Chlieb, láska a fantázia

Strašne sympatický, vrchný strážmajster Antonio Carotenuto v podaní naprosto vynikajúcim predstaviteľom Vittoriom De Sicom, následne prichádza do pokrokovej obce "Sagliena", aby tu povedzme dohliadal najmä na určitý (ne)poriadok medzi miestnymi obyvateľkami, ale najskôr to teda vyzerá iba tak, že myslí na úplne iné veci, aj keď zase zrovna neignoruje ani tie, naopak, „podstatné”; skrátka, nie je si vôbec ťažké domyslieť, čo sa mu vlastne neustále ženie hlavou, čo by v podstate mohla priamo zodpovedať i miestna "La Bersagliera" v podaní talianskej samice Giny Lollobrigidy, a s niekoľkými málo carabiniermi extra naviac... • Taliansky režisér Luigi Comencini, s ktorým sa mimochodom stretávam po prvýkrát, a dúfam, že nie naposledy, vskutku nakrútil mimoriadne sympatickú, situačno-romantickú konverzačku, ale snáď predovšetkým »komerčný« titul, ktorý prilákal do kín množstvo divákov, a ani sa netreba tomu príliš čudovať, keď s vysokou pravdepodobnosťou ich všetkých do kinosál prilákala samotná "lollobrigidka", z ktorej som normálne opäť ostal celý namäkko, totižto, nielenže mala absolútne krásnu figúru (vnady a boky), ale zároveň tiež disponovala pozoruhodným, hereckým talentom, ako v tom čase i veľa iných, talianskych herečiek. • Apropo, a De Sica bol rovnako nadštandardným pred kamerou, ako aj hneď za ňou. (31.08.2023)

Film režiséra Luigi Comenciniho „Chléb, láska a fantasie" nemůžeme zařadit po bok oněm slavným italským filmům, jako byly na př. „Zloději kol", „Řím v 11 hodin", „Děti ulice", „Umberto D" a jiné, vytvořené pod hlavičkou italského neorealismu. Film „Chléb, láska a fantasie" postrádá jeden z hlavních rysů neorealistických filmů jejich bojovnou kritičnost lidské společnosti. Své světové popularitě, která dala vzniknout celé sérii filmů na thema „Chléb, láska a ...", vděčí především hereckému obsazení hlavních roli s Vittorio De Sicou v roli strážmistra a Ginou Lollobrigidou jako vesnickou dívkou Střelkou se dvěma z nejslavnějších a nejoblíbenějších italských herců vůbec. Přesto však nemůžeme tomuto filmu upřít četné stopy neorealistického směru, které nesporně patří k jeho kladům. Vidíme je již v námětu: je jím současná látka ze života prostých italských lidí v zajímavém prostředí horské vesnice. Vidíme je v prostém a nenásilném zpracování jednoduchého příběhu dvou mileneckých dvojic, vidíme je v hlubokém humanismu, s nímž se tvůrci filmu dívají na lidský život. Je nepochybné, že právě pro tyto klady a především pro svůj bezprostřední a v pravém slova smyslu živelný italský humor najde tento film mezi našimi diváky mnoho příznivců. Film je promítán v dvoj-programu společně s jeho pokračováním „Chléb, láska a žárlivost". Propagační a reklamní materiál je na oba filmy společný. Filmový přehled 35/1957 (13.10.2007)

Tato veselohra, nikoliv ze současného vesnického života, jak oznamuje obsah k tomuto filmu (oficiální text distributora), ale dějem z doby krátce poválečné je roztomilá, úsměvná, ale také o něčem vypovídající. Vypovídá o těžkém životě chudých obyvatel jedné nejmenované horské italské vesničky. ... Chléb, láska a fantazie. Tři atributy jasně vyjadřující oč tu běží. CHLÉB znamená často jedinou obživu, LÁSKA zase něco, čeho může být někdy dostatek až nadbytek a konečně FANTAZII zastupují přání a myšlenky zamilovaných i těch druhých. Gina Lollobrigita temperamentem oplývá jako naše Jiřinka Bohdalová ve snímku "Ženu ani květinou neuhodíš" (1966) a Vittorio De Sica vyzařuje kolem sebe auriolu důstojnosti a serióznosti jako náš Václav Voska při notoricky známých milostných scénách. Charakterizoval bych tento snímek jako oddychovou veselohru pro ty, kteří nehledají ve veselohře pouze humor, ale přijde jim vhod i nahlédnutí do "černobílého" života chudých lidí (černobílého obrazně i doslova) v poválečné Itálii. (10.08.2009)

První část dle mého názoru fantastické trilogie poukazující obraz typické poválečné italské vsi, kde jsou strážníci stejně vážení jako farář. Nutno uznat, že bez perfektní Giny a její "výtržnice" by film ztratil své kouzlo. Dobrá směs, romantiky, bídy, hlouposti a italské povahy. Vittorio De Sica už jako herec ukázal, že patří k italské komedii, což nám později mnohokrát ukázal jako režisér. (25.08.2010)

Italie musela po druhé světové válce za prvé žehlit svůj pošramocený obraz ve světě, a za druhé pomocí filmu vychovávat italské vesničany. A tak se ocitáme v pohádkové vesničce plné rázovitých, ale v jádru milých a hodných vesničanů, krásných temperamentních dívek a hlavně, jak přímo upozorňují úvodní titulky, strážníků. Ti byli vesničany ve skutečnosti považováni za zlo, prodlouženou ruku zlodějského státu (Jaký byl prvotní impuls pro vznik Mafie?). V této vesničce dojde na konci filmu k zázraku - láskyplnému splynutí strážníků a vesničanek. Nejedná se ani tak o komedii, jako o vesnickou pohádkovou idylu. Skutečnost pronikla do filmů později (například marný boj Franca Nera ve filmu Den Sovy). (29.05.2010)