Chlieb, láska a žiarlivosť

Zatímco Chléb, láska a fantasie byla ještě buranská selanka, Chléb, láska a žárlivost je uřvaná hystérie (úplně stejně jako Slunce, seno a pár facek), kde se nikdo nediví tomu, že největší frky obstarává jeden takovej nezdvořilej harant usmrkanej. A samozřejmě dvě hlavní protihráčky, které si rozbíjejí vztahy. A Vittorio? Ten je tu jen od toho, aby se pořádně nacpal až k prasknutí, jinak by totiž urazil. Já prostě pro ty Taloše nemám cit. (09.03.2014)

Pokračování, které je stejně nenáročné a zároveň příjemně zábavné a poutavé, jako díl první. Zdánlivá idyla na konci první části dostává obrovské rány za ranou. Velitel karabiniérů Antonio Carotenuto (skvělý Vittorio De Sica) se nejdříve dozvídá, že jeho vyvolená snoubenka Annarella Mirziano (Marisa Merlini), pro kterou byl připraven opusti svůj post, má nemanželské dítě. Nakonec se objeví i otec toho malého dítěte a odvádí velitelovu snoubenku z města pryč. Maria De Ritis, zvaná Střela (půvabná Gina Lollobrigida) je žárlivou populací města hanebně pomluvena a neodvratně o tom zpraví svého snoubence Pietra Stellutiho (Roberto Risso), který byl přeložen na jiné místo. Pietro pomluvám uvěří a k usmíření dochází až na samém závěru. Maria je tak zklamaná z těžkostí života a usmíření přichází až na poslední chvíli. Další zajímavé postavy: farář Don Emidio (Virgilio Riento), který se tak zasadil o Annarellinino nové štěstí ve jménu katolické morálnosti, nešťastný potulný prodavač Don Vincenzino (Nino Vingeli), principál potulných komediantů Don Nicola (Saro Urzi), který kvůli Marii byl ochoten podplatit její matku a samozřejmě velitelova služebná Caramella (Tina Pica). (08.03.2011)

Posun od vesnické idyly ke commedii dell´arte je tak výrazný, že autoři raději dali na záčátek ospravedlňující titulek vymezující hranice mezi filmem a realitou. Sicův strážmistr dostal prostor pro svoji výřečnost (předobraz Dottore - výřečný a požitkářský), Výtržnice nejen zpívá, ale i tančí (předobraz Kolombína) a Stelluti přpomíná Innamorati (zamilovaný se po různých peripetiích a trápeních dostane ke své milé). (31.05.2010)

"Lolobridgidovská" část této plnokrevné trilogie vznikající mimo okruh postupně se rychle vyhraňujícího neorealismu přináší barvitý, plnokrevný italského života tehdejší doby. Dýchá na nás XIX. století v italském vyvedení, v mnoha ohledech velmi blízké PANTÁTOVI BEZOUŠKOVI, NAŠIM FURIANTŮM, humorem, který jehož shovívavá něha přes některé náznaky satiry více hladí než bičuje a trestá nemilosrdností. Půvabná Lollobrigida, operetně ale i opravdově mužský strážmistr stejně tak jako jeho hubatá a neudolatelná Caramella, jakýsi Sancho Pansa v ženském vydání, jsou kořením, které nejen dochucuje, ale i dále staví a rozvíjí původní autorský záměr. Divácky vděčná veselohra s řadu komediálních přesahů shovívavě provází nenapravitelného sukničkáře i do našich dnů a svým divákům dává zakoušet neméě tolik radosti a uvolnění jako jejich předkům před více než padesáti lety. (06.04.2008)

Druhý díl LÁSKA CHLÉB ŽARLIVOST navazuje na stejném místě jako skončil jeho předchůdce LÁSKA CHLÉB FANTAZIE. Se stejným hereckým obsazením se tak znovu vrháme ještě v ostřejším tempu do série humorných situací, spojených s naturelem italského maloměsta, kde je v centru dění milostné vzplanutí dvou dvojic, přičemž na správný chod věcí dohlíží církev svatá, zosobněná postavou místního faráře. K mojí nelibosti se Marie od minulého dílu nedokázala zbavit pitomce Stellutiho. V tom jí upřímě lituji. Dějový vývoj filmu mi následně dává za pravdu, že jsem se v tomto chlapci nemýlil. Tato lidská tabula rasa svým ostentativním přesvědčováním okolí, že není úplně blbej, stále více přesvědčuje, že je dutej jak necky.... Je zajímavé sledovat italskou mentalitu a kulturu. Ať už jde o společenské hodnoty a rodinnou úctu, kterou známe většinou v trochu přehnané podobě sicilské mafie, ale ona je v určité formě vlastní i prostým italům. Dále třeba jejich slavnostní hostiny s tradiční láskou ke špagetám a makarónům, jichž spořádají ohromné množství. Pěkné jsou výdobytky moderní techniky v podobě fotoaparátu a psacího stroje. Dnes všechno cenné kousky technických muzeií. Pozoruhodná je také lidovost vážné hudby. Zatímco u nás jde o záležitost vyžehlených obleků v operních síních, v Itálii zahraje lidová kamepa Aidu na počkání. Na přání strážmistra i v pochodovém tempu. Zápletka filmu nechává k mojí libosti z města odjet odjet Stellutiho. Marie se následně stává terčem pomluv, že se snaží „balit“ Antonia. To těžce nese Annarella, kterou navíc kontaktuje otec jejího dítěte. Stelluti se následně nečekaně vrací (k mojí nelibosti), aby dělal Marii scény. Vše se zamotává a vtipných scén je k vidění ještě více než v minulém díle. Např. Strážmista ládují již na druhé hostině jídlem. On reaguje. „To všechno mám sníst?“ Hostitelka začíná brečet. „Stážmistře, ještě nám rozpláčeš Carmelu!“ „Cože? Já, že rozpláču kmotřenku?“ Všichni na něj. „Jez!“ Zvedá se Marie a spustí. „Jestli přijde o mlíko, bude to tvá vina!“ „To kvůli mně nebude kojit??“ „Jez!“ „Jistě! Jestli nebudeš jíst, Carmela určitě ztratí mlíko a do týdne nám umřou obě!“ :-) ….Nejdojemnější je pak scéna, ve které umírá oslík. Zakončení tentokrát není čistě happy endové, ale spíš v duchu italské reality. I když přecijen trochu milosrdně přikrášlené. Film jsem viděl s parádním dabingem Miloše Kopeckého. 76% (14.12.2010)