Wang Jiao ka men

Naprosto perfektní režijní debut Wonga Kar-Waie s perfektní kamerou, hudbou, ale hlavně výborný příběh a herecké výkony. Naprosto skvělý Andy Lau, krásná bohyně Maggie Cheung, ale rozhodně tu diváka zaujme velmi perfektní výkon Jackyho Cheunga v roli gangstera, který chce získat respekt. Ale je i tu romantická stránka mezi Andym a Maggie (hlavně ta dlouhá líbací scéna v telefonní budce). Jak už někteří diváci vědí, že samotný režisér dokáže ve svých filmech vybudovat expresivní styl, a komu se ten styl líbí, jsem si jist, že tento snímek nadchne každého diváka, kdo miluje jeho filmy. 100%. (16.01.2008)

Bez dlouhého otálení chci napsat, že se mi tenhle film nelíbil. Já si totiž nemůžu pomoct, ale tenhle film mi přijde jako taková asijská verze "Kamaráda do deště" (oba filmy jsou ostatně ze stejného roku). Je to strašně cítit 80. lety: všichni ti mladí flákači a kriminálníci ve směšných hadrech a neschopní normální práce bez ustání drsně převalují žváro v puse, hraje k tomu děsná hudba, sem tam je nějaká ta honička, sem tam rvačka, a samozřejmě nesmí chybět stafáž v podobě romantické linky s nějakou tou holkou, ovšem přátelství mezi muži je až na prvním místě, to pozor, krasotinko, kdybys snad naivně doufala, že s tebou ten tvůj Al Pacino zůstane doma v papučích u televize. Po vizuální stránce tam taky nějaké extra velké novum nevidím a Kar-wai Wong vykrádá (či se inspiruje, chcete-li) kde co, tak jak to před tím jistě pilně nakoukal v kině. Kupříkladu já zde vidím dojezd vizuálního vlivu o 6 let mladšího Blade Runneru a v pátrání po "inspiračních zdrojích" by se jistě dalo takto pokračovat. Základní klišé (motiv, chcete-li) s gangsterem, který chce ještě naposledy jít do nějaké akce a pak s tím seknout, což mu už tak nějak z principu nikdy nemůže vyjít, jsme taky viděli stokrát jinde, namátkou lovím z paměti mladší (a podařenější) filmy Carlitova cesta z r. 1993 či Kokain z r. 2001. Vrcholem trapnosti pro mě byly scény podbarvené strašlivou čínskou coververzí songu "Take My Breath Away" od kapely Berlin, který zazněl o dva roky před tím v jiném (neméně děsném) snímku Top Gun (a ono mezi námi, už originál je dost děsivej popík, k uzoufání omílanej pořád dokola v českých rádiích a na vesnických diskotékách). Na použití příšerné předělávky západního cajdáku jsem ostatně žehral i u jiného mistrova snímku, Chungking express z r. 1994, kde se pro změnu objevuje strašlivá coververze songu "Dreams" od Cranberries. Teda řeknu vám, takhle krátce po dokoukání Wongova debutu, jaksi nerozumím, jak se mu podařilo získat pozdější reputaci. (10.09.2011)

Hongkongské podsvětí... Násilí... Láska... Ve figurách aby se Budha vyznal. Po půl hodině pořádně nevíte o čem to vlastně celé je. No což, na asijskou mentalitu si musí evropský divák pomalu zvykat. Pakliže ho to ovšem nepřestane dříve či později bavit. Na druhou stranu nelze Kar-wai Wongovi upřít nesporné režiserské kvality. Leč ani jeho pozdější díla (2046) mě nikterak výrazně nepřesvědčila, že bych si měl právě jeho zařadit na žebříček svých oblíbených filmových tvůrců. (27.03.2006)

Prvý film dnes už známeho režiséra Kar - Wai Wonga, nesie typické znaky hong kongských akčných filmov. Osudová žena, česť a priateľstvo, triády a krv. Keď sa to podá takýmto spôsobom vlastne sa jedná o dosť všedný film, ktorý skalného fanúšika východu, nemôže aspoň po dejovej stránke nejako prekvapiť. Čo sa týka tej vizuálnej, hereckej a výpravnej, tak sa jedná o znamenitý počin, v ktorom nechýba cit pre postavy a prostredie. Neónové mesto, plné upotených gemblerov, gangsterov zo slnečnými okuliarmy a pištoľami schovanými za opaskom, hlavný hrdina pofajčievajúci neustále cigaretu - to sú veci, ktoré ma dokážu nadchnúť snáď aj po stý krát. Do toho všetkého podmanivá Maggie Cheung ako zakríknutá a dobrosrdečná kráska, do ktorej sa hlavný hrdina zamiluje. Prvok priateľstva a česti, je tu ale nadsadený nad ten vzťah. Ide tu skôr o pevné puto priateľstva, a schopnosť sa obetovať ako o ženský prvok. V tomto mi to pripomína trocha Johna Woo a trocha Tsui Harka. Najlepšiu akčnú školu. A čínska verzia take my breath away dotvára už tak dosť a pečlivo budovanú atmosféru. (14.07.2010)

Prvotina Kar-Wai Wonga je do jisté míry esencí toho, co na východoasijských filmech mám a nemám rád. Opusťme velkolepé opusy točené z velké míry pro západní publikum (Hrdina, Tygr a drak, Stvořeni pro lásku), protože ty náš pohled zkreslují. As Tears Go By má neoriginální, šablonovitý příběh a patetické vyústění. Projevuje se v něm absolutní necitlivost pokud jde o výběr hudby. Někdo by mohl namítnout, že synťáková doba v osmdesátých letech ovládala celý svět a že už to dnes vypadá jinak. Na to odpovídám: pusťte si téměř libovolný korejský romantický film posledních let (např. Scent of Chrysanthemums). Uslyšíte prakticky to samé. Ústřední herci (a to mám Laua i Maggie Cheung rád) neuvěřitelným způsobem přehrávají, protože vládne jakýsi podivný konsensus, že velké city musí mít velké projevy (z toho se naštěstí Wong i Kim Ki-Duk poučili). Zdůrazňování importu západního životního stylu (neboli nevkusu osmdesátkové dekády) je tu exponováno natolik, že jsem poznával některé druhy nábytku z těsně porevoluční doby. Jakoby asijská spirituální tradice patřila minulosti a tedy pouze do dobových eposů jako je výše zmíněný Hrdina. Toliko k tomu, co na asijských filmech nemusím a čím se vzdalují jakémukoli diváckému požitku. Proč tedy ty tři hvězdy? Wong Kar Wai svůj rukopis nezapře ani na tak ranném díle. Výtvarná stránka filmu je fascinující minimáně pro vědomí, co z ní za deset let vyroste. Pro tohle stojí za to Jak přicházejí slzy vidět. (12.11.2011)