Liza, líščia víla

Předpokládám, že se Maďarům líbila Amélie a chtěli si natočit něco podobného. A špatně to nedopadlo. Že by to byla nějaká třeskutá zábava, určitě říct nemůžu, ale dobře se na to koukalo, ač ani děj nebyl nic objevného. Nejvíc se mi na tom ale líbila nápaditá režie, za kterou je nakonec ta čtvrtá hvězdička. 70% (14.08.2017)

Film slibuje mnohé, leč tu černou komedii, jak je " Líza" prezentována mi neposkytl. Velké ambice, natočit film ve stylu Wese Andersona zkrátka naplněny nebyly. Lízini nápadníci sice padají, jako mouchy, ale chybí tomu lehkost, ba většinou i vtip. Pobavil mě snad jen ten pojídač melounové polévky a jiných divných pokrmů a také neúnavný policista-opravář a " sběratel" úrazů. Naopak příšerně mi lezl na nervy ten Japonec i s tím jeho songem.To mám z toho, že jsem se na to těšil. (28.05.2016)

Hravá černá komedie, přejímající v mnohém barevný vizuální styl Wese Andersona, představuje syntézu hned několika narativních a stylistických postupů. Příběh nesmělé ošetřovatelky Lízy, která se po smrti své pacientky rozhodne najít pravou lásku, spojuje bizarní humor, romantickou zápletku jako z Popelky, detektivní linii a dokonce prvky fantasy, neboť Lízino hledání partnera kazí duch japonského zpěváka, kvůli němuž je prokletá, a všichni její nápadníci nešťastně umírají. Díky takovému žánrovému anarchismu evokuje vyprávění najednou několik rozdílných emocí, které jsou však podřadné cílené komičnosti a čiré radosti z využívání artových složek novým a progresivním způsobem. Pohádkový happyend, během něhož Líza objeví svou skutečnou lásku, kterou měla přitom celou dobu přímo před nosem, tak působí naprosto samozřejmě a mile. Mám jenom trochu provinilý pocit, že sám bych Lízu asi nedokázal milovat nesobeckou láskou, namísto toho by mě asi lákalo chytit ji zezadu za copy a pěkně.... no, to už jsme zase v jiném žánru :D (06.01.2017)

Mám pocit, že v prípade tohto filmu v podstate existujú len dve možnosti. Buď sa nechytíte, alebo budete "krochkať blahom" nad nenápadnou genialitou tohto filmu. Pozerám, že Károlymu trvalo dlhé roky, kým sa prepracoval k svojmu prvému celovečernému filmu, ale musím povedať, že sa naozaj posnažil a dúfam, že ďalšie jeho dielko, nebude vznikať roky! Zmes skvelého filmárskeho štýlu, jemne parodizujúci guláš romatických filmov a netradičká japonsko-fínska hudobná zmes, my vyčarili, skutočne originálny filmový zážitok. (15.02.2016)

Inspirace Andersonem a Jeunetem je víc než zřejmá, ale pro mě se příběh kvalitativně těmto mistrům moc nepříbližil. Oba zmiňovaní mají velmi ,,specifický rukopis", není divu, že jím byli a budou tvůrci ovlivněni. Přestože např. Andersonův Grandhotel Budapešť mám moc ráda, tohle mě nenadchlo ani trošku. U mě nenastal ani jeden úsměvný okamžik, takže o komedii těžko mluvit. Celé mi to přišlo překombinované a přeplácená včetně těch japonských prvků. Taktak jsem vydržela do konce. (22.01.2016)