Cesta do Říma

Dost zajímavý snímek. Skvěle vybraná hudba, poetická vizuálnost (nebo vizuální poetika?), směsice dějových linek, jež jsou svými vypravěči záměrně převyprávěny s větší či menší mírou monotónnosti, což filmu určitě sluší... To, co upoutá v úvodu, se ale během filmu leckdy jeví jako už ohrané, zbytečně nastavované a přestavované. Je to taková mlsůtka zabalená do surrealistické krabičky, která ale nedrží úplně pohromadě, takže ke konci už ani nevím, jestli z té krabičky nevykukuje spíš nějaká existenciální ironie. (26.11.2023)

Filmový bizar, který mě bohužel příliš neoslovil. Film jsem chtěl vidět kvůli přítomnosti mé velké herecké oblíbenkyně Bereniky Kohoutové - zde se objevuje v roli, ve které jsem ji chtěl vyloženě vždycky vidět - ale její herecký prostor zde nakonec bohužel není příliš velký, a to není jediné zklamání, které mi ten film připravil. Tam, kde jedni mluví o odkazech na klasická filmová díla, já vidím spíše obyčejné vykrádání - u scén z vlaku je "inspirace" Buñuelem naprosto nepřehlédnutelná, a ostatně soudím, že jeho další film Mléčná dráha téma náboženské víry zpracoval mnohem lépe. V Mielnikově filmu je toho podle mě navíc příliš moc na to, aby to mohlo tvořit soudržný celek, který by dokázal oslovit nějakou početnější skupinu lidí - pro nenáročného diváka, který se chce především bavit, je celý ten šílený koktejl výrazné stylizace, absurdity, netradičního humoru a duchovních motivů asi příliš "filosofující" a "divný", pro intelektuála je to zase příliš povrchní a nekoncepční, a pro naprostou většinu lidí to asi bude prostě jen těžko stravitelné, žánrově nezařaditelné a celkově jen těžko pochopitelné - u tohoto filmu zkrátka vůbec nedokážu určit cílovou skupinu jeho diváků, které by mohl oslovit. Mě samotného ten film postupně otravoval čím dál víc a ke konci jsem se už musel hodně přemáhat, abych to vůbec dokoukal - tak mi to bylo protivné a odcizené. Asi jsem od toho čekal něco jiného - můj problém, jasně - ale za mě prostě jen rozčarování a velká nespokojenost. Film bych rozhodně nikomu doporučit nemohl a podruhé bych se mu už obloukem vyhnul - bohužel. (29.05.2016)

Tak nakonec ani nevím, jestli ten film byl o víře, nebo o sexu. První půlhodina je naprosto skvělá (bar naproti, cigareta od lékaře, zpovědní taxík, Arab nastupující do tohoto taxíku), pár vychytávek se objeví i později (obchod Obsession). Žel se film dělí na zhruba čtyři části - tu první půlhodinu, první, vyprávěcí jízdu vlakem, druhou akčnější jízdu vlakem (ha ha, z Vídně do Říma nikoliv slavným nočním expresem, ale starým vagonem ČD s kupé 2. třídy), a na závěrečnou psychedelii, která mi přijde, že autor nevěděl, jak to ukončit. Bavil by mne příběh o podvedeném kurátorovi, klidně bych snesl i Donutila jako Maigreta, a jo, bylo fajn tu ještě vidět Juraje Herze. Bavilo by mne, kdyby to celé někam směřovalo - kromě pointy, že obraz italského malíře se vrátí do Itálie a tam nejvíc zazáří. Celou dobu se to točí kolem pokušení, sexu, hříchů, pekla, různých duchovních nauk, sexu, pedofilie, sexu..., ale nakonec to nikam nedojde. Leda by něco znamenal ten pochod prvního doktora dějinami do slunce, ale to už vypadalo spíš jako egyptské nauky a o těch nebyla řeč. Jako velmi pěkné exteriéry (tam, kde byly), jak kdyby to vybíral dvorní lokalizátor Jirky Stracha. V úvodu i slušná kamera (důsledně centrovaný obraz - o když, pokud mělo jít o obrazy, čekal bych spíš zlatý řez), později ani to ne. Hezké holky. A samozřejmě spousta vykradených scén z různých filmů (vykradených), je vidět, že autor má nakoukaného Juráčka, Bergmanna (polda, co drží lesní jahody!), Bunuela, Andersona, Felliniho a kdoví koho ještě. Ale celé to prostě nedrží pohromadě, nemá to tah na branku, nakonec se i vytratí i atmosféra - zkrátka se to postupem času už jen sype jako domeček z karet. (16.07.2019)

Pobavilo mě zde mnoho vtipných hlášek a postřehů. Film natočil Polák, absolvent pražské FAMU. Styl - začíná to jako vtipná nadějná groteska, pak je to surreální road movie se změtí výjevů citací, symbolů a hlubokomyslně se tvářících výroků o pomíjivosti a věčnosti. Vše je na pomezí aranžovaných snů a absurdního divadla včetně neměnné herecké dikce. Režisér sice vykazuje nespornou obrazovou kulturu v čele se záběry dívčiny tváře. Světec slyší „Svatý Antoníne, nebuďte tak svatej“. (08.10.2020)

Začátek slibný. Docela jsem se bavila, charakteristiky hlavních postav poutavé (hlavní hrdina, Donutil, Švarcová,,...). Navnadí vás to. Hlavní hrdina úžasně odevzdaný postoj, výraz. Střední část (vyprávění příběhů ve vlaku) a hlavně konec pro mě zcela mimo, zklamání. Posledních patnáct až dvacet minut jsem čekala v kině na konec. (29.01.2016)