Ju-on: Owari no hajimari

Tak i přesto, že ve filmu jednoho člověka sežere lednička, žádný Owary ve filmu nenajdete (to bude to NO hned zatim) , i když je název sliboval.Nenávist je jak Tak jde čas světového hororu a jediné, co tahle série může nabídnout je výtečná americká verze, pochybuju, že má vůbec cenu sledovat ty dva hodinové bonusy k desátémů výročí, abych tak nějak zkompletoval určitou část, chci se ještě podívat na Smrtící nenávist 2 a 3, USA produkce samozřejmě.Zatím poslední díl byl dobrej hlavně po příběhový stránce, konečně se dozvíte dost informací o Tokyoj, nebo jak se jmenuje, takže scénář je asi jediné plus, bohužel je to velice málo děsivé a atmosféru nehledejte, nenajdete, ale asi 3 lekačky jsou hustý a u jedný skoro na konci jsem se hodně zvednul z gauče a to se taky počítá.Neposerete se z toho ani omylem, ale už jen kvůli původu malého Shinobiho to stojí za shlédnutí.50%. (14.02.2015)

Po dvou velmi průměrných příspěvcích z roku 2009 mě tento nový Ju-on nechával chladným. Až do chvíle, kdy jsem zaregistroval, že jej má na svědomí Masayuki Ochiai. Ochiai je totiž relativně ostřílený veterán novodobé vlny J-hororu a jeho Kansen z roku 2004 patří k tomu nejlepšímu co tato etapa nabídla. Beginning of the End je rebootem celé série a předchozí dvoj-projekt z roku 2009 sfoukl jako svíčku už během první půlhodiny. Asi je to hladem po kvalitním japonském (ale obecně i asijském) hororu, který při životě držel jen Kyoshi Kurosawa a tudíž i velmi nízkou laťkou, ale Beginning of the End je bezkonkurenčně tou nejlepší japonskou duchařinou poslední dekády. Zatímco se otec této série Takashi Shimizu a otec moderního J-hororu Hideo Nakata plácají v příšerných 3D projektech Masayuki Ochiai se vrátil ke "kořenům" a všechny efekty ať už digitální nebo ne překládá v dnes už celkem odscholové podobě J-hororu z přelomu tohoto století. Vynikající atmosféra, přesný casting a spousta povedených scén s hrstkou několika naprosto geniálních dělá z Beginning of the End záblesk naděje pro asijský horor. Nejlepší japonských horor to rozhodně není a plná pětihvězdičková palba je opravdu jen v kontextu bídy a mizérie tohoto skomírajícího subžánru. Po deseti dlouhých letech ale konečně přišel snímek, který se může klasickým Ringům, Ju-onům a Kairu aspoň podívat do očí. Přimhouřených. (02.01.2015)

Pôvodný televízny Ju-On: The Curse aj jeho filmovú verziu Ju-On: The Grudge mám z Japonska veľmi rád a právom patria do pomyselného „zlatého fondu ázijských ducharín. Ďalšie pokračovania už boli viac menej zbytočné a hlavne, síce neurážajúca, ale len priemerná dvojica minulých príspevkov: Girl in Black a The Old Lady in White ukázali, že séria už nemá veľmi čo ponúknuť. Po štrnástich rokoch sa však niekto opäť pokúsil sériu oživiť už siedmym prírastkom. Tým niekým je tento krát režisér nezaujímavých kúskov ako japonský Kansen alebo slabý americký remake thajského Shutter, Masayuki Ochiai. A rovnako ako je väčšina jeho doterajšej tvorby nevýrazná je rovnako nevýrazný aj najnovší Ju-On, ktorý je len vyčerpanou ducharinou, ktoré boli naposledy v móde pred vyše desiatimi rokmi. Nie vyslovene zlou, ale takou nemastnou, neslanou až beda. The Beginning of the End sa síce príbehovo pokúša o akýsi prequel, ale vo výsledku to je jedno, pretože nové postavy a ich osudy nie sú nijako zaujímavé. Film by síce chcel odkazovať na mnoho známych scén z predošlých filmov (kultové strašenie v posteli), ale v podaní Ochiaia to vôbec nefunguje. Siedmy Ju-On tak už ani nevydesí, ani veľmi nebaví keďže tempo je až trestuhodne pomalé, ľakačky abstinujú alebo nefungujú, atmosféru cítiť minimálne a ani veľmi sa v ňom toho nedeje, takže tu nie je nič čo by stálo výrazne za zmienku. Ono to síce neurazí, ale je to tak nepotrebný, zbytočný film, že nemá zmysel sa o najnovšie pokračovanie Ju-Onu výraznejšie zaujímať. Pri Girl in Black a The Old Lady in White som to ešte akceptoval, ale živiť túto sériu ďalej týmto spôsobom nemá najmenší zmysel. A to píšem ako fanúšik Kayako a Toshia. CELKOVO: 2* (4/10) (21.11.2014)

Tretia ducharina z Ázie roku 2014, ktorú som pozeral a rozhodne najslabšia. Lakačky na mňa vôbec nepôsobili a boli velmi málo efektívne. Velmi sa mi páčila atmosféra v strašidelnom dome, v ktorom bolo zvláštne ticho a bol velmi rozlahlý, takže to vytvorilo parádne prostredie. Záver bol do polovice úplne parádny, ale to zobudenie zo sna ma velmi sklamalo. Neznášam, keď sa celý horor niečo deje a hlavná postava sa na konci zobudí. (10.07.2015)

Mladá ambiciózna Jui nečakane postupuje z pozície zastupujúceho učiteľa na post triednej učiteľky. Hneď v prvý deň nástupu do svojej pozície zisťuje, že jeden zo žiakov, Tošio Saeki, už sedem dní vymeškal zo školskej dochádzky. V záznamoch predchádzajúceho triedneho učiteľa bola uvedená poznámka že sa nikoho z rodiny nepodarilo kontaktovať. Nakoľko si Jui musí z pozície svojho postavenia plniť nejaké povinnosti, rozhodne sa že daného žiaka na uvedenej adrese navštívi. Bez toho že by si to uvedomovala, vstupom do domu prichádza do priameho kontaktu s kliatbou, ktorá ju bude prenasledovať až kým ... Prvú časť už zrejme nikdy nič netromfne. To bola proste atmosférická pecka s množstvom nepredvídateľno-predvídateľných, a hlavne funkčných lakačiek, ktoré len málo koho nechali po nociach chladným. Nie, že by tento príbeh vyslovene sklamal, no povedzme, že napriek solídnemu nábehu k dobre spracovaným scénam nedošlo k poslednému kroku, ktorý by ich "razantne" vyhrotil. Až záverečná pol hodinka ponúkla niekoľko solídnych atmosférických pasáži či záberov, ktoré hádam potešia fanúšika hororu. Treba však dodať, že napriek peknej kamere, tento druh spracovania hororových prvkov sme už videli pred viac ako 10 rokmi. Tak či onak, "Ju - on" je ľahko nadpriemerná ducharina, ktorá nijak mimoriadne nesklame - 60%. (09.12.2014)