Marcelino, chléb a víno
Marcelino, pan y vino
Réžia:
Luigi ComenciniKamera:
Franco Di GiacomoHudba:
Fiorenzo CarpiHrajú:
Fernando Fernán Gómez, Roberto Herlitzka, Bernard-Pierre Donnadieu, Irene Grazioli, Alfredo Landa, Ida Di Benedetto, Didier Bénureau, Thierry Nenez (viac)VOD (1)
Obsahy(2)
Príbeh o najdúchovi Marcelinovi a jeho hlbokom vzťahu k Bohu... V období renesancie v Taliansku sa mnísi z kláštora pri chudobnej dedine ujmú opusteného chlapca Marcelina. Napriek všetkým snahám sa im nepodarí vypátrať jeho rodičov a tak chlapec vyrastá s nimi v kláštore a hoci je tam šťastný, veľmi mu chýba mamička. Keď si ho chce osvojiť bohatý šľachtic, Marcelino v prostredí jeho sídla trpí a napokon utečie a vráti sa späť do kláštora... (RTVS)
(viac)Recenzie (7)
Moderná verzia príbehu Marcelina rámcuje dej školskou exkurziou v Marcelinovom kláštore. Tento jednoduchý rámec ukrýva prostý príbeh detskej čistoty a dobroty. Produkcia je dobrá, ale napriek tomu,, že necháva všetko na hercoch, pôsobí atmosféra celkom dobre. Nič však zbytočne nedramatizuje. Spočiatku sa snaží hrať na vtipnú strunu, ale ako Marcelino rastie, pribúdajú v jeho živote vážnejšie témy a postupne sa do popredia dostáva jeho metafyzický vzťah s Ježišom. Herci, napriek tomu, že to nie sú žiadne hviezdy, sú skúsení profesionáli, takže postavy sú prirodzené, Film tak pôsobí príjemným a kompaktným dojmom bez veľkých výkyvov. Pôvodný film však bol hravejší a mal väčší emocionálny náboj. 70% ()
Tento film je jednoduše povedený. Skvělí herci, nádherný příběh, dokonalé vtipy a roztomilost na každém kroku. Mohla bych tomu dát klidně pět hvězdiček. Problém je, že znám knihu, podle které je tento film natočený. A mezi touto knihou a filmem je tolik rozdílů, že už se nedají přehlédnout. Proto jsem nucena dát o hvězdičku méně. Ovšem i přes tento fakt se jedná o film, který si kdykoli s radostí pustím znova. ()
Nepoznám knižnú predlohu, nevidel som ani prvotne sfilmované dielo. Nemôžem teda porovnať. K tomuto počinu sa ale dá povedať, že ide o pekné kostýmové dielo s niektorými humornými situáciami, ktoré vyšli. Najmä teda na začiatku, keď mnísi prechádzajú okolo zraneného človeka a dávajú mu posledné pomazanie. A on im hovorí: „Ale veď ja nie som mŕtvy, ja som zranený.“ A oni ho len tak opustia so slovami: „Tak si to pomazanie nechaj na vhodnejšiu dobu.“ To ma fakt rozosmialo. Škoda, že film neostal v tomto znamení až do konca. Potom sa už márne dočkáme nejakého talianskeho Monty Pythona, už je to skôr citlivý príbeh v historickom prostredí, ale bez nejakého hlbšieho presahu. Aspoň mňa teda špeciálne nezasiahol. Výbornou zložkou je ale filmová hudba, čo je v historickým filmoch veľmi dôležité. Za zmienku ešte stojí znamenitý detský herec. ()
Malého chlapčeka všade chcú. V kláštore a dokonca istý mocný muž tvrdí, že je jeho syn a vezme si ho do opatery. Bohvie, prečo je po ňom taká zhánka. To nie je prirovnanie, to je myslené doslova, mal som dojem, že to skutočne vie iba Boh. O tom, že existuje aj oveľa slávnejší film a dokonca aj kniha som vopred nevedel, táto deväťdesiatková verzia vo mne skôr vzbudila záujem o dielo z päťdesiatych rokov, než že by ma výraznejšie emocionálne zasiahla. ()
Poslední film Luigi Comenciniho, který možná drží světový rekord v počtu natočených filmů, které mají v názvu chléb. Problém tohoto filmu vidím v tom, že vlastně ani nevím, kam ho zařadit. Žádné velké drama to není, místy spíše komedie. Když se děj z větší části odehrává v klášteře, tak pochopitelně nemůže chybět náboženská tématika, kterou tu zastupují Marceliniho rozmluvy s Bohem, k němuž se v těžkých chvílích upíná. Film ale nemá ani historický přesah ani netrpím žádným citovým rozpoložením. Působivý je až závěr, kdy panská pýcha zajde tak daleko, že klidně zapálí klášter za zpěvu mnichů. Zasáhne ale Ježíš a sešle déšť a pak...chlapci vyplní poslední přání... ()
Reklama