Cosplay (E04)

Konečně jsem se v rámci Kmenů dočkal výrazného zlepšení. Sice tyhle lidi tak trochu považuju za magory, ale to samé se oni můžou říkat o mě. V Chotěboři jsem byl na hororovou část festivalu, takže jsme se s těmito nadšenci spíše míjeli. Každopádně se mi líbí zručnost při výrobě kostýmů i jejich nadšení pro danou věc, určitě bych se však nechtěl v těch vedrech mořit v kostýmu. Z nostalgického hlediska potěšil i záběr na dobrou hospůdku. Takže Cosplay má u mě v tomto případě zelenou, alespoň co se hodnocení týče a tudíž jim můžu dát alespoň ony průměrné tři *. (21.04.2015)

Infantilita oficiálního merchandisingu nemajetných, ale o to více šikovných… Čím dál tím více se i u nás prosazující cosplaying je natolik zajímavý (a do jisté míry i znepokojivý; jakkoli v jádru nekonfliktní) fenomén, že z něj mělo být i na ploše s touto subkulturou pouze letmo seznamující půlhodiny vytřískáno podstatně více než něco málo rádoby dojemných momentek „kterak si introvert ke svému vnitřnímu extrovertnímu já cestu našel“. (30.03.2015)

Viděno na předpremiéře v plzeňské Papírně. Tenhle díl mě příjemně překvapil, splňoval víceméně všechno, co jsem od toho čekala, a co se za těch 20 minut dá zvládnout. K viděný je několik cosplayerů, kteří se věnují své postavě (bylo docela fajn, že jsme mohli vidět různé žánry), kteří vysvětlují své osobní motivace pro cosplay i jak to všechno funguje a co to obnáší. (15.03.2015)

Nedávno si mně kamarádka stěžovala, že ti čuráci z csfd hodnotí u Kmenů primárně danou subkulturu, respektive jejich vztah k ní, namísto formátu a pojetí dokumentu. Já to na jednu stranu chápu a rozhodně to nepovažuji za přečin hodný chemické kastrace, neb když někdo natočí technicky vytříbený dokument o hovně jménem Pinďa, které nějaká prasnice po třech porcích domácí hrachovky vysere z prdele, dojemné šplouchnutí do mísy vyšperkuje digitálními efekty, Pinďovu cestu skrze odpadní rouru opatří 3D technologií a celé to proloží soundtrackem autentického zvracení, stále to bude dokument o hovně a i ten sebevětší milovník fekálií nad tím zajisté zakroutí hlavou. Takže moje hodnocení se zkrátka vztahuje k mému vnímání kostýmové hry v Čechách a nehodlám si tu dlachnit vocasa nad tím, jak ten borec úpa božsky držel kameru, nebo ji totálně famózně přišrouboval ke stativu. Český cosplay se mi jeví jako těžce slabý vývar té skutečné kostýmové hry vzniknuvší v Japonsku, která na rozdíl od svých nevyvedených mutací má nějakou úroveň a je především nehorázně sexy! A když se naproti tomu v Chotěboři před polorozpadlým kulturákem promenáduje obtloustlý úchyl v kostýmu My Little Pony tak chabém a nevěrohodném, že by si nad ním nepřeleštil rekvizitu falického meče ani ten nejpoďobanější nerd, tak je asi něco špatně. Já jsem samozřejmě zas chytrej, ovšem na druhou stranu rozhodně neshazuji snahu těchto nadšenců, ono rok vytrvale dřít na kostýmu, kvůli kterému zmeškáte spoustu užitečných souloží, abyste si v něm pak párkrát ohřáli koule a mohli se jeden večer dvořit otylé princezně Masako z Frýdku, je zcela jistě činnost záslužná a tuze motivující. Kdybych si měl já vybrat nějaký kostým, ve kterém bych si směl před porotou anime figurek zablekotat špatnou angličtinou nějakou tu moudrou floskuli, asi bych volil kostým kostkového sádla, takže bych se vlastně ani nemusel moc převlékat. (26.03.2015)

Dobří magoři, aneb, když to s csfd až moc přeženete. Pochopím aktivní účast na rekonstrukcích bitev typu té u Gettysburgu, ale za Little Ponyho bych se nepřevlékla ani při sexuálních hrátkách, myslím, že mi postačí sbírat figurky. Jinak za Hobití nohy bych ušetřila, mám je od přírody. Sečteno a konstatováno - Cosplay u nás není nic jiného, než Čechy tolik nenáviděný Halloween mimo 31.10. (10.04.2015)