Godzilla II: Kráľ monštier

Ty jo mě to nebavilo. Jako že strašně strašně strašně moc. Na druhé Godzille je vidět, že stála hodně peněz a samotné bitky monster jsou celkem fajn, minimálně ta finální, kde se chytře pracuje s měřítkem a střídají se velkolepé záběry na dva soupeřící titány s akcí s lidskými hrdiny pobíhajícími u jejich nohou. Ale to je vlastně všechno. Nová Godzilla má asi patnáct lidských postav, avšak najít mezi nimi jedinou, která by byla alespoň trošku zajímavá nebo sympatická, byl úkol nad moje síly. Pár hodin po projekci si vlastně pamatuju jména asi dvou hrdinů. Potíž je v tom, že i přes veškeré deklamování a jisté pokusy pojmout Godzillu II trošku jinak to je nakonec do velké míry právě o těch lidských hrdinech, kteří ovšem svou tupostí, plochostí a absolutní neochotou brát se alespoň trošku s nadhledem (je to film, v němž se rve obří ještěr s ještě větším trojhlavým drakem sakra!) zprvu nudí, aby pak začali být vlastně jen otravní. Velkolepost a elegance, kterou slibovaly upoutávky, tu nakonec není a ačkoliv se na bitky kouká dobře, ten zbytek se fakt nepovedl. Popravdě o další film pojatý tímhle způsobem už jako divák doopravdy nemám zájem. (30.05.2019)

Chápu, že tímto filmem jdou naproti originální předloze, ale já musím říct, že jako divák se v tom měl strašnej bordel. Godzilla neustále někoho kosila a poznat se to dalo jenom podle barevného filtru, do kterého tvůrci zrovna v tu chvíli zasadili kameru. Jinak to byl snad nejhorší digitální maglajz, co jsem za poslední léta viděl. Ale čínští producenti asi právě toto mají, řekl bych, docela rádi. (01.01.2021)

Příběh šel mimo mě, respektive jsem neměl moc chuť nad ním přemýšlet. Stejně jako postavy mě nechytnul. A pokud chybí poutaví lidští hrdinové (ústřední rodinka s obecně opěvovanou Millie „Stranger Things“ Bobby Brown zkoumá Godzillu a jiné giganty) a aspoň krapet zajímavý scénář, těžko můžeme skákat do stropu z burácivých obřích střetů. Protože i ty jaksi postrádají zápletku a vnitřní příběh. Ano, monstra jsou po obrazové stránce úchvatná a vypiplaná, trikaři odvedli solidní práci, ale emocionální odezvu u mě tyhle řežby jaksi nevyvolaly. Navíc těch potvor bylo zbytečně moc. Režisér Michael Dougherty, který měl dosud zkušenost spíš s průměrnými horory, nechává postavy jen ječet a utíkat, chybí vyloženě fanouškovské momenty a bohužel i humor. Prázdný blockbuster. A dietní tři hvězdy. (31.07.2019)

4,5/10 Jedničku miluju. Kong byl průser. Tohle má bohužel blíž ke Kongovi. Hrozně hloupý, scénáristicky prázdný, plný klišé a hlavně naprosto bezpohlavní. Monstra se řežou pěkně, ale co z toho, když vás to vůbec nezajímá. Občas se daří navodit slušnou atmosféru a kamera umí vykouzlit krásné záběry (ty barvy!)... ale kdo by to nečekal u filmu za 180 mega. Zklamání. (07.06.2019)

Dougherty musí být jediný člověk na planetě, za kým když přijdou lidé od Warnerů s olbřímím rozpočtem a neodmítnutelnou nabídkou "pohrát si s Godzillákem i všemi jeho kultovními spolumonstry na volném písečku během jejich probuzení a konce světa", tak ho nenapadne "hmm, to by mohlo být z pohledu lidí, jak to zkoušel ale neuspěl Edwards nebo sžírává satira ve stylu (Šin) Godžiry či ultimátní monster katastrofické béčko plné soubojů titánů odkazující se na klasiky". Ne, jeho napadne "bezva, konečně budu moci natočit interiérovou konverzačku z jakože Avengers Helicarrieru a dodat zadostiučení všem těm vědcům, kteří musí pronášet v podobných filmech ty nehorázné kraviny s vážnou tváří a udělám to tak, že je nenechám to pronášet v pár větách, ale desítky minut a i ty kraviny co řeší budou ještě debilnější než normálně a proložím to uspávající CGI akcí, kde se bude neustále utíkat před něčím co se bortí, a bude to plné natolik generických záběrů na padající mrakodrapy, že ani sami animátoři nepoznají, zda tahle scéna bortícího se velkoměsta neměla náhodou být v poslední marvelovce či dísíčku". A jak řekl, tak udělal. Tyhle déčkové kvazi vědecké žblepty a řešení restartu civilizace Matky přírody, rodiny k žánru neodmyslitelně patří. Pokud tvoří kulisu/předehru k bitvám titánů, nikoli když jsou základním stavebním kamenem. Na monstra tu dlouho sere pes. I když pes... Dougherty. A když už se přeci jen nad diváky tu a tam smiluje, a nabídne to, kvůli čemu na to koukají, tak to postrádá jakýkoli nápad, cool moment, dynamiku, měřítko. Výjimku tvoří několik málo momentů během ucházejícího finále, kdy to je několikrát téměř tím, co to chtělo (a mělo) být po celou dobu. Největší devizou je tak McCrearyho hudba vzdávající jeden hold za druhým. A přitom je v každém ohledu svá. Když ne režisér, tak aspoň on pochopil "vo co gou". (28.09.2020)