Zem nikoho

Výborný film, ktorý na minimálnej ploche a s minimálnymi prostriedkami vypovedá o konflikte v bývalej Juhoslávii a o zmysle OSN viac, ako rozsiahle štúdie. Na príbehu dvoch vojakov znepriatelených strán v zákopoch Zeme nikoho ukazuje, že po krátkom čase sa stráca zo zorného poľa príčina konfliktu a ostáva iba konflikt samotný, ktorý už žije svojím vlastným nezávislým životom. Výstižne je ukázaná impotencia OSN, ktorej schopnosti končia pri zabezpečení starostlivosti o seba a svoju byrokratickú štruktúru. Nazývať ich šmolkovia je veľmi výstižné. Celkovo je film, o ktorom som predtým nič nevedel, príjemným prekvapením. (05.08.2011)

Opravdu dobrý protiválečný film poznám velice snadno podle toho, že na mě fakt zapůsobí. Pokud mě poselství takového snímku pořádně neprofackuje, pak bylo jeho natáčení jen mrháním finančních prostředků. Tvůrci tohoto filmu nemrhali a fackovali. Kolega hodnotitel a komentátor / recenzent esaque mě postupně přivedl k citrusům, ke studni i k této zákopové záležitosti a já bych jen těžko hledal lepší vyobrazení pro nesmyslnost války, než mi předvedli filmaři v těchto třech případech. O tom, že modré blembáky fungují v podstatě jako parta ozbrojených turistů není pochyb, a i když vůbec nepochybuji o tom, že jsou v jejich řadách schopní a rozhodní lidé, masa Vogonů ve vedení je naprosto neguje. Poslední dění na východě mi ostatně jasně ukázalo, že je OSN jen zbytečným molochem bez jakéhokoliv přínosu, v němž agresor pohodlně vetuje vše, co se mu nehodí do krámu. Ale to jsem odbočil. Kdyby se děj neodehrával v exteriéru, dal by se snímek považovat za téměř komorní záležitost, ale příběh byl natolik intenzivní, že u mě s přehledem předčil nejeden takzvaný blockbuster. / "Udělej detail tý miny, až ji budou vyndávat." / Poučení: Jsou situace, z nichž se nedostaneš, i kdyby ses posral. (31.03.2023)

Příběh dvou vojáků uzavřených v v úzkém pásu země uprostřed frontové linie. Celý film působí, jakoby byl rozdělen do dvou částí. První část je komorním konverzačním dramatem tří mužů uvězněných v zákopu. Jejich hádky o původci konflitku vyznívají spíše směšně a bezvýznamně, protože už vlastně ani nikdo nejspíš neví, proč bojují. Druhá část začíná, když do děje vstoupí jednotky OSN a muži v zákopu se. Zobrazením jejich neochoty pomáhat dostává snímek trochu protizápadní nádech. Novináři, zde vykreslení, působí pouze jako lovci senzací. Jejich honba za příběhem je tak zběsilá, že se neštítí prakticky ničeho, co pak překroutí a použijí, jak se jim to bude hodit nejlépe. Oproti jiným protiválečným filmům zde nejsou zobrazeny hrůzy válečné vřavy a umírající, ale důraz je kladen především na pocit nesmyslnosti a zbytečnosti války plynoucího hlavně ze situací v první části filmu. (22.01.2008)

S filmy s protiválečným poselstvím je problém - často upadají do plamenné plakátovosti, případně se ji snaží maskovat za "člověčí" osudy obyčejných lidí. Oslavovaný koprodukční film Bosňana Danise Tanoviće Země nikoho je v tomto ohledu kompromisní. Na jedné straně jsou intence ukázat absurditu (bratrovražedné) války dosti okaté (Bosňan Čiki i Srb Nino mají společnou kamarádku v Banja Luce), na straně druhé jsou vyvažovány černohumorným nádechem a narativní ujasněností a sevřeností. Ve chvíli, kdy ale dojde na jízlivé ukazování prstem na neschopnost přebyrokratizovaných sil UNPROFOR a prvoplánové zesměšňování kariéristických "breaking news" žurnalistů, film ztrácí na intenzitě. Tanovićův film je na jedné straně prvoplánově komický (Babylon jazyků v mezinárodních silách), jindy - a v těch momentech dosahuje vrcholu - jedovatě uštěpačný (rozmluvy mezi muži v zákopu). Pacifistické vyznění už jaksi tradičně oslovuje poroty (Cannes: cena za scénář) i diváky (divácká cena v San Sebastianu, Sao Paulu, Rotterdamu) festivalů - a tak ve stínu myšlenky zůstaly jak některé scenáristické berličky (náhle procitnuvší zraněný Cera "nutný" pro stěžejní zápletku), tak některá klišé (stereotyp akční reportérka versus hloupý peskovaný kameraman). Faktografické poznámky: Frenetickou novinářku ztělesnila předčasně (41 let) zesnulá Katrin Cartlidge, kterou známe například ze špinavě originálního Hotelu Splendide či filmu Z pekla. Zápletku osoby ležící (stojící) na mině použil i íránský film Na břehu, který roku 2004 soutěžil v Karlových Varech. (18.11.2005)

Zhlednutí tohoto filmu jsem velmi dlouho odkládal. Já mám prostě nejradši filmy s nálepkou Made in Hollywood. Ale tento film je vyjímka potrvzující pravidlo, že se mi nemusí líbit jen hollywoodské filmy. Potěšil mně originální scenář prošpikovaný černým humorem, který se mi zamlouval. Výborné dialogy a pro mně tedy největší překvapení byly herecké výkony. Ani jednoho herce jsem nikdy nikde neviděl a musím říct, že hráli skvělé. I přesto, že se mi film celkem líbil musím dát 4*, jelikož po hodině to začlo ztrácet tempo a bylo to toršku nudné. A taky tento film právem dostal Oscara. Nadprůměrný film, jenž mi udělal radost!!! (11.03.2007)