Koyaanisqatsi

„Koyaanisqatsi, Koyaanisqatsi, Koyaanisqatsi, Koyaanisqatsi…“ Toto zaříkávadlo mě hned v úvodu snímku uvedlo do hypnotického stavu a já téměř devadesát minut sledoval jako u vytržení sled nádherných obrázků ve spojení se skvělou hudbou Philipa Glasse. Tímto bych chtěl poděkovat Projektu 100, že uvedl tento film znovu na plátna kin, protože mám takové tušení, že v televizi (nebo nedej bože na počítači) bych si tento snímek tak neužil a rozhodně bych nehodnotil tak vysoko… (28.02.2014)

Koyaanisqatsi by v jazyce Hopi mohlo zrovna tak znamenat "Člověk je blbec", protože přesně takové je poselství tohoto filmu. Počáteční fascinaci přírodou po několika minutách vystřídá depresivní údiv nad tím, jaký je homo sapiens mamlas, že v sebedestruktivních sklonech hravě trumfne i lumíky... A tak dále. Více než polovinu atmosféry sice tvoří Glassova skvělá hudba, nicméně materiál natočený a posbíraný Godfreym Reggiem za ní nezaostává. Závěr s raketou mě definitivně zatloukl do křesla a donutil mě v něm nehnutě sedět dobrých deset minut po titulcích. (30.10.2013)

Možná jsem úplně mimo, ale já Koyaanisqatsi chápu trochu jinak než většina uživatelů. Godfrey Reggio nic nekritizuje, jen to "zdokumentovává" stav světa jeho očima a nechává, ať se každý zamyslí nad obrazy po svém. Svými obrazy se náš svět snaží definovat a zjednodušit do fungujících obrazů. Mě osobně teda první půl hodina prakticky minula (což zpětně chápu), ale zbytek mi to výrazně vynahradil. Je škoda, že Phillip Glass musí v silnějších momentech sahat po "Pruit Igoe & Prophecies"+"Koyaanisqtais", protože jinak je jeho hudba spíše takové pozadí, nic extrémně depresivně/emočně působivého (přitom ho mám hrozně rád!). Líbí se mi však Reggiova myšlenka nejdříve diváka nechat sledovat obrazy se zvukem, aby mu následně byl podtext prozrazen (závěrečné vysvětlení pojmu). Pro mě to je hodně zajímavý okamžik, kdy své pocity z dokumentu a cítění obrazů srovnám s úmyslem autora... Obrazy, které se mi nejvíce líbily: odraz přírody v zrcadle/skle budov civilizace, kontrast příroda moderní město, srovnání velkoměsta s plošnými spoji a počítačovými procesory (úžasný nápad a taková podobnost), Reggio fascinace pohybem a dopravou, ostrý kontrast klidné přírody žijící vedle uspěchané civilizace... Oproti některým si myslím, že poselství filmu bude aktuální dokud bude lidstvo existovat... Při sledování to není tak působivé, jako při zpětném zamyšlení, takže slabší 4* a chuť na zopakování. PS: ta inspiraci Rona Fricke v Barace právě tímto filmem je velmi citelná... PPS: mám dojem, že obrazy bez hudby není tolik funkční, jako hudba bez obrazů.... (12.03.2010)

Tam, kde si Vertov vystačí pouze s obrazem, musí si Reggio vypomáhat skvělou Glassovou hudbou. Ta je výborná po celý film, o vizuálu už to bohužel říci nelze, ten kolísá na značně rozkývané sinusoidě. Od naprosto úchvatných záběrů až po ty nic neříkající a velice nudné. Koncept je to nepochybně velice dobrý, jen ho to chtělo režijně ještě dopilovat. Rozhodně prostříhat, bez Glassovy hudby by tak polovina filmu byla nekoukatelná. (23.09.2020)

Nebýt návodného (křičícího do světa S.O.S. a znemožňujícího (mi) si snímek náležitě užít resp. vychutnat si jej) hudebního podkresu Philipa Glasse, neměl bych výraznějších námitek. Tedy, abych byl spravedlivý resp. přesný. Jedná se zejména o úvodní (cca dvacet minut trvající) část, kdy jsme svědky pohledů na nedotčenou (člověkem) krajinu. V těchto apod. případech, vždy rád nechávám myšlenky volně plynout a pracovat fantazii na plné obrátky a právě přespříliš agresivní Glass, mi v tom brání. Ticho, prostoupené pouze občasnými poryvy větru by (čistě podle mého subjektivního pohledu) bylo o poznání působivější. V „naléhavé“ industriální části nemám námitek. Koyaanisqatsi (prý) v jazyce indiánského kmene Hopi znamená „život vyvedený z rovnováhy“.Osobně mám za sebou pouze pár základ. lekcí, tj., zatím jsem do tohoto složitého jazyka zcela nepronikl, takže těžko soudit, ale konečně začínám chápat název (význam) tohoto uměleckého dokumentu, jenž nemá pevně stanovenou dějovou linii a jedná se spíše o soubor jednotlivých scén (obrazů), které mají však jedno společné. Snaží se o propojení lidstva s přírodou naší bohaté planety. Pokrok nezastavíš, do jeskyní už se těžko vrátíme, (ostatně komu z nás by se tam chtělo?), nicméně maličko (občas) zvolnit, méně té lhostejnosti a pokory by (možná) ne(u)škodilo? 80% (10.04.2013)