Liza, líščia víla

Filmy o liškách by měli točit Asiaté, nikoli Maďaři, protože Maďaři liškám houby rozumějí. Čínské lišky vykazují výrazně erotický charakter, pěkně o nich píše Pchu Sung-ling v knize Zkazky o šesteru cest osudu. Kdo to neznáš, tak si to tam přečti. Japonské lišky jsou znatelně démoničtější. Ve stručnosti o nich lze říci asi toto: Pravou okultní metlou Japonska jsou lišky, jež v lidových vyprávěních vystupují jako zvířata potměšilá, která lidem provádějí zlomyslné kousky. Rády se proměňují v krásné ženy a svádějí muže. O lišce se říká, že se v padesáti letech může proměnit v mladou ženu, ve stu letech v muže nebo v jakoukoli jinou lidskou podobu. V tomto stáří liška zbělá a má devět ohonů. Od té doby dovede létat oblohou, zapalovat svým dechem trávu nebo selská stavení, zavádí slepce z cesty a její štěkot je předzvěstí nešťastných událostí. Nejhorší ale je, že s oblibou posedává člověka. Vnikne do lidského těla pod nehty prstů nebo v krajině žaludku. Její přítomnost se někdy prozradí nádorem na těle. Lišku je možné vypudit chirurgicky, štěkotem zlého psa, nebo položí-li se nemocnému na hlavu meč, jímž byla už někdy liška usmrcena. Nejčastěji se však liška zaříkává. V exorcismu osob posedlých liškou prý vynikají kněží buddhistické sekty Ničiren. Tato nemoc postihuje osoby snadno podléhající sugesci a je častější u žen nežli u mužů. Nemocný cítí přítomnost lišky ve svých útrobách. Liška v jeho těle žije samostatným životem, její duch mluví změněným hlasem ústy nemocného, hádá se s ním, rozmlouvá, štěká a vyje. Posednutí liškou byla v Japonsku dříve dosti běžná a zcela nevymizela ani dnes. Jde o nežádoucí posedlost na rozdíl od posedlosti šintoistickými božstvy kami, která je vnímána pozitivně. – Nyní porovnejme mytologický materiál s tím, co nám předložili filmoví tvůrci: Mladou maďarskou ženu, která se pokládá za liščí vílu, pronásleduje duch mrtvého japonského popového zpěváka a odhání od ní živé muže, kteří by se chtěli či mohli stát jejími milenci, a pro jistotu je i zabíjí, takže dívka musí čelit podezření ze spáchání několika vražd. Film je slušně natočený, je v něm řada dobrých hlášek a hodně zábavných momentů. Pokud má člověk rád japonskou mytologii, bude se s různými nesrovnalostmi prostě muset popasovat. – Když už Maďaři nutně chtěli natočit něco tohoto druhu, mohli začít třeba takhle: Jedna japonská liška se vydala na zkušenou do Maďarska. Přijala na sebe podobu japonské turistky a snadno se tam dostala letadlem. Jak tak chodila po Budapešti a v jednom kuse cvakala spouští fotoaparátu, potkala dr. K. L. Ten, jsa okultistou, prohlédl její podstatu a řekl jí (anglicky): „Holka, holka, ty jsi ve skutečnosti liška, já jsem tě prokouknul. Co se nám tady poflakuješ po Maďarsku?“ Liška zaklela archaickou japonštinou a pokusila se utéct, ale muž ji chytil za předloktí. Liška se ušklíbla, pak se dematerializovala, během okamžiku muže posedla a vzápětí mu odpověděla jeho vlastními ústy, tentokrát už maďarsky: „Ty mě dokážeš prokouknout, ale já tě dokážu prostoupit. Měl jsi mě nechat na pokoji, blbečku. Teď jsem v tobě i s tím foťákem a vím o tobě úplně všechno. Buddhistickou ani šintoistickou svatyni tu nemáte, takže jsi totálně v hajzlu, je ti to jasné? Začneme tím, že půjdeš na policii a tam se sám udáš, kolik lidí jsi okradl.“ Atd. (15.09.2024) (menej) (viac)