Liza, líščia víla

Předpokládám, že se Maďarům líbila Amélie a chtěli si natočit něco podobného. A špatně to nedopadlo. Že by to byla nějaká třeskutá zábava, určitě říct nemůžu, ale dobře se na to koukalo, ač ani děj nebyl nic objevného. Nejvíc se mi na tom ale líbila nápaditá režie, za kterou je nakonec ta čtvrtá hvězdička. 70% (14.08.2017)

Po delší době snímek, který jsem si užil naplno. Fantaskní, absurdní, poetické, více romantické než sentimentální, komické, temné. Maďarská kinematografie dala světu spousty zajímavých filmů včetně podivných (musím vzpomenout skvělou Taxidermii). Japonská legenda o liščích vílách, japonský zpěvák, který není jen zpěvákem, Líza slavící třicátiny a touha po lásce s inspirací v japonském románu (B.Němcová si také vytvořila falešné představy o lásce na základě četby sentimentálních románů). Výborná hudba kombinuje rozličné žánry, ale především evokuje filmovou hudbu 80. let v moderním kabátě (kromě závěrečné westernovky, ta jde více do minulosti). Krásná poetická kamera lahodí oku i tehdy, když nastoupí armáda mrtvol. Lehce artové, jistě ne pro každého, ale já byl maximálně spokojen. (14.02.2016)

Jednoduchý, patřičně šílený příběh, plný kýčů a japonského popu. Ano, asi takto by se to dalo ve zkratce napsat, sám se proto divím, že to jde všechno tak dobře dohromady a že je to navíc tak zábavné. Prostředí, v němž se děj odehrává je vůbec dotaženo (možná až přetaženo) k dokonalosti. A nejen prostředí, i ty televizní reklamy (film občas i jako reklama vypadá), dokonale vybraní herci a samozřejmě Toni Tani! Herci hrají velice dobře, občas možná úmyslně přehrávají, což se sem vlastně také hodí. Několikrát jsem si vzpomněl na Grandhotel Budapešť, i když je to zcela jiný film, ale přeci jen. Ke konci mi přišlo, že je to už dost šílené, ale vše zachránil Zoltán a jeho výborné skoro westernové finále, paráda a ta hudba... 80% (05.02.2016)

Tento typ uletených hravých filmov mám veľmi rád, preto som bol veľmi zvedavý aj na Lízu, líščiu vílu, ale že sa práve z maďarskej produkcie, ktorá v tomto predsa len nemá toľko skúseností dočkám až takéhoto skvostu, to ma nenapadlo ani v najoptimistickejších predstavách. Očakávane tu ani tak nejde o hlavnú zápletku, ten základ už bol použitý nespočetnekrát, opäť sa len mladá žena, ktorá sa neoprávnene podceňuje snaží získať lásku, navyše ani to prevedenie nie je úplne originálne, film neustále pripomína tvorbu Wesa Andersona a Jean-Pierre Jeuneta, no toto aj tak nedokážem považovať za zápor, predsa len to funguje a určite im hanbu nerobí, aj na ich pomery by sa jednalo o jedno z najlepších diel. A tak si ma to získalo prakticky okamžite, hlavná hrdinka mi prišla milá a nadmieru sympatická, takže sa jej nedá nefandiť, pričom časom sa z nej stane skutočná krásavica, po celý čas sa to nesie vo vynikajúcej atmosfére, ktorá mi udržovala neustály úsmev na tvári, za čo môže aj skvelý výber hudby a k tomu samozreme celé to hravé prevedenie plné skvelých nápadov, pričom to pôsobí až prekvapivo dospelo. Predsa len na pomery tohto typu filmu je toto nadpriemerne morbídne a aj erotické, ale zase nie až tak, aby to narušilo celkový roztomilý štýl filmu. Určite musím pochváliť humor, síce intenzita vtipných momentov zase nebola až tak veľká, čo mi ale vďaka skvelej atmosfére vôbec neprekážalo, ale inak mi tie scény prišli výborné, takémuto čiernemu humoru sa nedá odolať a niekedy mi to prišlo aj celkom originálne, napríklad taká scéna s astronautom bola vynikajúca. Obsadenie už ani lepšie byť nemohlo, síce kvôli maďarskej produkcii nikoho nepoznám, ale to mi je samozrejme úplne jedno, hlavná hrdinka už pre potreby filmu ani nemohla byť lepšia, duch japonského speváka by si kľudne zaslúžil aj vlastný film, ten bol vynikajúci a ani žiadnej vedľajšie postave sa tu nedá nič vytknúť. A samotný režisér si zaslúži len chválu, perfektná vizuálna stránka, vynikajúca atmosféra a celé to nápadité prevedenie, už sa neviem dočkať jeho ďalšieho filmu. Takže Líza, líščia víla je aj napriek slušným očakávaniam pre mňa jedno z najmilších prekvapení za veľmi dlhú dobu, kde o plnom hodnotení vôbec nemusím uvažovať. Perfektný film, ktorý si budem musieť pozrieť ešte viackrát. 88% (22.05.2016)

Pomerne riskantný film na režisérsky debut. Pán Károly Ujj Mészáros vo svojom romantickom jednohubke čerpá z mnohých (dnes už klasických) filmov – stačí si pozrieť na tie obrazy, sprostredkovanie myšlienok hlavnej postavy, filmové charaktery, vizuál, atď. Každý prvok tohto filmu sa dá bez väčšieho problému pripojiť k nejakému zahraničnému snímku (napr. Amélie z Montmartru). Ako celok, na Maďarské pomery určite patriaci do kategórie „pozoruhodné“, z hľadiska originality a výsledku však nie je presvedčivý. Osobné hodnotenie: 70% (***) (01.11.2020)