Liza, líščia víla

Film slibuje mnohé, leč tu černou komedii, jak je " Líza" prezentována mi neposkytl. Velké ambice, natočit film ve stylu Wese Andersona zkrátka naplněny nebyly. Lízini nápadníci sice padají, jako mouchy, ale chybí tomu lehkost, ba většinou i vtip. Pobavil mě snad jen ten pojídač melounové polévky a jiných divných pokrmů a také neúnavný policista-opravář a " sběratel" úrazů. Naopak příšerně mi lezl na nervy ten Japonec i s tím jeho songem.To mám z toho, že jsem se na to těšil. (28.05.2016)

Hravá maďarská černá komedie má jedinou chybu. V příběhu vlastně naprosto nesejde na tom, kolik lidí a v jakém pořadí zemře. Jistě, jsou tu vystopovatelné spojitosti s Amélií z Montmartru či filmy Wese Andersona, ale Károly Ujj Mészáros do děje umisťuje i množství dalších popkulturních odkazů. Mónika Balsai je v hlavní roli perfektní a zařazení japonské popové hvězdy a milovníka finské country do děje z toho dělá ještě bizarnější podívanou. Příjemné překvapení, u kterého jsem se bavil nad očekávání dobře. (24.01.2019)

"Krabí burgr vychladl". Mek mek, tak je mi líto, ale už po prvních pěti minutách děje tohoto jinak hravého a výtvarně vytříbeného fantasy snímku, umístěného zřejmě do nějaké kapitalistické alternativy maďarské metropole sedmdesátých let dvacátého století, mě přemohl pocit zklamání a neochabl ani po první třetině filmu, ve které došlo ke zkrášlení jeho hlavní hrdinky. Nicméně musím uznat, že jsem se při sledování tohoto díla ani trochu nenudil, ale na druhou stranu mě na něm zaujal jen ten zcela nový způsob, jakým lze také vnímat symbol červeného kruhu na japonské vlajce. No a co se týká lišek, tak mě napadlo, jak je Japonci i Maďaři vnímají stejně "pozitivně" jako dánský "Antikrist", Lars von Trier a že není nad naší Bystroušku, které se bát zatím nemusíme, mek mek. (27.02.2016)

Uznávám, že bych nikdy nečekal, že takovou audiovizuální jednohubku v podobě Lízi, sestřenice Amélie z Montmartru, natočí zrovna Maďaři. Tím u mě hodně vzrostly. Na druhou stranu musím ale dodat, že toto je jednohubka se vším všudy. Zajímavý námět se utápí v častém sebe opakování, které mi nepřišlo úplně v pohodě. Hlavní kostra příběhu – japonský velmistr snů a bludů – mě svými tanečními kreacemi uváděl do stavu vzteku. A to i včetně hudebního doprovodu s ním spojeným. Za originalitu ale dávám tři hvězdy. A dodávám, že už to nikdy nechci vidět. (09.05.2016)

Jednoduchý, patřičně šílený příběh, plný kýčů a japonského popu. Ano, asi takto by se to dalo ve zkratce napsat, sám se proto divím, že to jde všechno tak dobře dohromady a že je to navíc tak zábavné. Prostředí, v němž se děj odehrává je vůbec dotaženo (možná až přetaženo) k dokonalosti. A nejen prostředí, i ty televizní reklamy (film občas i jako reklama vypadá), dokonale vybraní herci a samozřejmě Toni Tani! Herci hrají velice dobře, občas možná úmyslně přehrávají, což se sem vlastně také hodí. Několikrát jsem si vzpomněl na Grandhotel Budapešť, i když je to zcela jiný film, ale přeci jen. Ke konci mi přišlo, že je to už dost šílené, ale vše zachránil Zoltán a jeho výborné skoro westernové finále, paráda a ta hudba... 80% (05.02.2016)