Mať
Mother
Réžia:
Vsevolod PudovkinKamera:
Anatolij GolovnjaObsahy(1)
Ve filmu Matka (Мать) není žádná rozpačitost. Větší umění? Bezpečnější umělecká zkušenost. Není to jen bezesporné nadání mladého, čtyřiadvacetiletého režiséra Pudovkina, je to jednota světového názoru, která nedovoluje podobné úchylky. Ve filmu je prožitek lidu. Jen z tohoto prožití může pocházet Pudovkinova znalost lidského materiálu a jeho ovládání. Hodně pracuje s jednotlivými typy. Jde v tom však daleko na naturalistické líčení prostředí. Za každým typem stojí společenská vrstva. Ať je to hráč na balalajku, ať je to dělník, ať je to dozorce, ať to jsou průmyslníci, ať to jsou vojáci a důstojníci každý jednotlivec zastupuje skupinu, třídu, část společnosti. Z těchto tváří vyčteme ruský osud. Kameraman jako Dostojevskij. Pudovkin dává lidi snímat podle jejich významu v dějích normálně nebo zvětšené. To nejsou obvyklé ozřejmující detaily. To je druhý význam nad mimickým dorozuměním, symbolizování ne fantastickým alegoriemi, nýbrž realitou poslušnou filmové techniky. Tak je toto zdůrazňování zároveň skladebným tajemstvím. Těla rostu a smršťují se. I v nehybném tu je pohyb. Jak skvěle je to všecko hráno. Syn, který se poprvé zasměje, když mu matka ve vězení podstrčila dopis. Stařík, zrádce, hospodské typy. Podivuhodné je uvolňující a zase napínající včleňování krajiny. Skvělý film, snad první, v němž jsou kompozičně zvládnuty osud jednotlivce a osud masy. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (33)
Dokázali ti kluci montážnický točit o něčem jiném než o revoluci? Bez všech pochybností se jedná o technicky zajímavé a zručné dílo. Ve své úvodní polovině se Pudovkin soustředí na příběh a za pomoci zajímavé střihové skladby skvěle vypráví obrazem. Klobouk dolů. Děj se však postupně transformuje na typickou revolucionářskou agitku a to já prostě nedávám. I když bude film sebelepší po technické stránce a sebedůležitější v kontextu světové kinematografie, pokud mě bude nudit a především štvát svým ideologickým apelem, nikdy ho plně neocením. 5/10 ()
Kdybych měla zvolit mezi Matkou a Potěmkinem, volím Matku, u níž je mi téma bližší a při mírném zobecnění v ní nefunguje ta iritující politická agitka. Věra Baranovská mě uhranula, stejně jako nevinný a pevný pohled Pavla a silná závěrečná scéna, která se může zdát i silně ironickou - Pavel uprchne z vězení nebezpečně, po ledových krách, ale stejně je zatracen. ()
Matka patrí skôr do tej zábavnejšej odnože sovietskej montážnej školy. Je totiž divácky príťažlivá svojimi žánrovými postupmi. Napínavé hľadanie zbraní v dome, pobyt vo väznici, príprava na vyslobodenie, charizmatický hlavný predstaviteľ, rozdelenie na dobré a zlé postavy. Revolučný charakter starých sovietskych filmov už dnes nevnímame ako propagandu, ale ako položenie základov istých kinematografických postupov. Či sa Pudovkin inšpiroval pri záverečnom úteku na ľade Griffithovým Way down east netuším, niektorými kamerovými jazdami pred cválajúcim vojskom ale jeho štýl pripomína. Taktiež mi pripomína svojimi veľkými celkami, kde udávajú mierku malé postavy alebo zvieratá, Dovženkovu Zem. Matka je technicky, dramaturgicky a emocionálne vyzreté dielo. ()
Vera Baranovskaja se postaví do středu silnice, zvedne prapor, mává s ním, brečí. Proti ní jede ozbrojená banda vojáků na koních, aby rozehnala dav, přímo na ni. Chápu vypjatost té scény, ale v tu chvíli jsem vybouchl smíchy! Leč Very výkon dosáhl v daný moment maxima a mě donutil uklidnit se. Tenhle hysterický výstup mi připomněl Marii Falconetti, která brilantním způsobem zahrála Johanku z Arku v osmadvacátém roce. Dvě ženský, který rozhodujou o osudu, každá s jasným cílem, každá psychický vydeptaná, ale přesto jsou úplně jiné. Zajímavé. 70% ()
Problémem sovětské kinematografie dvacátých a třicátých let je, že nelze nevidět propagandistický charakter většiny děl, nicméně jejich nesporná umělecká kvalita nás nutí přivírat nad tím oči. Ať už mluvíme o Eisensteinově Křižníku Potěmkin, Dovženkově Zemi, o Třech písních o Leninovi Dzigy Věrtova nebo Matce Vsevoloda Pudovkina. Pudovkin natočil svoji filmovou prvotinu podle románu Maxima Gorkeho a na rozdíl od Eistensteina, který se soustřeďoval na masy a jejich revoluční funkci, Pudovkin zobrazuje jednotlivce, kteří tuto masu tvoří. Film zachycuje přerod konzervativně smýšlející matky mladého rebela v podobně horlivou revolucionářku. Pudovkin vhodně využívá montáží a překvapivých detailů, které zvyšují napětí a hloubku vyprávěného příběhu. I přes docela průhlednou průvodní myšlenku je zpracování takové, že se Matka právem řadí mezi to nejlepší z němé éry. ()
Reklama