škoda, potenciál tento film rozhodně měl. Giraultovy komedie mám rád, ale věřím, že takový Gérard Oury by tento snímek natočil lépe... Mimochodem, v roli četníků se zde mihne nerozlučná dvojice Michel Modo a Guy Grosso - četníci Berlicot a Tricard z četnických komedií s Louisem de Funèsem. (16.07.2009)