Šťastní spolu

Další příklad receptu na koktejl Typický festivalový vítěz (c). Smícháme jednu naturalistickou sexuální scénu, spoustu křiku a emocí, špetku násilí, nestandardní vztah a zaklínadlo "osamělost moderního člověka." Dobře promícháme, přidáme ve vyváženém poměru zpomalené záběry a klipovitý střih, spoustu barev a relativně slušnou hudbu. Protřepeme a podáváme s nezbytnou kapkou poselství o pevném bodu v životě, který každý z nás potřebuje, pohodlně se usadíme a vyčkáme ocenění poroty. (07.06.2007)

(KDV) David Bordwell ve své analýze CHUNKING EXPRESSU v knize Planet Hongkong vyjádřil myšlenku, že Wong Kar-wai je tvůrce, který točí zdánlivě bezobsažné pop-filmy, které ale užívají experimentální postupy, čímž ozvláštňují základní zápletku „muž potká dívku, zamiluje se, ztratí ji, získá ji“. Ve snímku, který předchází divácky přijatelnějšímu asketickému retru STVOŘENI PRO LÁSKU, je však rozbit již základní model romance, protože na místo vzniku vztahu sledujeme jeho rozpad a na místo přenášení pocitů zamilovanosti a toužení je ryze stylistickými prostředky vyjádřena partnerská závislost, žárlivost, osamělost a smutek. Na místo „muž (…) získá dívku“ se tak vypráví o „muž (…) ztratí dívku“, přičemž již není pro vyprávění určující, že by se druhý jmenovaný model měl upřesnit na „muž (…) ztratí muže“. Vyjadřovací prostředky (začlenění populárních písní vystihujících postavy, zabírání postav přes odrazovou plochu, užití barevných filtrů „zvněšňujících“ nálady postav, freeze-framey ad.) u Wonga zůstávají stejné… (23.05.2011)

Taký Wongov príjemný (nad)štandard. Na Šťastní spolu sa príjemne pozerá, pretože nič extra celospoločenské nerieši, je intímny, proste len tak plynie a ukazuje sínusoidu jedného vzťahu. Dvaja mladíci však neprechádzajú totálnou eufóriou nasledovanou pádom na dno, skôr raz je to také neutrálne a inokedy celkom na hovno. Tony Leung je veľký sympaťák, takže sa s ním dalo celkom jednoducho stotožniť, pričom tu vážne nejde o to, či sledujeme homosexuálny, alebo heterosexuálny vzťah a jeho vývoj, či skôr jeho labutiu pieseň. Do deja totiž vchádzame v období krízy. Wong nám prvú hodinu ukazuje takmer výlučne interiéry, predovšetkým jedného ošarpanéto bytu v B.A., ale smerom k záveru sa rozhodne poukazovať aj nejaké tie veľké celky tohto mesta a následne aj H.K. (01.12.2018)

Existenciální drama o závislosti na lásce. 1) 39letý režisér, scénárista a výkonný producent Kar-Wai Wong si vybral jednačtyřicetiletého (!) Leslie Cheunga (odpovědnější ve vztahu Ho Po-Wing), 35letého Tony Leung Chiu Waie (lehkovážný Lai Yui-Fai) a v menší roli jednadvacetiletého Chen Changa (kuchař Chang). 2) Film, který není určen masovému divákovi, se mi zpočátku vůbec nelíbil. Nepříjemné vulgárně působící zvuky řvané čínštiny dvou rozhádaných chlapů, k tomu nejasně působící změny barev a všeobecně pro mě obtížná orientace v ději i v obsazení mě ponoukaly k tomu televizi vypnout a tohoto zlého snu diváka českých seriálů se zbavit. Naštěstí jsem to neudělal a byl jsem odměněn zajímavým zážitkem, jak nešťastná neperspektivní láska s člověkem mává. 3) Spoiler. Snímek mě dokonce vtáhl do děje. Toho rozmazleného spratka Yui-Faie bych nejraději spráskal. Jak jsem cítil s Po-Wingem, který mu neustále ustupoval prostě jen proto, že svou lásku k němu nedokázal ovládnout. A i já jsem pak očekával, zdali se z přátelského vztahu ke spolupracovníkovi v kuchyni Changovi vyvine něco víc a zdali se jejich vzájemný vztah nějak sexuálně definuje. V zobrazovaných vztazích jsem poznal hodně ze své vlastní minulosti. 4) I když jsem nakonec k filmu svou cestu našel, mou srdeční záležitostí se přece jen nestal. Čínská práce s pojmy a obrazy je přece jen mému indoevropskému vnímání dost vzdálená. (14.06.2011)

WKW je ve skutečnosti pop-impresionista, který za účelem zachycení citových stavů svých postav – zejména toužení, soužení a osamělosti – používá nejen nejrůznější filmové prostředky (zpomaleným pohybem počínaje a třeba „násilnou“ střihovou skladbou konče), ale také hodně průhlednou symboliku (vodopád, konec světa), přesycené pocitové barvy (rudou a modrou) a snivě vizuální plochy... filmový ekvivalent bolestínské melancholie Radiohead. WKW mi připadá méně asijský (Wongova záliba v západním popu) a méně filmový než takový Tsai Ming-liang: na poli „lidského dramatu" pro mě HAPPY TOGETHER vyznívá méně přesvědčivě než tento Tsaiův film. Za tři a půl. (08.06.2007)