Koyaanisqatsi

Myslím, že si většina z nás ani nedokáže představit, jak v osmdesátemdruhém působil tento film. Bez vizuálních efektů, přikrášlení, či přihoršení zobrazuje svět a život lidí v něm takový jaký je - a ty záběry jsou fascinující, někdy nečekané a přitom veskrze prosté. Neduhou filmu je pouze neúprosný zub času, bohužel ne vše, co bylo tak uhrančivě v 80. letech je působivé i dnes. Osobně preferuju Baraku, která měla jaksi "čistší" a vychytanější záběry jak přírody, tak civilizace. PS: Zajímavostí je, že tento film patří mezi cca 50 kousků, které doporučuje Christopher Nolan a přibližně v 1 hod 17 min je záběr vzhlétající rakety, kterým se Nolan inspiroval při tvorbě Interstellaru (i zvukový motiv v tu chvíli je velmi podobný). 7/10 (16.06.2019)

Dobrovolně přiznávám, že když jsme si to na FAMU v rámci hodiny scenáristiky v kabinetu pouštěli, usnul jsem - z té hudby - u toho. Ale tak dobře jsem si nezdříml ani nepamatuju! Co já měl potom energie! Samozřejmě jsem pak film zkouknul znovu a fascinovalo mě, jak pouhým obrazem podbarveným skvělou minimalistickou, ale v zásadě mystickou hudbou, dokázal Reggio podat vývoj Země, zvířat a různých druhů, rostlin, člověka a působení člověka na přírodu a Zemi - s apokalyptickým dovětkem. Má to celé vnitřní příběh a je zajímavé jej v těch úchvatných obrazech sledovat. (30.12.2021)

když už slova nestačí, je tu Koyaanisqatsi - sonda do masovosti, uspěchanosti a hektičnosti moderní civilizace, která za pomoci zpomalených či zrychlených záběrů a strhujícího hudebního doprovodu ukazuje obraz dnešního světa (před 30 lety).. na rozdíl od Baraky mi tohle opravdu sedlo (možná krom poněkud zdlouhavého začátku a konce).. slabší 4* (20.04.2013)

Díky za filmy jako je tento. Přijde mi to jako přímý předchůdce Baraky. Stejná temata, stejné kapitoly, stejný kameraman. Sice se jedná film pro masy nestravitelný, ale o to naléhavější. Jednou se film stane svědectvím o tom jak současné a předešlé generace znásilňují tuto plantetu, a kam až jsou ve své bezohlednosti schopni zajít,to už ale bude stejně pozdě. (27.11.2004)

Vizuální esej Godfreyho Reggia má vysvětlení svého názvu schválně až v závěru, aby nezkreslovala divákovy představy a nevzbuzovala předsudky. Reggio prostřednictvím kamery Rona Frickeho jen sleduje a nechává vše na posouzení příjemci. Výborná je práce se zrychleným obrazem a střihová skladba. Nejradši bych přidal i poslední hvězdičku za to, že režisér přivedl do světa filmu skladatele Philipa Glasse, bez kterého by nejen tento film byl poloviční (90%). (03.02.2014)