Rainbow (E06)

Přidávám se k těm, kteří v tomto díle našli zalíbení. I já bych ho označil za zatím nejlepší část Kmenů. Sice mám k hippies a celkově Rainbow určité výhrady, ale rovněž mám velice kladný vztah k přírodě a svým způsobem i mě nabíjí energií, když konečně vypadnu z práce a města na nějakou tu túru. Jen nevím, jak bych se zachoval, kdyby ke mně přistoupil nějaký „hošan“ a chtěl se začít objímat. Každopádně tvůrci to tentokrát pojali moc pěkně a kameraman odvedl hodně slušnou práci. (21.04.2015)

Prírodná anarchia je mi blízka. Naopak letné pionierske tábory vždy odpudzovali. Najmä nezmyselne nútenými rituálmi kolektivizmu a uniformity. Z účastníkov pioniersko-skautských mládežníckych podujatí sa dnes stali hipisácke, duchovnou láskou k všetkému živému predchnuté dotykové swingers párty. V náručí hôr a pasúceho sa dobytka. Známym je akcia Rainbow Gathering - od roku 1972 každoročne konané zhromaždenie post-hipíkov kdesi v horách USA a Európy. Mottom je vzájomná láska, antikonzumerizmus, fyzická podobnosť, rozcuchané vlasy i odev. Častým je vychrtlý zjav mužov podľa vzoru Ježiš, éterické ženy zo zasneným pohľadom, šatky okolo tiel a bosé nohy. Bonus postavenie majú hlinou namazaní indiáni, hráči na hudobné nástroje a mlčanliví guruovia. Varí sa vo vojenských várniciach. Dokument zachytáva dianie a názory účastníkov dúhovej komunity v rumunských horách z roku 2014 a týpka z Prahy. Ten cez deň ponúka objatia na ulici, v noci kuchtí pre striptérky. V tábore zaznejú mantry typu "vyzeráme rovnako"; "po poslednej výzve na jedlo musíš prísť, inak neješ", "na lúke každý nájde svoj rozmer" a tak. Dočasná autonómna zóna. Zídu sa v nej jedinci vyhranení voči hodnotám väčšiny. No len na leto. Sú tam i právnici, IT-čkári, majitelia firiem. Je to dovolenka, nie snaha meniť svet. Len na čas zvliecť odev firemnej makačky. Zdokumentovanie kmeňa Hipi-Hopi s plusmi aj mínusmi sa vydarilo. (09.04.2015)

Kmeny se zvedají z popela. Teprve před tímto dílem jsem se dozvěděl, že režiséři si subkultury nevybírali sami, ale byly jim přidělovány. Automaticky jsem si z toho udělal jasný závěr, proč předchozí díly byly až na jednu výjimku tak slabé a že další Kmeny ztěží vybočí z nějakého průměru. Proto mne Jan Látal se svými duhovými dětmi dost překvapil. Jeho výběr pražského protagonisty považuju za jeden z nejšílenějších a zároveň nejpovedenějších v celé sérii. Mohlo to dopadnout příšerně, ale místo toho to dopadlo skvěle. Stejně tak všechna čest kameramanovi, krásné obrazy vystihující atmosféru všude tam, kde slova by prostě nestačila nebo by byla zavádějící. (08.05.2015)

Díl, který obsahuje asi nejvíc informací o dané subkultuře, potud bez nějakých zásadních kritik. Ovšem jen pokud se nebudu snažit hodnotit konkrétní postavy exhibující v dokumentu. Poněvadž se obávám, že bych třeba takového afektovaného buzíka, při jeho snaze mne obejmout, zřejmě vykostil a poté zkonzumoval, což by mně asi u sluníčkářů, měsíčkářů a kostičkářů neprošlo, navzdory tomu, že bych si před hostinou stylově vpravil tři kila exkrementů do účesu a nesouvisle blábolil. (04.06.2015)

Chtěla jsem si zahejtovat na sluníčkové lidičky, ale copak to jde, když vám za to hrozí maximálně vřelé objetí nebo, v horším případě, citace z knihy Čtyři dohody?! V exaltickém rozrušení úplně zapomenu mudrovat, že podle vědců žádní Toltékové nikdy neexistovali, otevřu své receptory dobré náladě a kolem poledního je ze mne duhový bojovník. K obědu už do sebe lifruju polníček a zapíjim ho pramenitou vodou ze studánky, co jsem narychlo vykopala vedle svého záhonku s bylinkama. Teď zbývá jen vyhodit trička, na který nechytne batika a boty, co se alespoň netváří jako sandály. Večer ještě vymydlím všechno mejdlo a rituálně ztupím žiletky. Musím se pochválit, dobrá prácička, za odměnu budu před spaním pět minut myslet na přírodu. Jak zpívá Kapitán Demo: Lásku, pokoru a sluníčko všem! (10.04.2015)