Thor: Ragnarok

Jedna z nejlepších Marvelovek. Nejenže je dílo neuvěřitelně nápadité z hlediska akce, ale hlavně příběhově se zde ze všech děl posuneme snad nejvíce a Infinity War je tím naservírováno jako na talíři. Zaujaly mne především skvěle napsané hlavní postavy, v jejichž čele stojí na jedné straně barikády Hela, jako adept na záporáka roku a na straně druhé kdo jiný než Thor, který zaznamenal neuvěřitelný posun po fyzické i psychické stránce. Ostatní postavy však také nejsou k zahození a MCU tak okoření představením celého nového světa a k tomu sympatické vedlejší postavy jako je třeba Grandmaster, Valkýra a nebo ten balvan se švábem. Ti se starají především o humorné doplňky a jde jim to vážně skvěle. Dalšími dokonalostmi jsou samozřejmě akční scény na jejichž pozadí obvykle hraje nějaká ta vypalovačka od AC/DC. Z nichž je nejpozoruhodnější asi nezapomenutelný střet Thora s Hulkem. Nuž prostě jsem si Rangnaroka užil ve všech směrech a momentálně pro mě představuje úctyhodné druhé místo v žebříčku MCU děl. PS: A na závěr ještě potitulková scéna ,,I feel like everything is gonna work out fine"(mám pocit že všechno dobře dopadne) :D 97% (27.08.2021)

Ohromná zábava. Tucty a tucty fakt podarených gagov. ("Welcome, son of Odin." "Thank you, son of... bitch.") Všetci herci si ten úlet očividne užili, dokonca aj bývalé poleno Hemsworth je tu fajn a zábavný. Blanchettka podľa očakávania výborný zloduch, konečne vieme, ako by dopadla Galadriel, keby prešla na temnú stranu. O vizuálnej stránke a trikoch ani nebudem hovoriť, filmy od Marvelu patria k špičke. A zároveň je to film, ktorý nejako extra nevybočuje zo série, pokračuje vo výstavbe (či skôr dejovo funkčnom rúcaní) Marvel Universe a dobre v ňom fungujú aj vážnejšie či cool hrdinské momenty (ten timing Led Zeppelinu je dokonalý). A aj keby sa odbúrali tie haldy vtipov, zostal by solídny kompaktný príbeh, v ktorom vystrelia všetky scenáristické pušky, nie iba duo Des a Troy. :) (05.11.2017)

Celovečerní epizoda nablblého tuctového sitcomu za bezmála čtyři miliardy korun, na které je zdaleka nejzajímavější záměrná guilty pleasure stylizace à la přebaly osmdesátkových metalových alb a synťákový soundtrack. Naštěstí jsou si všichni zúčastnění (a že jich tu je pěkná řádka) vědomi "k čemu se upsali" a tak si zdejší na sílu tlačený hahafest (stavěný na tom, že jde v podstatě o parodii na "thorovky" akorát s Thorem) aspoň náležitě užívají skrze echt přestřelené výkony, které to jako jediné drží nad vodou. (25.10.2017)

Překvapivě důmyslně epizodicky vystavěná hříčka, která pracuje pod pláštíkem SF&F komedie na průsečíku řady žánrových vzorců, s nimiž Marvel Cinematic Universe obcuje. To obnáší spoustu rozpustilých gagů a epizodek v rámci dvou delších, souběžně rozvíjených vyprávěcích oblouků. ____ V něčem mi THOR: RAGNAROK strukturně připomněl výstavbu SOUBOJE TITÁNŮ: dva relativně autonomní oblouky (za sebou, ne souběžně zapuštěné do sebe), epizodická struktura uvnitř nich, hustá síť transtextuálních citací a titán na závěr. SOUBOJ TITÁNŮ ale natočili v době, kdy nadsázka byla spíše vnitřně naznačovaná a bezelstnějším divákům, kteří si nechtěli kazit dramatickou zkušenost ironickým čtením, poskytoval možnost vnímat jej jako relativně vážné dílo (srov. též rané bondovky či první trilogie STAR WARS). ____ Podobně postupoval i Keneth Branagh v prvním THOROVI, zatímco THOR: RAGNAROK tuhle rovinu naopak účelně rozbíjí a hraje s otevřenou sebeuvědomělostí doslova od prvních záběrů, v čemž mu dost napomáhá i klíčové plus (nejen) marvelovských komiksových filmů: skvělí herci. ____ Žijeme totiž v době, kdy i nejlepší, nejzkušenější či nejváženější herci a herečky napříč generacemi pronášejí ve srandovních kostýmech/schovaní pod pixely naprosto obskurní repliky v rámci fikčních světů s ujetými pravidly a děním následujícím nejprovařenější vývojová schémata - a nejenže jim podobná angažmá nezničí kariéru a točí je souběžně se zcela nežánrovou uměleckou produkcí, ale právě díky nim jsou tato dílka leckdy okouzlující. ____ Ve filmu THOR: RAGNAROK je třeba i na primitivním Hulkovi vidět, jak výborný a s citem pro přesné načasování je Ruffalo pod nánosem senzorů. Jinak řečeno, kdyby ve všech těch filmech nehráli tak dobří herci - a kdyby MCU tak důmyslně nepracovalo s žánrovým portfoliem, v čemž do značné míry imituje systém studiové výroby ve třicátých letech -, bylo by zřejmě poněkud vyčerpávající je pravidelně sledovat. ____ (Jo, pro řadu diváků je tomu i dobrým hercům a rozpustilému vypravěčství navzdory, ale je třeba si uvědomit, že ještě docela nedávno bylo i mezi popkulturně vstřícnými intelektuály přípustnější přiznat četbu D. Steelové než DAREDEVILA.) (29.10.2017)

“Darling, you have no idea what's possible.” Doufám, že dalším Waititiho filmem bude adaptace flashovky Robot Unicorn Attack, protože tohle k ní nemělo daleko. Byť Novozélanďan se zálibou v košilích s ananasy nenapsal scénář, vnímám hlavně jako jeho zásluhu, jak barevný, střelený a stylisticky různorodý celý film je. Jen během prvních několika minut jsme svědky hrdinova sebeironického rozhovoru s kostlivcem, variace na „Look at my shit“ scénu ze Spring Breakers a parodie divadelní sošnosti první Thorovy sólovky. Vlastně mě mrzelo, že se Waititi musel držet marvelovského kánonu a rozšiřovat MCU (trochu nadbytečná scéna se Strangem) a nemohl celý film vystavět jako uvolněný buddy movie, ve kterém Thorovu trpělivost postupně testuje Loki, mluvící hromada šutrů, která chce rozpoutat revoluci, věčně nalitá Valkýra a vědátor se sedmi doktoráty a problémem se sebeovládáním. Postavy a jejich jiskřivé dialogy k sobě tak jako tak strhávají víc pozornosti než další generická zápletka s bohyní smrti, která chce rozpoutat peklo, protože má daddy issues. Struktura vyprávění je tomu naštěstí zčásti uzpůsobena. Po rozehrání hlavní dějové linie se hrdina propadne do světa, ve kterém musí řešit úplně jiné starosti, takže napravení situace na Ásgardu, o níž je Thor zpravován pouze zprostředkovaně, musí být odloženo. Hrdina je nadto vícekrát jen vláčen osudem (nebo Hulkem) a nemůže činit svobodná rozhodnutí, věci se dějí bez jeho přičinění. Podvratnost tohoto přístupu, stavějícího na hlavu celý superhrdinský koncept, vrcholí ve finále, kdy je problém vyřešen jinak (a někým jiným), než byste čekali. Když si k soustavnému odmítání (resp. komentování a zesměšňování) pravidel hry přidáte herce vychutnávající si své role (boží jsou hlavně Tessa Thompson a Jeff Goldblum), akční scény inspirované arkádovými hrami a chytře přiblblý humor, dostanete film, který vás buď bude iritovat tím, jak odmítá brát cokoliv vážně, nebo nadchne coby nejzábavnější marvelovka ever. Pro mne platila druhá možnost. 85% (29.10.2017)