Chlieb, láska a žiarlivosť

Typicky klasická bláznivá italská komedie, nenapodobitelně originální ve všem. Takhle Taloši točili stylem sobě vlastním. Ať už šlo o klasické komedie, dramata nebo horory. Fakt klasa!! Jenže tady funguje snad ještě lépe druhá linka a tou je český dabing z roku 1967. Kurňa to je nááááářez jak se patří!!! Miloš Kopecký (Vittorio De Sica), Blanka Bohdanová (naprosto překrásná a sexy Gina Lollobrigida). Tohle by bohatě stačilo, jenže co předvádějí ostatní čeští herci, to jsou přesně vybrané charaktery, které dokonale pasují k těm italským! Tohle se fakt povedlo na jedničku s hvězdičkou! Navíc se podařilo do dabingu přenést ten jedinečný italský temperament, se všemi jejich "ááááá", že jsem se tím vyloženě kochal a bavil. Bomba!! Snad nejlepší český dabing, co jsem kdy slyšel. Zde je další výčet herců, kteří s italskými rolemi naprosto srostli dohromady : Martin Růžek, Josef Větrovec, Petr Kostka, Jana Dítětová, Nelly Gajerová, Lída Roubíková, Libuše Havelková, Helga Čočková, Vilém Besser, František Hanus a další. Naprostá třída tehdejší české herecké školy!! KULT!! Samotný film bych viděl asi na 4, ale za tu naši jazykovou nádheru přidávám bod navíc! (13.11.2021)

Zatímco Chléb, láska a fantasie byla ještě buranská selanka, Chléb, láska a žárlivost je uřvaná hystérie (úplně stejně jako Slunce, seno a pár facek), kde se nikdo nediví tomu, že největší frky obstarává jeden takovej nezdvořilej harant usmrkanej. A samozřejmě dvě hlavní protihráčky, které si rozbíjejí vztahy. A Vittorio? Ten je tu jen od toho, aby se pořádně nacpal až k prasknutí, jinak by totiž urazil. Já prostě pro ty Taloše nemám cit. (09.03.2014)

Italský víkend, část druhá. Ve všech ohledech dost podobné jako první díl, je znát, že se zřejmě natáčelo najednou anebo bez prodlev. Rozdíl v mém hodnocení je dán jen tím, že "Žárlivost" je o dost vtipnější než "Fantazie", především díky přítomnosti Annarellina syna Ottavia, se kterým si strážmistr Carotenuto vyměňuje šťouchance. Činí tak hlavně za zády matky, před kterou na oko hraje roli hodného strýčka, pardon, tatínka, co je radostí bez sebe, že možná vyžení takového rošťáka. Že by se i tady pro volyňskou trilogii "Trošku" inspirovali? Příště prosím bez smutných zvířecích epizodek! (26.10.2013)

Druhý díl LÁSKA CHLÉB ŽARLIVOST navazuje na stejném místě jako skončil jeho předchůdce LÁSKA CHLÉB FANTAZIE. Se stejným hereckým obsazením se tak znovu vrháme ještě v ostřejším tempu do série humorných situací, spojených s naturelem italského maloměsta, kde je v centru dění milostné vzplanutí dvou dvojic, přičemž na správný chod věcí dohlíží církev svatá, zosobněná postavou místního faráře. K mojí nelibosti se Marie od minulého dílu nedokázala zbavit pitomce Stellutiho. V tom jí upřímě lituji. Dějový vývoj filmu mi následně dává za pravdu, že jsem se v tomto chlapci nemýlil. Tato lidská tabula rasa svým ostentativním přesvědčováním okolí, že není úplně blbej, stále více přesvědčuje, že je dutej jak necky.... Je zajímavé sledovat italskou mentalitu a kulturu. Ať už jde o společenské hodnoty a rodinnou úctu, kterou známe většinou v trochu přehnané podobě sicilské mafie, ale ona je v určité formě vlastní i prostým italům. Dále třeba jejich slavnostní hostiny s tradiční láskou ke špagetám a makarónům, jichž spořádají ohromné množství. Pěkné jsou výdobytky moderní techniky v podobě fotoaparátu a psacího stroje. Dnes všechno cenné kousky technických muzeií. Pozoruhodná je také lidovost vážné hudby. Zatímco u nás jde o záležitost vyžehlených obleků v operních síních, v Itálii zahraje lidová kamepa Aidu na počkání. Na přání strážmistra i v pochodovém tempu. Zápletka filmu nechává k mojí libosti z města odjet odjet Stellutiho. Marie se následně stává terčem pomluv, že se snaží „balit“ Antonia. To těžce nese Annarella, kterou navíc kontaktuje otec jejího dítěte. Stelluti se následně nečekaně vrací (k mojí nelibosti), aby dělal Marii scény. Vše se zamotává a vtipných scén je k vidění ještě více než v minulém díle. Např. Strážmista ládují již na druhé hostině jídlem. On reaguje. „To všechno mám sníst?“ Hostitelka začíná brečet. „Stážmistře, ještě nám rozpláčeš Carmelu!“ „Cože? Já, že rozpláču kmotřenku?“ Všichni na něj. „Jez!“ Zvedá se Marie a spustí. „Jestli přijde o mlíko, bude to tvá vina!“ „To kvůli mně nebude kojit??“ „Jez!“ „Jistě! Jestli nebudeš jíst, Carmela určitě ztratí mlíko a do týdne nám umřou obě!“ :-) ….Nejdojemnější je pak scéna, ve které umírá oslík. Zakončení tentokrát není čistě happy endové, ale spíš v duchu italské reality. I když přecijen trochu milosrdně přikrášlené. Film jsem viděl s parádním dabingem Miloše Kopeckého. 76% (14.12.2010)

Víte ... pamatovala jsem si ji - "Výtržnici", kterak jede malebnou kamenitou krajinou na svém oslíku. Nic víc z jejího příběhu mi v paměti nezůstalo. Pravda - když to tak počítám, od našeho seznámení uběhlo už stěží uvěřitelných 40 let ... ne-li více. Nicméně tady a teď se ke mně vrátila - to aby se mi připomněla ... aby se s vrozenou zvědavostí nenápadně a trochu koketně pozeptala, zdali jí to sluší tak jako tehdy - i když má na sobě jen prostý a chatrný šat. Což o to - co se jí samotné dotýká, nezestárla ani o jednu jedinou vteřinu: Zůstala pěkná a svěží a prostořeká a nevinná ... její půvab má zvláštní kouzlo, nezávislé na čemkoli pozemském a reálném - snad kromě lásky. Se zápletkou je to ovšem o něco horší: Není tak důvtipná ani tak osobitá, aby se dokázala oprostit od okovů času. Snad že je trochu afektovaná ... snad že některé její nápady (jakkoli neotřelé a zábavné) zůstávají jaksi nedotažené - nevyuživé scénářem ani režií postávají bezradně a trochu rozpačitě někde v půli své cesty, aniž by dostaly příležitost dokázat divákovi i sobě, co v nich je. Neboť jsou bez uvážení střídány nápady novějšíma, které se zdají být lepší a mladistvější a originálnější a přitažlivější ... alespoň zpočátku, nežli se střetnou s realitou filmového průmyslu a dostihne je osud jejich předchůdců. A tak jsem ve výsledku trochu na rozpacích ... 3,5* (18.11.2021)