Traja mušketieri: Kráľovnine prívesky

Jak to tak sleduji, tak mezi fanoušky filmových zpracování Dumasova slavného románu se sformovaly dva poměrně vyrovnané tábory. Jedni mají za to, že nejlepší adaptací je snímek s hvězdným mezinárodním obsazením v čele s Michaelem Yorkem, druzí velebí francouzskou verzi s Gérardem Barrayem. Já si myslím, že jsou zdařilé obě (i v celkovém průměru se liší o jediný procentní bod) a určitě jseu to dva nejlepší počiny na toto téma. U obou pak nalezneme větší či menší odchylky od předlohy, ale ne zas takové, aby příběh zcela zdeformovaly, jako se to podařilo v mnohých jiných případech. Ani jednu z verzí však nevidím na plné hodnocení - tuto z Barryyem konkrétně pro občas nevydařené komické scény a hlavně pro neuvěřitelně odfláknutý a urychlený konec (nejvíce jsem zíral, když d´Artagnan pár momentů po smrti své lásky odjížděl do boje ve výborné náladě a s širokým úsměvem na rtech). Co bych naopak kromě solidní výpravy, pěkných kostýmů a na rok 1961 celkem povedených šermířských soubojů vyzdvihl je herecký výkon a fyzické dispozice M. Demongeot v roli zrádné Mylaydy:-) (07.08.2009)

Gerard Barray je v kinematografii asi ten vizáží nejušlechtilejší d'Artagnan historie a zajímavá je tady i Mylady de Winter v podání fantomasové krásky Mylene Demongeot, ale jinak je to už stará kostýmová záležitost, která dneska působí jako naivní nažehlená pohádka. (14.08.2023)

V malém venkovském kině, kde jsem coby školačka seděla a s otevřenýma očima dokořán zírala na tu středověkou Francii, kde bych klidně chtěla být královnou a za mně se čtyři mušketýři statečně a svorně šli bít, s úsměvem na rtu... Nebo ne královnou? Constance ? Každopádně film okořeněný i špetkou humoru a D'Artagnan nevypadal jako pozdější velmi ošklivý blonďák, nýbrž jako pravý Gaskoněc. Nostalgie za čtyři hvězdy :-) (30.08.2014)

Věřím tomu, že v šedesátých letech, kdy žánr dobrodružých filmů slavil úspěchy, byl tento snímek atraktivní. Jelikož jsem měla možnost ho zhlédnout v jednadvacátém století, ani při silně přihmouřených očích nechápu, proč bych měla jásat nad hyperaktivním, hihňajícím se mužíčkem, který do omrzení vykřikuje, že je Gaskoněc? Abych nekřivdila jen jemu, od poloviny filmu mu pomáhají noví kamarádi křičet sborově - tu otřepanou frázi o tom, jak "jeden za všechny....", která se zde stává až nesnesitelnou. Bohužel, jiné postřehy jsem si z filmu neodnesla, typická francouzská klišoidní taškařice. (05.04.2009)

Bylo jednou jednou jedno francouzské království a v něm kdysi žil jeden udatný Gaskoňec a tři chrabří mušketýři. A pak tu byl král, královna a kardinál a vy už milé děti víte, jak to bylo dál. Film přetvořil Dumasovo historické dobrodružství do podoby barevné rozverné podívané, ve které je všechno tak lehké jako pírko - od citů až k šemování. Jenže tímto posunem neco důležitého zmizelo - skutečná tíha dějin a charakteristika jednotlivých postav. V Dumasově románu zabírá výprava do Anglie jen pár stránek. Ale to, k čemu se opakovaně rád vracím, filmaři vždy nemilosrdně vyškrtnou - d´Artagnan se po splnění úkolu vrací pozbírat své tři kamarády tam, kde je opustil, a najednou před námi v knize stojí skutečné postavy, skuteční lidé a nikoliv jako ve filmu jen barevně kostýmovaní a nepřirozeně se usmívající šermující paňácové. (09.03.2009)