Traja mušketieri: Pomsta Milady de Winter

Po letech velké zklamání, ačkoliv v porovnání s pozdějšími zpracováními (především v režii made in U.S.A.) je tahle verze pořád nejlepší. Typově přesně vybraný Richelieu, uvěřitelná hlavní čyřka (škoda, že Gérardu Barrayovi nebylo o pár let míň, v tomto v případě pořád dávám přednost Michaelu Yorkovi). Ovšem Mylène Demongeot pro mě není uhrančivá Mylady, ale slabý klon Brigitte Bardot; navíc se kvalitou hereckého projevu blíží spíš představitelce Angeliky. Chápu záměr režiséra o pobavení, nicméně jedna z nejsilnějších scén v knize, která koketuje s gotickým románem - poprava Mylady - je ve filmu trestuhodně odbytá; nechápu, proč se musela odehrávat za denního světla, když už režisér úplně vypustil roli kata. A hudba? Darmo mluvit. Prostě - jak říkával můj tatínek - průměrná rytírna. A ne že by Dumas nešel udělat jinak; pro mě zůstává vrcholem Chéreauova Královna Margot. (13.11.2011)

Podle mého názoru nejlépe zfilmovaná verze, sice taky není úplně přesně podle knižní předlohy, ale mušketýři nejvíce odpovídají mým představám, jaké jsem o nich při čtení románu měla a nechybí ani notná dívka romantiky a humoru. A i když si nepotrpím u mužů na kníry, tak tento d´Artangnan ani ostatní mušketýři by bez knírku nebyl úplní. (04.04.2013)

Druhý díl klasického filmu přináší dramatické rozuzlení příběhu o královských mušketýrech, v němž je zlo nakonec po zásluze potrestáno, Rochefort i Milady de Winter umírají a d'Artagnan prožívá tragickou lásku k paní de Bonacieux, jako pravý hrdina ze všech nesnází prochází vítězně a bez jediného šrámu, přesně tak, jak jsme si to jako kluci přáli, dospělí mohli obdivovat krásné šermovačky i jiné souboje, film nepostrádal humor třeba právě v těch nejnapínavějších částech, vždy jej však budu spojovat především se svým dětstvím, hodnotit jej po více než padesáti letech je obtížné, třeba i nový dabing je slabou stránkou, za což ovšem tvůrci nemohou. Hvězdičku tak strhávám hlavně z toho důvodu, že proti prvnímu dílu tato část postrádá nějaký nosný děj a je už jen dohrou dílu předcházejícího. Snad by se měly oba díly promítat současně. (14.09.2014)

Tito francouzští "Tři mušketýři" (jako dvojfilm spolu s druhou neoddělitelnou částí) se mi líbili nejvíce z ostatních zpracování, možná i proto, že jsem je viděl v 60. letech jako dítě, kdy jsem byl jimi zcela unešen. Škoda, že se uvádějí již obvykle jen novější verze Tří mušketýrů. Gérard Barray, co by d´Artagnan, byl náš idol. (09.08.2003)

Druhý díl vystrojeného, vyparáděného, vyšňorovaného historického románu o krásném, usměvavém a takřka neporazitelném D’Artagnanovi, který vyhrál 17 soubojů a svedl tři ženy, z nichž jedna byla urozená. Za to se také dočká jmenování královským mušketýrem. Milady de Winters a kardinál Richelieu jsou uraženi, protože královnina čest byla na poslední chvíli zachráněna. A tak se rozhodnou pomstít. D’Artagnan se stal oficiálně milencem Constance Bonacieux a nyní dostal další delikátní úkol: poslat královně dopis od vévody z Buckinghamu. Z jejich mileneckého vztahu není nadšený právoplatný manžel Constance, který začne donášet hraběti Rochefortovi. Vévoda má v úmyslu vylodit se v La Rochelle, kde vládnou protestanti, a připojit je k Anglii. Na obzoru je tedy válka Anglie s Francií. Kardinál si přeje za každou cenu znát obsah tohoto dopisu, a tak nechá unést a uvěznit Constance, o což se postará jeho věrný a horlivý služebník hrabě z Rochefortu. Constance je tedy zavřená v klášteře a má být mučena, aby prozradila, kde je dopis a co v něm je. Milady se mezitím ujme D’Artagnana a svede jej pomocí své blonďaté ženské krásy, a on toho využije, aby z ní dostal informace o tom, kde je Constance zavřená. Během jejich miliskování D’Artangnan zjistí, že Milady je bývalá prostitutka, jelikož má na rameni vytetovaný cejch. Mušketýři svého čtvrtého kamaráda osvobodí s pomocí vozu naloženého slámou, všichni společně osvobodí Constance, ale šťastný konec se nekoná. Bude prolita krev, budou umírat krásné ženy, a ještě bude odhaleno jedno skandální tajemství ohledně Athose a Milady. Velice hodnotný estetický zážitek, sympatické a krásné postavy, především věčně hladový Porthos, který byl vždy protivný, když se místo oběda muselo vyrazit na výpravu. Také mi připadá, že Alexander Dumas st. neměl moc rád církev a její boží služebníky, viz scéna s mnichy pověšenými na kostelních zvonech. (16.07.2024)