Báječná Angelika

Angelika... S bohatou výpravou, atraktivním prostředím (výpravou) a krásnými kostýmy... V rámci série můj nejoblíbenější díl, hrdinka se sice chová jako mrcha, avšak o to je sledování zajímavější, aspoň si nenechá srát na hlavu... A v rámci filmové pentalogie (nevím jak v knihách, ty se číst nedaly) zas tolik chlapů nevystřídala :D (11.10.2018)

Celá táto "séria" sa nedá z dnešného pohľadu racionálne hodnotiť. Hlavná predstaviteľka je nymfomanka, ktorá hľadá "lásku" aj pri "raňajkách". Scenár je z každého uhlu pohľadu zhustený melodramatickými sračkami. Ale vysvetlite to našim maminám a babkám. Tie na to nikdy nedajú dopustiť. Najlepšie zo všetkého je romantická hudba, ktorej je v takomto filme veľká škoda. (08.02.2014)

Tentokrát je film o pomstě z lásky. Angélique, nyni de Peyrac (půvabná Michéle Mercier) se už naučila dostatečně ovládat a využívat muže ve svůj prospěch. Nejdříve Nicolas (Guiliano Gemma), vůdce jedné pařížské zlodějské bandy, se za Angeliku mstí a plní její každé, byť i nesmyslné přání, které jeho bandu přivedlo do problémů. Až za to zaplatil vlastním životem. Pak přišel na řadu Bourjus (Noel Roquevert), hostinský, díky němuž začala Angelika legální dráhu hospodské. Pak Claude le Petit, básník Špína (Jena-Louis Trintignant), jehož básněmi se mstila na těch, kteří byli účastníky krvavého večírku v její hospodě, a které se mimo jiné účastnil věvoda Filip Orleánský (Robert Porte). Samozřejmě Desgrez (Jean Rochefort), nyní šéf královy osobní policie, který je vše ze staré známost promíjel a jehož prostřednictvím získala patent potřebný k provozování čokoládovych barů. Ten jediný po ní nepožadoval sdílení lože. A pak samozřejmě její bratranec Phillippe de Plessis-Belliéres (Claude Giraud), sice arogantní a zadlužené hovádko, když zatoužila se prostřednictvím sňatkem s ním dostat se zpět na královský dvůr. A i když Phillippe vztekle odolává, tak Angelika už má zaseklý drápek a docílila svého plánu. Takže z Angeliky se stala žena, která prostřednictvím svého půvabu a chlípnosti mužů dosahovala toho, co chtěla. (19.12.2010)

Také adaptace druhého dílu románového cyklu (s podtitulem Cesta do Versailles) je povedená, byť tvůrci snížili počet sexuálních partnerů titulní hrdinky, která si v předloze poctivě odsouložila svůj dluh u kapitána vězeňské stráže a ani s Desgrezem (nejlepší postava tohoto dílu) nezůstalo jen u krátké muchlovačky. Vrcholná scéna šlechtických orgií v hostinci U Rudé masky pak představuje  v poněkud lepším světle Philippa de Plessis-Bellieres. (09.04.2024)

Můj nejoblíbenější díl. Nikdy nezapomenu na jednu z mnoha repríz, kdy mi došlo, jak je to dějově nabité. Pomsta za události na Place de Gréve, Nicolasův konec, básník Špína, svobodné podnikání u Kokrháče a Rudé masky, Madame Čokoláda a návrat ke dvoru. A samozřejmě nejkouzelnější konec a otázky Philippa du Plessis de Belliere, na které je vždy možno odpovědět jen ne. Kdo by odolal? (06.02.2009)