Chlieb, láska a fantázia

Nenáročná romantická komedie, která sice trochu zestárla, ale na jemném půvabu, to je to správné slovo, jí to neubírá.  De Sicova stydlivě střídmá komická poloha a oduševnělá krása Lollobrigidina  k příjemnému zážitku víceméně stačí.   Jako  komedie pak spíš jen úsměvné, ale letní atmosféra rozpáleného italského venkova příjemně uklidňuje. (19.01.2024)

Suverenne najlepsi film rezisera Luigi Comenciniho, tieto dva filmy, Pane Amore e Fantasia + Pane, amore e Gelosia zabezpecili reziserovi Comencinimu slavu a uznanie. Vyborna, co vyborna doslova genialna talianska veselohra - vsetko podstatne spomina oficialny distributor, takze nebudem to opakovat. kazdopadne ja bych hned barl taliansku dedinu v 50. rokoch s takymito ludmi .... dialogy su perfektne, exteriery na urovni ... nesmie chybat happyend. S maximalnym hodnotenim nevaham, Comencini sa ukazal ako talentovany reziser : 100 % (03.11.2020)

Tato veselohra, nikoliv ze současného vesnického života, jak oznamuje obsah k tomuto filmu (oficiální text distributora), ale dějem z doby krátce poválečné je roztomilá, úsměvná, ale také o něčem vypovídající. Vypovídá o těžkém životě chudých obyvatel jedné nejmenované horské italské vesničky. ... Chléb, láska a fantazie. Tři atributy jasně vyjadřující oč tu běží. CHLÉB znamená často jedinou obživu, LÁSKA zase něco, čeho může být někdy dostatek až nadbytek a konečně FANTAZII zastupují přání a myšlenky zamilovaných i těch druhých. Gina Lollobrigita temperamentem oplývá jako naše Jiřinka Bohdalová ve snímku "Ženu ani květinou neuhodíš" (1966) a Vittorio De Sica vyzařuje kolem sebe auriolu důstojnosti a serióznosti jako náš Václav Voska při notoricky známých milostných scénách. Charakterizoval bych tento snímek jako oddychovou veselohru pro ty, kteří nehledají ve veselohře pouze humor, ale přijde jim vhod i nahlédnutí do "černobílého" života chudých lidí (černobílého obrazně i doslova) v poválečné Itálii. (10.08.2009)

Pokud by mi Carabinieri někdy svěřili velení nějakého menšího oddílu, tak bych si ke službě rozhodně vybral vesnici Sagliena. Měl bych tam vyšší pravomoci než starosta a jediným mým nadřízeným by byl farář, ale to bych přežil, kdyby se kolem mne neustále proháněla Výtržnice na oslovi a já bych vozil Annarellu na štangli svého motokola. Taky s drzou služebnou Caramellou by byla spousta zábavy a mně by asi k řádnému vykonávání služby nic nechybělo. V tomto snímku by mi však kousek humoru navíc přišel k chuti, protože nejedna situace k tomu přímo vybízela. (22.08.2014)

Italie musela po druhé světové válce za prvé žehlit svůj pošramocený obraz ve světě, a za druhé pomocí filmu vychovávat italské vesničany. A tak se ocitáme v pohádkové vesničce plné rázovitých, ale v jádru milých a hodných vesničanů, krásných temperamentních dívek a hlavně, jak přímo upozorňují úvodní titulky, strážníků. Ti byli vesničany ve skutečnosti považováni za zlo, prodlouženou ruku zlodějského státu (Jaký byl prvotní impuls pro vznik Mafie?). V této vesničce dojde na konci filmu k zázraku - láskyplnému splynutí strážníků a vesničanek. Nejedná se ani tak o komedii, jako o vesnickou pohádkovou idylu. Skutečnost pronikla do filmů později (například marný boj Franca Nera ve filmu Den Sovy). (29.05.2010)