Naqoyqatsi

Závěrečná část trilogie >O Lidech a Zemi< (s malou vsuvkou ze světa zvířat) pánů Reggia a Glasse. Téměř dvacetiletý, filmařsky neuvěřitelně rozsáhlý projekt a neoddiskutovatelně jeden z největších uměleckých počinů ve smyslu spojení obrazu a hudby v historii. V této poslední části pak symbolicky se zabývající technickým (či techologickým) >pokrokem< ve spojení s "civilizovaným násilím", vedoucím až k promarnění smyslu lidské existence - toho nezlomného lidského ducha... Vedoucím až k chaosu a destrukci díla, které Člověk v alibistické bázni ze sebe sama nazývá již od počátků své existence jako myslící bytosti dílem Božím... - - - P.S. Již tradičně hudba P.G. sama o sobě jako svébytné hudební dílo a skvělý sountrack. (31.05.2006)

Oproti prvým dvom dielom, kde išlo hlavne o zábery ľudí pri rôznych činnostiach, tu sa to zmenilo, a o ľudí v záberoch je skôr núdza. Ale keď sa objavia, tak v statických záberoch nechýba asi nikto zo svetových osobností. Dá sa povedať, že kompletne v negatívnom zmysle a ušetrený nie je asi nikto, okrem politikov a vedcov napríklad ani herci alebo speváci. Vo veľkej miere ide o trikové alebo špeciálne zábery a z filmu sa trochu vytratila prirodzenosť. Hudba sa často opakuje a nielen v rámci filmu, ale často aj z prvého dielu. –––– na-qöy-qatsi (z jazyka kmeňa Hopi na každý + qöy zabiť veľa + qatsi život) podst.m. 1. život ako vzájomné zabíjanie 2. vojna ako spôsob života 3. (interpretácia) civilizované násilie (26.07.2015)

Až po dopozeraní posledného dielu Hopi trilógie, som dostal ucelenú predstavu o čom Reggio neustále hovoril. Aj keď aspekty jeho názoru boli viditeľné vo väčšej alebo menšej miere aj v predchádzajúcich častiach až Naqoyqatsi ukazuje úpadok spoločnosti tak, aby to v nás vzbudilo nechuť a prinútilo nás to zamyslieť sa nad sebou. Aspoň si myslím, že film má obsahovať takéto posolstvo. Philip Glass sa vrátil k predchádzajúcim hudobným motívom a celkovo je film viacej digitálny a viacej štylizovaný ako tomu bolo v predchádzajúcich snímkoch - tým sa stáva doslovným, viacej zrozumiteľným, ale po prvej pol hodine už neprinesie nič nové a stáva sa fádnym a nudným. Aspoň pre mňa. Neviem či to bolo rozpoloženým v akom sa nachádzam, že na mňa ani jeden z filmov nedokázal zapôsobiť, ale verím tomu, že podobne ladené filmy si svojich fanúšikov nájdu. Mne aj napriek záľube v poetických dokumentoch neponúkli nič, o čom by som bol schopný dlhšie diskutovať, aj keď význam, ktorý majú im rozhodne neberiem. Rovnako ako predchádzajúce diely som to pozrel, ale vracať sa k tomu nemienim. (19.02.2012)

Godfrey Reggio zřejmě opustil formát dokumentární eseje a natočil obrazovou sci-fi symfonii. Podíl počítačové animace na obrazu je obrovský a také většina dokumentárního (povětšinou archivního) materiálu prošla evidentními digitálními úpravami. Pro mne další ze smutných důkazů toho, že moderní technologie často filmu neslouží, ale naprosto ho ovládnou. Nebýt výborné hudby Philipa Glasse, zhroutilo by se to jak dům z karet. (27.12.2007)

Upoutat moji pozornost je složité, a bohužel mihotající se obrázky na obrazovce to mají ještě složitější. Některé animace jsou vážně povedené, ale ta stopáž ... na to nemám sílu.. nejvíce nadějí vkládám do prvního dílu, na více "reálné" obrazy, bez nějakých větších digitálních úprav. Zde jsem opravdu měl pocit, že sleduju plugin od winampu. Hudba je ale výborná, která mne u televize připoutala přecejenom na delší dobu, než by se to kdy povedlo tomuto .. dílu. (19.04.2009)