Gerald's Game

Gerald’s Game byl obsahově hodně ambiciózní psychologický thriller, těžko zvládnutelný průměrným tvůrcem. Jak se pod taktovkou Flanagana slibně rozjede, tak je pak jeho většinová část s “imaginativními poradci” nešťastně, lacině televizní a naprosto nefungující. A jeho druhý, hlubší plán s vrahem a dětským traumatem bizardně nastavovaným a ve finále ve spolupráci s předešlým dějem skřípající. Samotný námět situace ženy v tak prekérní situaci je přitom skvělý. Rozpracovat jej důvtipně a třeba jenom minimalisticky, by byl luxusní tah na branku (třeba: od prvního záběru ona spoutaná na posteli a proč se tam ocitla, se dozvídáme z flashbacků, paralelně s retrospektivníma prostřihama do jejího dětství). (30.10.2018)

Ahoj myško. Líbilo se Ti zatmění Slunce? Mně moc! Byl to tak vzrušující zážitek ... Koupím Ti za to malého pejska, mlsného a hladového, vždyť pes je nejlepší přítel člověka. A moc se těším na všechny ty dny, kdy bude Měsíc v úplňku, až ho spolu budeme pozorovat. Už ne tak vzácný přírodní úkaz jako je zatmění, ale taky krásný... Sedíš na mém klíně, oba tak dychtivě plní, mé zparchantělé touhy a Tvého nedospělého rozechvění, jen Ty a já. Ale příště si nezapomeň pláštěnku, abys neměla pocákaná záda, však víš... Ne, maminku nepozveme, je mi to líto, ale na tuhle romantiku už je trochu stará. Jo, a drobnosti neřeš. Např. nadbytečného smrťáka, ostatně po druhém zhlédnutí jsem ho i já přijal za svého. Nebo to příliš krotké filmové zpracování drsné literární předlohy (zřejmě kvůli plánovanému ratingu MPAA) mistra temnoty našich duší Stephena Kinga. Nevracej se k tomu, nech to plynout ... jako vodu v řece. Nebo jako postupně mizící kotouč Slunce, až do černoty zapomnění a pak znovu vycházející. Hlavně si pamatuj, myško, že život a manželství jsou posvátné. Je to závazek a je to o komunikaci. Protože kdyby se lidi naučili spolu mluvit, opravdu o všem, spousta problémů by se dala řešit zavčasu a manželství by nemuselo být jen o zanedbaném sexu a o lásce, která (zde doslova) jen prochází žaludkem. Dobrou noc, myško, a nemysli na mě příliš, ani na smrťáka. Buď svá. (22.08.2019)

I přes jméno Stephena Kinga, jsem čekal něco ve stylu 127 hodin. Film mě však brzy vyvedl z omylu. I přes minimální prostor a minimum postav se jedná o zajímavou a občas i slušně hororovou podívanou, která se možná zbytečně zdržuje flashbacky, ale nedá se říct, že by nudila. Pro fajnšmekry si navíc schovává jednu výživnou krvavou scénku, která překonává i řezání ruky ze 127 hodin. (10.11.2017)

Americký spisovateľ Stephen King napísal v roku 1992 román "Geraldova hra" (Gerald´s Game). Je to komorný dramaticko-horrorový príbeh o žene (Jessie Burlinghamovej), ktorá po náhlej smrti svojho manžela (Geralda), zostala v priebehu ich perverzných sexuálnych hrátok pripútaná k posteli v letnej chate na odľahlom mieste. Tam musí vyriešiť svoju potlačenú traumu z detstva a zároveň čeliť veľmi nepríjemnej situácii, v ktorej sa ocitla. Knihu som prečítal už tri alebo možno aj štyri razy. Maestro King to napísal veľmi dobre. V roku 2017 sa toto jeho dielo dočkalo aj filmového spracovania. Vzniklo v produkcii spoločnosti Netflix, pod režisérskou taktovkou Mike Flanagana. Jeho filmová verzia tohto príbehu je dokonalá. V maximálne možnej miere sa mu podarilo vystihnúť atmosféru a podstatu literárnej predlohy. ***** (21.11.2022)

Manželka středního věku poutavě připoutaná (k posteli) aneb bez (pocitu) vyměšování po (necelých) 48 hodin. A cítí se jako King(oška), když nedala vydělat výrobcům toaleťáku a inkontinenčních vložek. Koneckonců "nedala" ani manželovi. Manželé si chtěli okořenit uvadající sexuální život, potažmo manželství, perverz víkendem na odlehlé chatě. Možná by to bylo fajn povyražení, kdyby jejich hrátky v samotném zárodku neuťal manželův infarkt. Jeho žena Jessie se na dlouhé dva dny ocitne v situaci, která ji ohrožuje na životě.S rukama v poutech připoutaná k posteli, zcela bezmocná dovolat se něčí pomoci. Dostaví se halucinogenní stavy, vzpomínky na krušné dětství, zjeví se duch mrtvého manžela i Jessino druhé já. Z reálného hlediska přijde pes požírající mršiny, vtipně pojmenovaný Cujo (pes rovněž z Kingova románu). A taky Smrťák, který bude součástí pointy vyprávění. Jde o méně známý zfilmovaný román Stephena Kinga, kterým si chtěl spisovatel vylepšit kredit u kritiky. Pro film je vždy složité podřídit se divadelnímu aranžmá a minimalismu, což si forma příběhu vyžádala. Film má něco ke 100 minutám, byl by zázrak, kdyby se obešel bez "unavenějších" pasáží, které jsou ukecané a přešlapují, jak příběh vést dál. Kingovy romány jsou kolikrát na hranici nezfilmovatelnosti, což bude i tento případ, tudíž všechna čest, že s tím režisér Mike Flanagan úporně bojoval. V příběhu převažuje psychologická rovina, pokud jde o horor, ten je jen příměsí. Proto zřejmě ti, co čekali hodně hororových přísad, nejsou s filmem spokojeni. Carla Gugino je sexice, které role úžasně padla. A film ji nechá projít několika fázemi zbídačení. A pozor! Rozbíjení sklenice je jedním z nejdramatičtějších okamžiků z celého filmu. A jedná se o nejoriginálnější rozbití sklenice, pochopitelně až po sklenici z Pelíšků. Gore je jen vedlejším produktem. A ruka, která se dostává z pout, dostane opravdu mimořádně zabrat. Film uhrála jen hrstka herců, Bruce Greenwood v roli manžela sice proti hlavní hrdince moc šancí zaujat neměl, ale své si odehrál se ctí. A Henry Thomas coby taťulda ze vzpomínek na dětství byl docela brr. Film má divnou závěrečnou čtvrthodinu, působila dost nastavovaně, objasnil se v ní původ pana Smrtonoše, prostě to už bylo něco nadbytečného. Flanagan si zvolil ošemetnou předlohu, kterou zfilmoval nadějně. 7/10 (03.11.2017)